Advent a Vánoce

Jak už bylo napsáno, letošní advent byl více než zamlžený. Světlem v temnotě tak byly alespoň rozsvícené vánoční stromečky a jiné dekorace, kterých po Brně hojně přibývá. Vánoční svátky jsme letos odstartovali na sněhu a sluníčku v Alpách (viz Za sluníčkem na Kreischberg) a den před Vánoci jsme si odskočili do termálů v Laa. Štědrý den jsme strávili lehce v pohybu a následně s kupou dárků. Po dvou dnech zaslouženého odpočinku jsme zajeli do Chřibů navštívit tetu Zuzu a strejdu Přemu a jejich nespočetnou drobotinu. No a závěr roku jsme strávili tradičně na Seči, kde konečně zamrzla přehrada a napadl sníh, takže jsme si báječně užili zimní radovánky na bruslích. Před Silvestrem jsme si také odskočili na Vysočinu na oblíbenou šifrovačku Kocouří procházka, kterou s námi v pohodové části prémiově absolvovaly i holky. Adventně-vánoční fotky zde a z Kocouří procházky zase tady.

(kupa dárků pod stromečkem v Brně)

(kupa dětí pod stromečkem v Buchlovicích)

(kupa ledu...)

(...a sněhu na přehradě u Seče)

(a kupa šifer okolo Vlachovic na Vysočině)

PF 2026

Plodný nový rok všem :-)!

Za sluníčkem na Kreischberg

Letošní adventní čas v Brně byl až na jeden jediný den zahalen do depresivní mlhy. Abychom se vymanili z pochmurných nálad a vypjatého pracovního nasazení při konci roku, nadělili jsme si předčasný vánoční dáreček v podobě lyžařského pobytu v srdci Alp. Tři azurové dny na sjezdovkách nad obcí Murau nám rychle dobily baterky. Ve dvoutisícové výšce (nejvyšší vrchol 2118 m n.m.) jsme totiž byli zcela nad mlhami v údolí. Středisko Kreischberg nabízelo různé varianty zábavy, a i když byl freeride mimo sjezdovky kvůli malému množství sněhu značně omezený, o to větší zábavu jsme si užili v rozsáhlém snowparku. Kromě slalomu, skokánků a boulí jsme si udělali i rychlostní rekordy ve sjezdu, přičemž se rychlosti blížili děsivým 70 km/h. Na prosluněnou fotodokumentaci se můžete podívat tady.

(všichni za sluncem)

(úchvatná panoramata)

(do mlhy neeee!)

Podzimní elegie

Letošní podzim uběhl jako voda. Ta se naštěstí nevalila shůry jako loňské povodně, i tak jsme si užili deště, bahna a sněhu dosti, ale na druhou stranu i babího léta. Většinu víkendů jsme se věnovali hledání lampiónů, které bylo mnohdy více než úspěšné - fotodokumentaci si můžete prohlédnout zde.

(rodinné štafety - klan Starých Kozáků opět v akci)

Při tom jsme ale stihli i výlety na místa, kde jsme ještě nebyli, ale i tam, kde se nám vždycky líbí (foto tady). Většinou jsou to rozhledny... na kopci, jak jinak :-).

(rozhledna Bramberk - noční výstup opět v kurzu)

Highlightem podzimu pak byla výprava do Krušných hor, kam jsme vyrazili o podzimních prázdninách s Vojtou a jeho kamarádem Vojtou :-), zatímco holky skautovaly (no, nakonec jen Zuza, Miška zůstala doma, což se ve finále ukázalo jako prozřetelné, abychom ji nemuseli v Kruškách rozmrazovat). Kromě dobrodružných o-závodů v těžkém horském terénu jsme si užívali výletů po úchvatně zbarvených lesích plných skal a vodopádů. Barevné fotky zde.

(Krušné hory - turistika opět v topu)

Vzpomínky na léto

A máme tu advent! Dlouhé zimní večery a hektický předvánoční čas přímo vybízí se na chvíli zastavit a v klidu si zavzpomínat, co jsme (ještě) prožili o letních prázdninách...

Holky je tradičně odstartovaly táborově se svými skautskými oddíly - Zuzanka s Nikou v Čáslavicích (foto) a Miška se Solisem ve Chřibech u Starých Hutí, co by kamenem dohodil (a zbytek došel :-)) od chaty tety Zuzy a strejdy Přemy (foto). Během srpna pak každá absolvovala dva příměšťáky, Zuzanka umělecký a dobrodružný, Miška zase sportovní a její oblíbený na koních (foto).

(hadí Zuza)

(Miška na koni)

Vojtovy táborové akce měly letos ryze sportovní charakter: v červenci prémiový tréninkový pobyt ve Švédsku, kde se učil běhat v bažinách a orientovat podle kamenů v borůvčí, v srpnu pak absolvoval osvědčený o-tábor mezi pískovcovými skalami v Českém ráji (foto).

(Vojtova seznamka se švédskými bažinami)

Pohybem samozřejmě žili i rodičové :-). Na začátku prázdnin jsme se symbolicky zúčastnili jedné etapy MUMu (foto), druhý maraton jsme si střihli v srpnu v Jeseníkách (přeběh z Ramzové přes Červenohorské sedlo a Praděd až na Skřítek) (foto). Za vícedenní orienťácké závody jsme letos vybrali Rumcajsovy míle pořádané oddílem z Jičína ve Vsi svaté Kateřiny, kam jsme se vypravili všichni včetně babičky Pavly. V konkurenci jsme se neztratili a kromě kvanta snědených borůvek jsme vybojovali i několik pódiových umístění (foto).

(zlatý veteránský double na YESenickém maratonu)

Část léta jsme samozřejmě strávili i na Seči, v různé sestavě a v různé době, ale tradiční oblíbené BBB aktivity (bazén, bojovky a bouldrování) nechyběly. Jen ta přehrada byla letos nějak moc zelená :-(... (foto).

(luštím, luštíš, luštíme...)

Letní pobyt v Brně jsme si snažili zpříjemnit různými výlety, např. do ZOO (foto) nebo do krasu, kde se dá lézt po skále i prozkoumávat podzemí (foto). Cyklovýletů letos opět moc nebylo, ale párkrát jsme si zajeli na kole na zmrzlinu nebo na jedno (foto).

(nahoru...)

(...nebo dolů... toť otázka)

Každopádně byly letošní prázdniny opět našlapané zážitky. Díky za ně!

BALKÁN aneb cesta na jih

Tak jsme po roce zase nahodili stan, sestavili vestavbu, naložili krabice a vyrazili na kočovnou cestu...

Letos chtěl Vojta objevovat Balkán, holky zase chtěly k moři, tak jsme se rozhodli to spojit s multikulturním exkurzem do zemí bývalé Jugoslávie. Z časových důvodů, kdy jsme dovolenou museli vklínit mezi Vojtovo STK (= stacionární tréninkový kemp) ve švédském Orebru a o-tábor v Srbsku (ale v Českém ráji!), jsme stihli navštívit jen dvě nové země: Bosnu a Hercegovinu (BiH) a Černou Horu, plus autonomní části Srbské republiky v Bosně. Což ale spolu s již známým Slovinskem a Chorvatskem už dělá větší část bývalé Juginy. Zajímavé je, že každá země je skutečně odlišná. Zatímco Slovinsko má nejblíže k Rakousku, Černá Hora se podobá středomořskému Chorvatsku, ovšem v BiH se mísí neskutečně mnoho kultur s největším vlivem muslimské populace (80% obyvatel se hlásí k islámu, ale jsou velice tolerantní i k dalším třem náboženským směrům: křesťanství, židům i pravoslavným). To srbské části inklinují k jisté východní zemi, o čemž svědčí jak podobná vlajka (červeno-modro-bílé pruhy, ale se znakem), tak typické arogantní chování.

Vzhledem k charakteru jižních krajů byla tedy tentokrát cesta více o poznávání kultur, památek, přírodních krás a zajímavostí, ale na hory a ferraty také došlo. A samotné cestování autem po Balkáně nám přineslo spoustu dobrodružných zážitků, přičemž pojem "panoramatická cesta" byl v určité fázi zakázaný :-). Schéma naší cesty je níže, bohatá komentovaná fotodokumentace zase zde.

Cesta začala dlouhým přesunem přes Slovensko, Maďarsko a část Chorvatska až do Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny. Následně jsme se přesunuli do Černé Hory, kde jsme se kochali přírodou dechberoucích národních parků: Durmitor (s nejvyšším vrcholem Bobotov Kuk, 2523 m n.m.), Biogradska Gora (s nejstarším chráněným pralesem v Evropě, od r. 1886) a Lovcen (s krasovými jeskyněmi). Dojeli jsme i k vytouženému moři ve slavné zátoce Boka Kotorská s městem tisíce a jedné kočky, Kotorem. Poté jsme se vrátili do BiH obdivovat úžasné vodopády Kravica, koupat se v průzračně modrých, ale ledových řekách (Neretva a Trebižat) a celý pobyt jsme zakončili v historickém Mostaru.

A výsledné skóre letošní dovolené? Projeto 5,5 států (Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora a autonomní části Srbské republiky), 3 panoramatické cesty, vylezeny 4 ferraty a nejvyšší vrchol Durmitoru a současně druhý nejvyšší v ČH, viděny čtyři hlavní náboženské svatyně (mešity, synagogy, křesťanské i pravoslavné kostely) a pohlazeno milion koček :-). I přes děsivé vedro a všudypřítomné kupy odpadků se dovolená opět vydařila. Ovšem příště to nejspíš vezmeme zase na sever :-).

(my a Sarajevo)

(my, Durmitor a řeka Tara)

(my a Bobotov Kuk)

(my a moře)

(my a Stari most)

(my a vodopády)

(holky a kočky)

Hochschwab dobyt!

Hurá, prázdniny!

Zatímco si holky užívaly začátek prázdnin se skauty na táborech, s Vojtou jsme vyrazili k jižním sousedům zdolat vrcholky, které jsme si vyhlédli už na podzim. Tehdá se je nepovedlo dobýt kvůli velké vzdálenosti (z Burgeralmu na Hochschwab), respektive jelenům v říji (ferraty na Spielmauer).

Ani teď to ale nebylo jednoduché, protože když můžeš, tak musíš, a počasí neovlivníš... Rezervovali jsme si tedy přespání na chatě v údolí pod Hochschwabem (2277 m n.m.) a doufali, že děsivá víkendová předpověď nevyjde... V záloze jsme proto měli i alternativní výběh ze sedla Niederalpl na téměř dvoutisícový Hohe Veitsch. Nakonec ale počasí nebylo tak hrozné a i přes nulové rozhledy z hlavního vrcholu jsme vše zvládli dle plánu. Posuďte sami na fotečkách v komentovaném albu zde.

(zdolali jsme 1500 m převýšení k Voisthaller hutte)

(dobyli jsme mlhavý vrchol Hochschwabu - 2277 m n.m.)

(kochali jsme se okolními panoramaty vápencových skal...)

(...i barevnými kytičkami, o pozorování kozorohů, kamzíků a svišťů nemluvě)

(prolezli jsme jeskyní a po nebeském žebříku na Spielmauer - 1360 m n.m.)

Jaro

Stejně jako loni, i letos jsme jarní aktivity spojili s pohybem, abychom se přesunuli z města více do přírody. Oblíbenou výběhovou destinací zůstává Babí lom nebo Kuřimská hora, kam jsme párkrát zamířili nejen v zimě, ale proběhli jsme si i údolí Divoké Oslavy (foto). Samozřejmě jsme také zavítali na Seč, kde to na jaře jen kvete a o pohyb na vodě, okolo vody nebo ping-pongového stolu není nouze :-) (foto).

(oslava prvního máje kolem Oslavy)

Orienťáckou sezónu jsme zahájili tradičně na jihu ve Slovinsku, kam Vojta odjel dříve se skupinou žáků potrénovat v krasových terénech. S holčičkami jsme tam jeli jen na skok zúčastnit se víkendových závodů Lipica Open. Díky pěknému počasí jsme také mohli vylézt ferraty na Pleše, kam jsme loni jen vybíhali na vrcholový západ slunce. Tentokrát nás západ zastihl až při sestupu téměř u auta :-). Jak se nám dařilo na závodech a při lezeckých aktivitách, se můžete podívat zde.

(zdolat vrchol Gradiška Tura...)

(...se nám i přes vedro a saharský písek nakonec podařilo)

Na tradiční velikonoční soustředění jsme zamířili do jižních Čech k Číměři. I přes jednodenní deštivé počasí a náročnější ubytování v nevytápěných chatičkách se program vydařil. Okolní lesy jsou totiž nádherné a běhání v nich je radost. Získali jsme spoustu nových zkušeností s mapou a buzolou a podívali se na dost zajímavých míst. Fotodokumentace tady.

(jihočeské lesy jsou pohádkou pro orienťáky)

Následně jsme získané dovednosti zúročili v jarní části o-sezóny, kde se nám také dařilo. I když Miška začala běhat se staršími v kategorii D12, vedla si výborně a výsledkem je vyběhnutá licence B z jarního oblastního žebříčku. Na mimooblastních závodech si pak spravila chuť ve své kategorii D10 a posbírala několik cen a diplomů :-). Zuzanka se také odvážně pustila do vyšší kategorie D14, aby prosadila svoji mapovou techniku. V těžké konkurenci posbírala několik cenných umístění i zkušeností. Vojta si i přes zlomeninovou indispozici rovněž vyzkoušel vyšší kategorii. Nejprve získal titul mistra oblasti ve sprintu ve své kategorii H14, pak byl bronzový na mistrovství oblasti na krátké trati v H16, zkusil si první celorepublikové závody v H16A, kde na krátké trati bodoval 19. místem, a vrcholem byla účast na MČR na krátké trati, kde o místo nepostoupil do A finále a následně v B finále bral skvělé 7. místo (celkově 31.). A aby toho nebylo málo, na mistrovství oblasti štafet pomohl postoupit druhé teslácké dorostenecké štafetě H18 na MČR, když skončili třetí... Bohatá galerie ze závodů zde. A protože nejezdíme po republice jen běhat po lese, ale také za zážitky kulturními i přírodními, máme jich letos také dost. Čas na KPČ jsme měli na Béčkách v Hoštejně (foto), na Áčkách na Křivoklátsku (foto) i na MČR v Jizerkách (foto).

(nejen děti byly letos úspěšné)

Highlightem jarní sezóny ale byl štafetový závod 250 Českým rájem, kterého jsme se zúčastnili spolu s dalšími šesti Tesláky. Zážitky z denního i nočního pobíhání skalami Českého ráje byly parádní a výsledné 17. místo našeho smíšeného týmu je nad očekávání. Celou trasu jsme zvládli za 20,5 hodiny! Podrobnou fotodokumentaci, jak závod probíhal, si můžete prohlédnout tady.

(uběhli jsme 250 km Českým rájem)

Když je vám hic...

...myslete na kostky ledu, ať se vám uleví :-). Proto je nejvyšší čas naservírovat spoustu bílých nebo alespoň mrazivých obrázků... aneb co jsme dělali v zimě?

Sportovní aktivity byly (pominu-li běhání) tentokrát více běžkařské, i když na sjezdovky či snowboard jsme se také vypravili. S bruslením už to bylo slabší, neboť rybníky a přehrada zamrzali jen výjimečně a na krátkou dobu. Foto tady a ze zimních návštěv Ústupek zase zde. A nezastavily nás ani dvě snowboardové zlomeniny - Miščino zápěstí a Vojtova klíční kost! :-)

(všichni do stopy!)

Běhání jde naštěstí provozovat za každého počasí, a to jak s mapou a buzolou, tak bez nich. Krajinky a fotodokumentace z výběhů tady a z úspěšných štafet Krátký den zase tu.

(všichni do lesa!)

Jarní prázdniny jsme letos rozdělili na vícero zimních aktivit. Nejprve jsme vyrazili na běžky do Petříkova (foto), v týdnu jsme navštívili Sloupsko-šošůvské jeskyně s magickými průsvitnými krápníky (foto) a závěr týdne jsme strávili v Rakousku na sjezdovkách (foto).

(všichni do jeskyně!)

Vysvědčení!

Jak praví klasik: "Je to marný, je to marný, je to marný..." Už je zase další rok za námi... Završený 3x vyznamenáním, kupou jedniček ze ZUŠky a jednou absolventskou prací navrch... A od příštího roku válčíme na třech frontách... Zuzanka povýší na gymnazistku, Vojta si s ní mění místo na matematické škole a Mišku budou čekat první přijímačky...

A jak se dětem dařilo v jejich uměleckém rozletu? Posuďte sami v obrazové (i zvukové) dokumentaci zde. Jen nevím, po kom jsou tak šikovné? :-)

(...a hurá na prázdniny!)