Návrat

Tak jsme zase doma, v Brně!
Po dlouhatánské cestě přes oceán, nad kterým nás pan kapitán pěkně pohoupal, a přestupu v Římě jsme dosedli v mlze, co by se dala krájet, na vídeňské letiště. Naštěstí tu na nás opět čekali Kozákovi, takže závěrečná cesta do Brna už byla rychlá (v rámci povětrnostních podmínek).
Doma nás (naštěstí) žádné překvapení nečekalo. Fordík vypadal, že pod kupou sněhu má všechna čtyři kola, a z kytiček neuschla ani jedna (díky pilné péči paní sousedky). Jen v ledničce na nás smutně koukala flaška vina, čtyři plechovky piva a sklenice marmelády... :-)

Celé naše putování se nám líbilo. Jak jinak :-). Sice někdy mělo svá slabši místa, ale když vše nakonec dobře dopadne... A ve dvou se to táhne líp :-).

Moc děkujeme všem, kteří nám při cestě pomohli. A to jak svatebním darem, zprávičkama na netu či alespoň myšlenkama při čtení našich řádků.

Buenos Aires

Tak uz se presouvame zpet na vychod. Luxusnim autobusem (camou), v nemz se daji sedacky sklopit skoro jako postel, jsme prejeli cca 1500 km do hlavniho mesta. Odpoledni prochazka v umornem hicu (30 st.) nam na poznavacku bohate stacila. Moc pamatek tu stejne nemaji. A pred virem velkomesta davame prednost radeji horam. Tango nam stacilo v tanecnich... :-)
Doplnene fotecky zde.
Zitra odletame zpet do Evropy.
Tesime se na shledani s vami vsemi, co jste s nami virtualne cestovali.

Bariloche

San Carlos de Bariloche je mestecko vicemene stvorene pro turisty. Vypada to tu jako ve Svycarsku ci severni Italii. Vse ale pusobi ponekud umele. Nicmene po narocnych trecich v horach jsme se radi nechali hyckat mistni kulturou...
Ve vyhlasene restauraci El Alberto jsme si dali poradny biftek (dvakrat :-).
Vybornou cokoladu jsme ochutnali hned v nekolika ruznych podnicich: Abuela Goye, del Turista, v zaloze je jeste Mamuschka, Rapa Nui a dalsi. Taktez zmrzlina je vynikajici (zejmena u Turisty).
Navic jsme navstivili i muzeum cokolady, ktere je primo u tovarny na cokoladu Fenoglio.
Ubytovani jsme si sehnali v soukromi za rozumnou cenu. Bylo to sice bez snidane, ale rano jsme si mohli rict o horkou vodu v termosce a cajovy servis :-).
Na hlavnim namesti (Centro Civico) vystupuji pres den kejkliri a spousta stankaru nabizi nejruznejsi domaci vyrobky (pletene veci, retizky, drevene predmety,...).
Doprava je pres den husta a pravidla prednosti v jizde se nam nepodarilo odhalit (pravdepodobne pravo silnejsiho).
Na ukazky se muzete podivat zde.

NP Lanin a autovylet "7 lagos"

Pro posledni vylet jsme nakonec zvolili pujceni auta (autobus by byl skoro stejne drahy a byli bychom na nem prilis zavisli) a vyrazili jsme jeste vice do tepla na sever, do narodniho parku Lanin. Lanin je nejvyssi vulkan v teto oblasti (pres 3700 m.n.m.), ma pekny konicky tvar s typickou bilou "cepici" a na jeho svazich rostou araukarie, ktere jsme chteli videt "nazivo", nejen na zahradce.
Autem jsme urazili 560 km, z toho bylo 230 km po sotoline. V podstate jsme absolvovali tzv. okruh sedmi jezer (7 lagos), ktery vede z Bariloche kolem jezera Nahuel Huapi, pres Villu Ancosturu do San Martina de los Andes a zpet pres paso Cordoba a kolem reky Limay. Uz vlastni cesta byla zazitkem, zvlaste po rozbite sotoline, ve vedru a prachu. Osinek ale zvladl rizeni vyborne a auticko (tridverova Corsa) prezilo temer bez skrabance (bylo skoro nove, ale mala auta tu moc dlouho nevydrzi...).
V parku jsme nakonec uskutecnili jednodenni vylet pres araukariovy les - nasim cilem mela byt stara lokomotiva u jezera, ale v busi jsme ji proste nenasli. Zato ubytovani v kempu u jezera s vyhledem primo na Lanin bylo samo o sobe luxusni. Opet jsme meli trochu potize s hmyzem - boj s vsudypritomnymi prskavci, ale zvitezili jsme :-).
Fotecky...

Nahuel Huapi Traverse

Tak jsme se vratili zpet do Argentiny, konkretne do Bariloche. Toto svycarsky vypadajici letovisko jsme zatim jeste poradne neprozkoumali a neochutnali mistni dobroty (steaky a cokoladu), protoze jsme hned vyrazili na dalsi trek okolo Cerro Catedral.
Po ctyrech narocnych dnech jsme opet v poradku zpet a prinasime vam dalsi varku novinek a fotecek. Zacali jsme z lyzarskeho strediska Villa Catedral (sjezdovky a lanovky jako v Italii) alternativnim vystupem spalenym (a notne zaprasenym) lesem na refugio Frey. Po lehcim uvodnim dni nas cekalo tri dny splhani po skalach, sjizdeni suti ci snehu a panoramata vsude kolem (slunicko opet pralo a faktor 30 se opet nechytal) - ostre stity, temne modre laguny, v pozadi vulkany. Tak jsme presli pres refugio Jacob, Segre (s ochutnavkou mistne delaneho piva) a Lopez.
Podrobnosti najdete u fotecek.
Ted si chvili uzijeme mestecka (a jidla :-)) a jeste nekam na par dni vyrazime.

Na pousti mezi hovady

Nasim dalsim trekem byla vyprava za termalnimi prameny a gejziry v NP Puyehue. Prvni den jsme zvadli uvodni vystup ze 400 m.n.m. k refugiu el Caulle ve 1400 m.n.m., a to v plne polni. Protoze vsude otravovala neskutecne velka a vlezla hovada (tzv. tabanos), rozhodli jsme se pro vystup na vrchol vulkanu Puyehue jeste ten stejny den. Nalehko jsme vybehli ke krateru za 1.5h. Nahore byl uzasny vyhled na okolni vulkany a nastesti zadna hovada (foukalo)! Dole jsme sjeli sutovistem za slabych 40 min.
Druhy den jsme vyrazili opet s plnou polni k Banos de Caulle. Cesticka nejprve obtraverzovala kolem vulkanu a pak uz jsme klesali vicemene pousti a snehovymi splazy k termalnim pramenum. Hovada otravovala neustale (pribyla i mensi, ale o to doternejsi - jako nase ceska). K banos jsme dorazili pomerne brzy, tak jsme se rozhodli utect hovadum vyletem ke gejzirum (nalehko). Nejprve jsme nekolikrat brodili ledovy potok, abychom se zbytek cesty plazili pousti a vyschlym jezerem. Gejziry sice netryskali deset metru vysoko, ale i tak to byl u nich pekny zazitek (smrdelo to u nich jako v pekle).
I presto, ze jsme se nekolikrat mazali kremem s faktorem 30, vecer jsme byli pekne doruzova prismahli. Osinek dokonce i na ramenou pod trickem! (Senzor asi nedela moc hustou tkaninu vhodnou do pouste.)
Po navratu z gejziru jsme objevili teply pritok kousek od naseho stanu, tak jsme se s chuti do nej nalozili. Trochu tezke bylo spravne uregulovat vrelou (fakt skoro varila) a ledovcovou vodu, ale po pernem dni v prachu a potu to byla supr regenerace.
Treti den jsme se vratili stejnou cestou zpet k refugiu a po obidku i dolu do udoli (dolu to bylo skoro horsi nez nahoru) a odchytli bus zpet do Osorna.

PS1: Pulku vyletu jsme stravili s jednim kamaradskym Izrealcem, ktery byl (na rozdil od nasich predchozich zkusenosti) uplne v pohode.
PS2: Po navratu jsme zjistili, ze hovada pritahuje zejmena tmava barva (ach ty termohadry) a ze se zde vyskytuji jen mesic od cca 21.12. do 21.1. To byl pech...
PS3: Dnes odpoledne se presouvame zpet do Argentiny, do Bariloche. Vivat chocolatte!

Presun na sever

Silvestra jsme oslavili v Punta Arenas poradnym steakem a porci jehneciho. Pulnoc nam odtroubily lodni sireny a misto ohnostroje jsme pozorovali barevne svetlice.
Na Novy rok jsme se presunuli o 1400 km na sever - letecky do Puerto Montt a vzapeti autobusem do Osorna. V letadle jsme meli stesti, protoze bylo krasne, a tak jsme videli jizni Andy jako na dlani.
Osorno na nas nejprve zapusobilo ponurym dojmem (zvlaste autobusove nadrazi a jeho okoli). Vse bylo zavrene :-(, protoze byl svatek. Nicmene jsme nakonec objevili jak otevrenou restauraci, tak i ubytovani a ve finale jsme se nadlabli velikanskou zmrzlinou (konecne jsme se totiz dostali z vetru a chladu do leta). Vecerni posezeni na namesti armady s vanocnim stromeckem uprostred kasny bylo moc prijemne. Osorno jsme tedy zatim uznali za nejpeknejsi mesto v Chile.