Triglav (2864 m n.m.) dobyt!

Když holky odjedou na tábor, je to ideální příležitost vyrazit za pořádným sportovně-turistickým výkonem. Loni jsme zdolali Hochschwab, letos padla volba na slovinský Triglav. Jednak nás zasněžený masiv Julský Alp každoročně dráždí cestou z Lipice a pak to letos logisticky navazovalo na Vojtův pobyt na pětidenních v Itálii. Takže jsme vypravili Zuzanku ke skautům na nádraží (Miška už mezitím na táboře pobývala), sedli do auta tradičně upraveného na spaní a vyrazili k Villachu, kde jsme čekali, až nám Hajousek přiveze Vojtu. Tímto Hajouskovi moc děkujeme za bezpečnou dopravu i celý Vojtův pobyt v okolí Paso del Tonale :-). Čekání na Vojtův příjezd jsme si zpestřili výběhem na Dreilandereck neboli Trojmezí.

(trojmezí AUT-SLO-ITA)

(hraniční pahorky)

Pro vlastní výstup na nejvyšší horu Slovinska jsme si naplánovali jeden den. S počasím je to vždy loterie, ale tentokrát jsme měli štěstí (na rozdíl od loňského pršivě-mlhavého Hochschwabu) a avizované odpolední bouřky se nakonec nekonaly. Takže jsme zvládli jak dobýt Triglav, tak ještě bonusovou Malou Rjavinu, což v součtu činilo cca 2,5 tisíce metrů převýšení (nahoru, ale i dolů!). Výlet to byl ale parádní. Druhý den už jsme jen lehce vyběhli k atraktivnímu vodopádu a zalezli si na dvou vodopádových ferratách. Obrazová fotodokumentace z krátké, ale výživné dovolené tady.

(Triglav)

(vodopád Peričnik)

(ferrata Jerm´n)

Jaro sportovní i kulturní, ale především přírodní :-)

Jak už to u nás bývá zvykem, volný čas trávíme většinou v pohybu. Takže se můžete podívat, jak jsme (se) letos váleli na o-závodech - bohatá fotodokumentace nejen ze stupňů vítězů tady a ze zahajovací vydařené akce ve Slovinsku, kde jsme si i tradičně zalezli na skalách, zase tu. Přípravu na jarní sezónu jsme nepodcenili a poctivě trénovali precizní mapovou techniku i v průběhu Velikonoc v samotném skalním srdci Toulovcových maštalí (obrázky zde). A aby to nebylo zas tak monotónní jen mezi lampióny, zúčastnili jsme se i "hladkého" běhání - okolo Prýglu neboli VokoloTrailu (foto tu) a nejkrásnějšího štafetového závodu 250 (km) Českým rájem (bojovná cesta Tesly za 5. místem v kategorii Masters zachycena zde).

(hlavní je, vytyčit si cíl...)

Ovšem důležité jsou i kulturně-poznávací aktivity, které jsme se také snažili v rámci sportovních akcí po celé republice využít. Takže jsme navštívili zámecké zahrady UNESCO v Kroměříži, Smetanovu Litomyšl či nádherné Luhačovické lázně. No a v Brně jsme zase jednou zavítali na Špilberk. Na přírodní památky jsme se vydali při štafetách u Hamru na Jezeře (výstup na Děvín a Široký kámen) nebo MČR na middlu v Sedmihoří, které se odehrálo na dotek od Českého lesa (výstup na Starý Herštejn). Každopádně jsme zase poznali zajímavé kousky naší republiky...

(ale také hlavní je, cítit se bezpečně, resp. v suchu :-)...)

Ochlazení...

...hned tak nepřijde, takže je ideální čas zavzpomínat, co jsme dělali v zimě :-)...

Ač byly sněhové podmínky jako obvykle všelijaké, zimních zážitků jsme si opět užili dost. Jelikož došlo i na mráz, bruslili jsme jak na Seči, tak na Prýglu. Sjezdování jsme si úspěšně odbyli už před Vánocemi na Kreischbergu, takže v sezóně jsme se zabavili hlavně běžkováním na Vysočině nebo na Paprsku, ale letos došlo premiérově i na lyžařský orienťák (neboli LOBy), který si chtěl Vojta vyzkoušet. Pravda, s pěkným lyžováním to nemá až tak společného, ale zážitky z toho byly každopádně silné, a jako u každých orienťáckých akcích jsme se zase dostali do zajímavých (nejen) turistických míst a poznali kus naší země. Fotky ze zimních aktivit tady. Také jsme ale běhali po svých, což je zdokumentováno zde. No a v neposlední řadě jsme strávili pár zimních chvilek na Seči, na což se můžete podívat tu.

(na Seči)

(na Vysočině)

(na Paprsku)

(pod Klínovcem)

(pod harrachovskými můstky)

(pod tíhou zodpovědnosti dovézt štafetu na velké bedně)

Loňský rok s kočkou...

Takováto vzpomínka se tu měla objevit v lednu. Ale neblahé události uplynulého i letošního roku totálně převrátily časoprostor, takže s jazykem na vestě (v dnešních superhorkých dnech doslova) doháním(e) resty... jestli to vůbec ještě jde. Ale byla by škoda pustit tradice, takže pár vypocených obrazových vzpomínek na společné radostné (i melancholické) chvíle uplynulého roku najdete tady. No a veselé obrázky naší kočky zase zde. A třeba časem přibude i něco ochlazujícího :-)...

(catbox, box cat nebo boxing cat? :-))

Advent a Vánoce

Jak už bylo napsáno, letošní advent byl více než zamlžený. Světlem v temnotě tak byly alespoň rozsvícené vánoční stromečky a jiné dekorace, kterých po Brně hojně přibývá. Vánoční svátky jsme letos odstartovali na sněhu a sluníčku v Alpách (viz Za sluníčkem na Kreischberg) a den před Vánoci jsme si odskočili do termálů v Laa. Štědrý den jsme strávili lehce v pohybu a následně s kupou dárků. Po dvou dnech zaslouženého odpočinku jsme zajeli do Chřibů navštívit tetu Zuzu a strejdu Přemu a jejich nespočetnou drobotinu. No a závěr roku jsme strávili tradičně na Seči, kde konečně zamrzla přehrada a napadl sníh, takže jsme si báječně užili zimní radovánky na bruslích. Před Silvestrem jsme si také odskočili na Vysočinu na oblíbenou šifrovačku Kocouří procházka, kterou s námi v pohodové části prémiově absolvovaly i holky. Adventně-vánoční fotky zde a z Kocouří procházky zase tady.

(kupa dárků pod stromečkem v Brně)

(kupa dětí pod stromečkem v Buchlovicích)

(kupa ledu...)

(...a sněhu na přehradě u Seče)

(a kupa šifer okolo Vlachovic na Vysočině)

PF 2026

Plodný nový rok všem :-)!

Za sluníčkem na Kreischberg

Letošní adventní čas v Brně byl až na jeden jediný den zahalen do depresivní mlhy. Abychom se vymanili z pochmurných nálad a vypjatého pracovního nasazení při konci roku, nadělili jsme si předčasný vánoční dáreček v podobě lyžařského pobytu v srdci Alp. Tři azurové dny na sjezdovkách nad obcí Murau nám rychle dobily baterky. Ve dvoutisícové výšce (nejvyšší vrchol 2118 m n.m.) jsme totiž byli zcela nad mlhami v údolí. Středisko Kreischberg nabízelo různé varianty zábavy, a i když byl freeride mimo sjezdovky kvůli malému množství sněhu značně omezený, o to větší zábavu jsme si užili v rozsáhlém snowparku. Kromě slalomu, skokánků a boulí jsme si udělali i rychlostní rekordy ve sjezdu, přičemž se rychlosti blížili děsivým 70 km/h. Na prosluněnou fotodokumentaci se můžete podívat tady.

(všichni za sluncem)

(úchvatná panoramata)

(do mlhy neeee!)

Podzimní elegie

Letošní podzim uběhl jako voda. Ta se naštěstí nevalila shůry jako loňské povodně, i tak jsme si užili deště, bahna a sněhu dosti, ale na druhou stranu i babího léta. Většinu víkendů jsme se věnovali hledání lampiónů, které bylo mnohdy více než úspěšné - fotodokumentaci si můžete prohlédnout zde.

(rodinné štafety - klan Starých Kozáků opět v akci)

Při tom jsme ale stihli i výlety na místa, kde jsme ještě nebyli, ale i tam, kde se nám vždycky líbí (foto tady). Většinou jsou to rozhledny... na kopci, jak jinak :-).

(rozhledna Bramberk - noční výstup opět v kurzu)

Highlightem podzimu pak byla výprava do Krušných hor, kam jsme vyrazili o podzimních prázdninách s Vojtou a jeho kamarádem Vojtou :-), zatímco holky skautovaly (no, nakonec jen Zuza, Miška zůstala doma, což se ve finále ukázalo jako prozřetelné, abychom ji nemuseli v Kruškách rozmrazovat). Kromě dobrodružných o-závodů v těžkém horském terénu jsme si užívali výletů po úchvatně zbarvených lesích plných skal a vodopádů. Barevné fotky zde.

(Krušné hory - turistika opět v topu)

Vzpomínky na léto

A máme tu advent! Dlouhé zimní večery a hektický předvánoční čas přímo vybízí se na chvíli zastavit a v klidu si zavzpomínat, co jsme (ještě) prožili o letních prázdninách...

Holky je tradičně odstartovaly táborově se svými skautskými oddíly - Zuzanka s Nikou v Čáslavicích (foto) a Miška se Solisem ve Chřibech u Starých Hutí, co by kamenem dohodil (a zbytek došel :-)) od chaty tety Zuzy a strejdy Přemy (foto). Během srpna pak každá absolvovala dva příměšťáky, Zuzanka umělecký a dobrodružný, Miška zase sportovní a její oblíbený na koních (foto).

(hadí Zuza)

(Miška na koni)

Vojtovy táborové akce měly letos ryze sportovní charakter: v červenci prémiový tréninkový pobyt ve Švédsku, kde se učil běhat v bažinách a orientovat podle kamenů v borůvčí, v srpnu pak absolvoval osvědčený o-tábor mezi pískovcovými skalami v Českém ráji (foto).

(Vojtova seznamka se švédskými bažinami)

Pohybem samozřejmě žili i rodičové :-). Na začátku prázdnin jsme se symbolicky zúčastnili jedné etapy MUMu (foto), druhý maraton jsme si střihli v srpnu v Jeseníkách (přeběh z Ramzové přes Červenohorské sedlo a Praděd až na Skřítek) (foto). Za vícedenní orienťácké závody jsme letos vybrali Rumcajsovy míle pořádané oddílem z Jičína ve Vsi svaté Kateřiny, kam jsme se vypravili všichni včetně babičky Pavly. V konkurenci jsme se neztratili a kromě kvanta snědených borůvek jsme vybojovali i několik pódiových umístění (foto).

(zlatý veteránský double na YESenickém maratonu)

Část léta jsme samozřejmě strávili i na Seči, v různé sestavě a v různé době, ale tradiční oblíbené BBB aktivity (bazén, bojovky a bouldrování) nechyběly. Jen ta přehrada byla letos nějak moc zelená :-(... (foto).

(luštím, luštíš, luštíme...)

Letní pobyt v Brně jsme si snažili zpříjemnit různými výlety, např. do ZOO (foto) nebo do krasu, kde se dá lézt po skále i prozkoumávat podzemí (foto). Cyklovýletů letos opět moc nebylo, ale párkrát jsme si zajeli na kole na zmrzlinu nebo na jedno (foto).

(nahoru...)

(...nebo dolů... toť otázka)

Každopádně byly letošní prázdniny opět našlapané zážitky. Díky za ně!

BALKÁN aneb cesta na jih

Tak jsme po roce zase nahodili stan, sestavili vestavbu, naložili krabice a vyrazili na kočovnou cestu...

Letos chtěl Vojta objevovat Balkán, holky zase chtěly k moři, tak jsme se rozhodli to spojit s multikulturním exkurzem do zemí bývalé Jugoslávie. Z časových důvodů, kdy jsme dovolenou museli vklínit mezi Vojtovo STK (= stacionární tréninkový kemp) ve švédském Orebru a o-tábor v Srbsku (ale v Českém ráji!), jsme stihli navštívit jen dvě nové země: Bosnu a Hercegovinu (BiH) a Černou Horu, plus autonomní části Srbské republiky v Bosně. Což ale spolu s již známým Slovinskem a Chorvatskem už dělá větší část bývalé Juginy. Zajímavé je, že každá země je skutečně odlišná. Zatímco Slovinsko má nejblíže k Rakousku, Černá Hora se podobá středomořskému Chorvatsku, ovšem v BiH se mísí neskutečně mnoho kultur s největším vlivem muslimské populace (80% obyvatel se hlásí k islámu, ale jsou velice tolerantní i k dalším třem náboženským směrům: křesťanství, židům i pravoslavným). To srbské části inklinují k jisté východní zemi, o čemž svědčí jak podobná vlajka (červeno-modro-bílé pruhy, ale se znakem), tak typické arogantní chování.

Vzhledem k charakteru jižních krajů byla tedy tentokrát cesta více o poznávání kultur, památek, přírodních krás a zajímavostí, ale na hory a ferraty také došlo. A samotné cestování autem po Balkáně nám přineslo spoustu dobrodružných zážitků, přičemž pojem "panoramatická cesta" byl v určité fázi zakázaný :-). Schéma naší cesty je níže, bohatá komentovaná fotodokumentace zase zde.

Cesta začala dlouhým přesunem přes Slovensko, Maďarsko a část Chorvatska až do Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny. Následně jsme se přesunuli do Černé Hory, kde jsme se kochali přírodou dechberoucích národních parků: Durmitor (s nejvyšším vrcholem Bobotov Kuk, 2523 m n.m.), Biogradska Gora (s nejstarším chráněným pralesem v Evropě, od r. 1886) a Lovcen (s krasovými jeskyněmi). Dojeli jsme i k vytouženému moři ve slavné zátoce Boka Kotorská s městem tisíce a jedné kočky, Kotorem. Poté jsme se vrátili do BiH obdivovat úžasné vodopády Kravica, koupat se v průzračně modrých, ale ledových řekách (Neretva a Trebižat) a celý pobyt jsme zakončili v historickém Mostaru.

A výsledné skóre letošní dovolené? Projeto 5,5 států (Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora a autonomní části Srbské republiky), 3 panoramatické cesty, vylezeny 4 ferraty a nejvyšší vrchol Durmitoru a současně druhý nejvyšší v ČH, viděny čtyři hlavní náboženské svatyně (mešity, synagogy, křesťanské i pravoslavné kostely) a pohlazeno milion koček :-). I přes děsivé vedro a všudypřítomné kupy odpadků se dovolená opět vydařila. Ovšem příště to nejspíš vezmeme zase na sever :-).

(my a Sarajevo)

(my, Durmitor a řeka Tara)

(my a Bobotov Kuk)

(my a moře)

(my a Stari most)

(my a vodopády)

(holky a kočky)