Štafetky v Třebíči

Co o volném svátečním dni? No určitě do přírody! A nejlépe s pohybem :-). Štafety dvojic v Třebíči k tomu úplně vybízely...
A tak jsme ve dvou týmech vyrazili - Janča G. se Zdenčou a Zdenál s Osinkem. Shromaždiště u DDMka v třebíčské části Týn se jmenovalo "Na Hrádku", což byl dost příznačný název, protože to bylo na kopci s pěknými výhledy po okolí. Specialitou arény, kterou den před námi opustil cirkus Berousek :-), byl divácký kruhový objezd, který závodníci museli absolvovat hned několikrát - ze startu, na průběhu a do cíle. No a jelikož každý běžel postupně tři různé okruhy, točila se všem hlava ještě večer :-). A to doleva, protože se na kruháči "točilo" po britsku zleva. Tratě byly celkem pěkné. Občas sice vymetaly nevděčná sídlištní zákoutí se smetišti (a střepy :-(...), ale našly se i skalky, rybníčky a jiné pěkné pasáže. Největším (technickým) úskalím bylo zvládnou nulování před každým okruhem, respektive vyčítání. To se nepovedlo Janče po jejím druhém okruhu, po němž musela řešit pořezanou ruku, a ve zmatku si místo vyčtení hned vynulovala čip. Takže i když pak Zdenča doběhla z posledního úseku na vedoucí pozici, štafeta byla nekompromisně disk :-(. Ale nebyly jsme samy.
Kluci to zvládli lépe a navíc se v jejich kategorii sešla větší konkurence, takže si nakonec Osinek na posledním úseku zasprintoval s Maldou a Kopajdou. Vyšel z toho velmi dobře, tj. druhý :-).
Moc se nám to líbilo. Navíc nám Klusy (hlavní policajt na kruháči) poradil výbornou pizzerku, takže jsme se po hodnotných výkonech i řádně nadlábli.
Fotodokumentace zde.

Podzimní víkend

Tak si to zima přeci jen ještě rozmyslela! :-)
V sobotu sice nebylo zrovna nádherně, ale pro orientační pohyb v terénu tak akorát. Na poslední chvíli jsme se rozhodli pro Oblž v Bělkovicích, který pořádalo olomoucké příbuzenstvo, a taky tam přijeli havíři z Ostravy. Mišifkovy tratě byly takzvaně "userfriendly" (jako že žádný vopruz) a navíc byly ostružiny v lese polehlé po předchozím sněhu, takže celkový dojem ze závodu byl fajný. Osinek a Pavla vyhráli, Zdenča to trochu vychladila na druhé místo a blýskl se i Havíř, který šel po dlouhatánské době do lesa a odnesl si bramboru.
Hned po závodě jsme pokračovali za dalším příbuzenstvem, na Seč (na Seč se totiž z Brna jezdí nejlíp přes Olomouc :-)). Tam nás přivítali nejen Kozákovi, ale i početná rodina Bulgurovských i s psíkem Bodiem a kočkou Sázinkou, takže Kozákovic kočka Tečka z toho byla drobet nervózní a na všechny prskala. Neděle byla úžasně slunečná, takže jsme vyrazili na ozdravný výlet kolem vypuštěné přehrady. No však se podívejte na fotky, jak bylo pěkně. Snad to vydrží i příští víkend na oddílový přebor Tesly.

Rodinný víkend

Vánoční dárky v říjnu? Ano! Sněhová kalamita na Vysočině urychlila nákup nových zimních pneu pro nové autíčko, které tak mohlo v sobotu vyjet směr Seč v nových bačkůrkách. Ostatně zimní výbavu zvolilo i osazenstvo vozu (Zdenča a Štrajti), jen Mišifka vyrazil (jak je u Štrajtů zvykem) do hlubočáku v maratonkách :-).
Na chatě u Sečské přahrady nás už čekali Kozákovi a hlavně teplíčko. Popřáli jsme Jiřince k narozeninám a po obědě vyrazili závějemi na zříceninu Oheb. Všude bylo moc popadaných stromů, větví nebo alespoň zeleného listí, které nestihlo ani zežloutnout. Odpoledne nás pak čekalo utkání v bowlingu aneb škubni si se zády těžkou koulí :-). Na dráze Štrajti+Zdenča kralovala Štěpánka (kam na to ta holka chodí? :-)), druhou dráhu Kozáků+sousedů(Láďa+Hanka) suverénně válcoval Míša. Večer pak proběhla válečná porada před nedělním kláním rodinných týmů = neoficiálním Mistrovstvím ČR rodinných štafet.
Kolem restaurace Monaco u Slatiňan už nebylo po sněhu ani památky. Ale zato vytrvale jemně pršelo :-(. Nicméně optimismus, že si zase po roce pěkně dohromady zazávodíme, převládal. No co nám taky zbývalo :-). A hlavně jsme měli pořádné zázemí - na elitní štafetu Zdenča-Štěpánka-Mišifka připadali hned tři koučové (Havíř, Pavla a Zuza) a navíc nám drželi pěsti i Kozákovi s Tečkou. Příprava se vyplatila. Zvládli jsme všechny nástrahy všech tratí: dvě měřítka (všichni), micro-o (Zdenča a Mišifka) a paměťák s volbou trati (Mišifka - zvolil na jistotu delší, ale jednodušší). Zdenča překvapivě předávala osmá, přičemž na trati stihla pokonverzovat s Fukejsem. Štěpánka excelentně rozdrtila všechny dědečky a vyslala hodně nervózního Mišifku na poslední úsek z vedoucí pozice! To rozhodilo nejen Mišifku ("Kde mám sakra ten průkaz?!"), ale i komentujícího Béďu ("To jsou fakt první?"), který nás dokonce zmínil i na svém populárním blogu :-). Za Mišifkou vybíhala spousta dobrých koní (naštěstí ne ti z nedalekých slatiňanských stájí), takže se na trati nenudil. Pravda, esa typu Lála či Rajmo na něj nepočkala, ale na medaili bylo blízko. Nakonec, po zdrcujícím finiši, z toho bylo i tak výborné 5. místo v kategorii OPEN (tj. nepardubické štafety), když mu Radovan zkušeně nasadil v cílové rovince hradecké ramínko :-). HIP HIP HURÁ!
Ještě nás čekal rodinný obídek, vysvitlo sluníčko a valili jsme domů. Fotečky ze Seče i z rodinek od těch, co fotili (doplněny fotky od Havíře).

Vzpomínka na slunečný podzim

Venku už to vypadá na začátek pravé zimy :-(. Brno je sice jen studené a deštivé, ale hory včetně Vysočiny už hlásí první sněhové závěje. Aby alespoň z našich stránek sálalo trochu tepla, nabízím pohled na pár prosluněných fotek ze začátku září, které se mi dostaly do rukou až nyní. Zúčastnili jsme se vědecké konference u Nového Města na Moravě - Zdenča aktivně v rámci přednášek, Osinek dojel později potrénovat, poslouchat, podívat se na výlet, zahrát si minigolf a taky sebrat nějakou tu kešku (s kolegyní Věrkou jsme byli opět velice úspěšní). Bylo to fajn a navíc počasí vyšlo úžasně. Teď nás ty vzpomínky alespoň můžou hřát :-).

Klubové klání

První říjnový víkend patřil opět mistrovství - tentokráte štafet a družstev. Tesla vyslala hned několik týmů, přičemž k početné kategorii veteránů se přidali muži v osvědčené sestavě Mišifka-Zdenál-Osin a dokonce si po dvou letech postup vyběhly i ženy (Kaška, Čelenka, Zdenča). Závody pořádal Jičín v lese Řáholci. Kromě Rumcajse s Mankou bylo v lese asi nejvíce ostružin (taky se běželo u Ostružna), popadaných stromů, vos, sršňů a závodníků. Tratě příliš pěkné nebyly, obzvláště v sobotu to byl trochu vopruz, nicméně kolektivní atmosféra při fandění dodala závodu veselý ráz.
Podrobné výsledky si můžete prohlédnout u pořadatelů - kluci potvrdili letošní formu a jen kousek jim chyběl k Top10 (12. místo a to se Osinek nechal na doběhu ofinišovat Koláčem), ženy s dvěma zasloužilými matkami dosáhly maxima v podobě 24. místa. Po hromadné večeři v táborové jídelně jsme brzo zalehli do chatek, protože a) v táboře zdechl pes, b) pekelně žraly muchničky, c) došel i burčák u Zlíňáků :-(.
V neděli jsme se přesunuli z tábora Sklář k chatě Homole, kde jsme se mačkali na kousku louky společně s dalšími stovkami závodníků. Nicméně elánu do souboje s únavou, časem, terénem, vosama a soupeři nám to neubralo. Družstvo ve složení Mišifka-Kaška-Zdenál-Čelenka-Plech-Zdenča-Osin sice zcela neplnilo předepsané kvóty, ale výsledné 12. místo je pro něj vynikající. Ostatně, takto jsme skončili i loni... Takže jsme byli maximálně spokojení.
Něco málo fotek od nás a z Kadeho stránek najdete tady.