Svatební rej

Sobotní ráno nepříjemně připomínalo loňský 16. srpen, ale desátá (možná až jedenáctá) rozhodla a vytrvalý déšť ustal. V sedýlku nad Blatinami sice frišně pofukovalo, nicméně uskutečněná akce všechny zúčastněné určitě zahřála (minimálně u srdce). A navíc tam byla slivovice :-). Katka s Davidem si (konečně) řekli své ANO, a tak společně s Filípkem vytvořili společnou rodinu Schwabů.
Po slavnostním obřadu, při němž dokonce hrál Osinek na flétnu a Zdenča alespoň držela noty :-), se svatebčané odebrali na grunt, kde se lehce posilnili. Následně byla pro ně připravená speciální svatební bojovka, kterou jsme společně se Zdenálem připravili. Musím říct, že jsme se jí taktéž bavili - ať už vymýšlením, tak při roznášení a vlastním průběhu.
V rámci bojovky se nakonec všichni dobrali cíle a vrátili se na grunt na "teplého vepře" :-). Pak následovala společenská zábava s výbornou živou kapelou, takže se tancovalo, popíjelo, veselilo,...
Pár foteček naleznete u nás, ale více odkazů je (a bude) přímo na Tesláckém webu.

Panoramata...

I když víkendová předpověď neskýtala nic pěkného (v sobotu až 18 mm srážek!), rozhodli jsme se vypadnout z vyprahlého velkoměsta vysoko do hor. Zaujala nás totiž nabídka Pepy Šulera na jednu chatu u Tauplitz, kterou (zatím) vlastní Češi a čepuje se tam i české pivo, přičemž cena za polopenzi je celkem rozumná (díky, Pepo!). No můžete se kouknout sami na Haus Alpin.
Takže jsme ve čtvrtek odpoledne vyrazili směr Rakousko, Totes Gebirge, Tauplitzalm v nadmořské výšce 1650 m.n.m. s výhledem na Dachstein. Tři dny jsme se kochali, toulali a ráno dokonce i běhali po okolních vršcích. S deštěm to nakonec nebylo tak zlé, jen sobotní odpoledne jsme si odpočinuli uvnitř chaty.
Bohatá fotodokumentace tradičně zde.

Kolo, kolo mlýnský...

U Novomlýnských nádrží jsme byli v pátek, na kolo jsme se pro změnu vydali v sobotu. A to kolo nebylo ani tak za čtyři rýnský jako za kupu penízků, protože Zdenča vyměnila starou plečku za nový stroj s menším rámem, odpruženou vidlicí a nášlapnými pedály.
Z Olšan, kde jsme byli na návštěvě u Míti s rodinkou, jsme vyrazili nejprve k Opatovické nádrži u Vyškova a pak přes Ruprechtov a Bukovinku zpátky. Výlet byl i přes proložku v ostružinách supr, počasí přálo a Zdenča se s novými nášlapy válela na zemi jen dvakrát, z toho jednou v bahně :-).
V neděli jsme vyrazili hned zrána společně s Kozákovými a Pavlem, který vezl kibicujícího Šimonka, k Ochozu. Pod Hádkem jsme se oddělili, skutáteli se až téměř k ranči U jelena (když už jsme měli to výročí :-)), vyšlápli do krpálu zpět k Ochozu a přes Nový Dvůr, Lhotu a Bukovinku se vrátili na výborný obídek do Olšan.
Pár foteček ze soboty je zde.

Přeběh přes Pálavu

Pohybu není nikdy dost a výletů také ne, takže jsme se rozhodli tyto aktivity spojit v jednu a uskutečnili jsme již delší dobu plánovaný přeběh z Mikulova přes Pálavské vrchy do Popic.
Jukli jsme se k jeskyni na Turoldu, zdolali jsme Tabulovou horu a následně hlavní vrchol Děvín. Do té doby šlo vše v poklidu, kochali jsme skalami a výhledy. Na vršku jsme ale zjistili, že do Popic to máme ještě 9,5 km a vlak nám jede za 43 minut! Následoval tedy letecký seběh do Dolních Věstonic, neskutečný vopruz přes hráz novomlýnských nádrží a závěrečných tempových 2,5 km po asfaltu přes pole do Popic. Nebudu dále napínat - stihli jsme to! Zřejmě byly vzdálenosti (naštěstí) lehce nadsazené, takže jsme stihli i minutový výdech a protažení kouslých lýtek na nástupišti. Celkem to dělalo 20 km za 2 hodiny 10 minut, převýšení raději napočítaně.
Co dodat? Bylo to fajné, zážitky silné. Takže jen houšť a větší kapky! :-)

Na Cimburk!

Rodinná výprava z Buchlovic na Cimburk skončila úspěšně :-). Dokonce i Havíř statečně šlapal pěšky, ač jsme mu pro jeho bolavé nohy nabízeli nábližku autem. Pravda, vzal to zkratkou kolem hrobů rovnou na Stupavu do Akvárka, ale došel, a navíc nám bránil unikátní místo s výhledem na sjezdovku. Zbytek výpravy (Zuza, Přema, Pavla, Zdenča) zdolala navíc sešup ke zřícenině, pivko a nekonečnou štreku po asfaltu.
Dokumentace z výletu tradičně zde, včetně kytiček a zámecké zahrady.
Osinek zase zdolával neprostupné švýcarské škrapy v Alpách na Euromeetingu - na middlu úspěšně (15. místo), na klasice trochu hůře, ale štafety zase rozběhl pěkně. Příště už snad budeme mít společné zážitky :-).

Noch einmal, bitte!

I když po pravdě, jeden týden v Bochumi stačil... :-)
Doba prázdnin je mezi orienťáky spjata s vícedenními závody, vědecká sféra zase obráží mezinárodní konference, kde se chlubí (no, jak kdo) svými úspěchy na poli bádání. Takže zatímco Osinek stále maloval šutry v Norsku, Zdenča vyrazila "pracovně" do Německa.
Z Brna nás jela početná skupinka, takže bylo veselo (nočním busem SA nás jelo 8 a stevardka nás uklidňovala už u Devíti křížů). Bochum leží v industrální části Německa, v Porúří. Dle mapy to vypadalo na kontinuální betonovou aglomeraci prošpikovanou doly a jiným těžkým průmyslem :-(. Naštěstí byla situace překvapivě snesitelnější - betonem sice architektura nešetřila, nicméně byla "naředěná" spoustou zeleně a parčíků.
A co bylo na programu? Kromě velkého množství přednášek běžících ve třech sálech a diskusních posterových sekcí (konference se zúčastnilo přes 650 vědců) jsme stihli i kulturu a přírodu. Kolegyně Věrka, jejíž rodina podlehla módnímu geokešingu (vivat Surikaty), připravila podrobný seznam kešek (pro neznalé - něco jako poklad, který se hledá pomocí GPSky), takže jsme každý den vyrazili alespoň jednu ulovit. Dostali jsme se tak nejen na standardní památková místa Bochumi (ono jich stejně moc není), ale i do různých periferií, lesíků či jednotlivých fakult univerzity, kde se konference odehrávala.
Jedno odpoledne jsme se také vydali v redukované pětičlenné skupince do Kolína nad Rýnem, který nabízel trochu více kulturního vyžití než Bochum - minimálně největší katedrálu západní Evropy, uličky starého města, nábřeží kolem Rýna a muzeum čokolády. No a místní pivo Kolsch, které (jak jsme zjistili posléze) se čepuje jen do 0,2-litrových "štamprlí".
Aby si Lucka nemyslela, že tu nebude nic o běhání, tak přidávám vsuvku - zvádli jsme to dokonce dvakrát ráno, a to nejprve v početné skupince tří kusů (s Jíťou a Ondrou), načež na druhý výběh se přidala i Soňa. Ještě týden a strhli bychom celý hotel :-).
A jak by se dal týden v Bochumi stručně zhodnotit? Třeba: beton-kešky-Radler.