Rodinky 2008 = vítězství bab + super výsledek A-týmu!

Je neděle, 19. října... Nevím, jestli Béďa tuto svoji oblíbenou úvodní větu použil, nicméně funkce spíkra se na letošním neoficiálním MČR rodinných štafet opět ujal (až na cca 25 min, co byl v lese). A my jsme tam byli taky, u chaty Na vyhlídce nad Vamberkem, a to ve dvou silných sestavách: Staří-Štrajti-Kozákovi A (Mišifka, Zuza, Osin) a B = baby (Štěpánka, Pavla, Zdenča).
První vítězství jsme zaznameli (již tradičně) ještě před startem (tentokrát možná i před samotnou prezentací), kdy novější červené auto dorazilo na místo bezkonkurenčně první, zatímco starší červené auto ještě spokojeně rozmrzalo před ubytovnou ve Vamberku. Nové týmové stejnokroje optimistické zelené barvy ladily k ostatnímu oblečení zejména babičce Pavle, která se s dresem sladila i barvou obličeje po té, co jí bylo navrhnuto, že poběží v A-štafetě s klukama. Po střízlivém uvážení jsme tedy týmové sestavy poměnily, babičce se barva navrátila a vlastně na této výměně i vydělala :-).
Ale blíží se desátá a s ní start prvních úseků. Havíř bere zodpovědně funkci gauče a staví se s foťákem neohroženě do cesty hladovým rozbíhačům. Poslední taktické pokyny týkající se prémiové kontroly a už vybíhají - naše dva pěkné oranžové dresy s oranžovými čísly mizí v lese. Netrpělivě čekáme u divácké, která je uprostřed louky (jak jinak, než při výběhu do kopce). A Mišifka bojuje! Využil kratší farsty, v druhém pytlíku nezaváhal, setřásl Hadačovi, paměťákovou prémiovku rychle urval "tu severní vlevo" :-) a už předává Zuze na pátém místě, zatímco současně probíhá Štěpka do druhého pytlíku. Štěpánka se v pytlíku malinko zadrhává, ale už je tu taky v úporném souboji se "starou ochotou", prémiovku volí "tu u krmelce vpravo, když si zorientuješ mapu" a předává babičce, které mezitím Mišifka předal detailní instrukce, kterou prémiovku má vzít.
Současně se Štěpčiným doběhem už probíhají do pytlíku druhé úseky. Zuza se drží, sice malinko ztrácí, ale vypadá to nadějně. Ovšem divácký úsek je zrádný - bere dech, odkysličuje mozek, takže Zuza nejprve nevěřícně točí mapou v pytlíku a pak i u prémiovky (sama mapu sice nemá, ale půjčuje si ji od zmateného dítěte, kterému ji aspoň na revanš zorientuje :-)!). I tak předává Osinovi na cca 13. místě a ten se vydává stíhat koně před sebou. Havířovi docházejí baterky ve foťáku, ale dostává náhradní :-). Babička zbavená nervozity podává jistý výkon o něco málo rychlejší než Zuza a předává Zdenče na třetím místě celobabských štafet.
Na posledním úseku se rozhoduje tvrdě, mapa je zpestřena o bílá místa a ta, která zůstala barevná, jsou stejně jen zelený hustník. Osin si hned u třetí kontroly zvrtává kotník, takže stíhací jízda (zvláště v sebězích) je tím silně poznamenaná, navíc má ke konci delší farstu a záludnou "prostřední" prémii uprostřed hustníku. I tak je výsledné 6.místo v kategorii OPEN nejlepším výsledkem našeho posilněného klanu! Zdenča jde na jistotu a dobíhá tým "staré ochoty", kteří si získali náskok tím, že druhý úsek raději vypustil prémiovku za cenu 7min penalizace. Po prokličkování mezi hustníky a bílými místy na mapě jde do trháku kratší farstou v závěru a dotahuje se téměř na dohled první celoženské štafetě. Delší farsta před sběrkou a také záludná "prostřední" prémiovka v hustníku, oražená po delší diskuzi se spoluběžkyněmi, znamená cílovaní na druhém místě v babské soutěži, cca 2 min za Juračkovými. Nicméně pečlivost ve vybírání prémiovek se vyplácí, Juračkovy dostávají 7min penalizaci a náš dámský tým vyhrává babskou soutěž! Celkově pak obsazuje 16.místo v OPEN kategorii. Pěkným výsledkům jistě připěl i pozdější příjezd fanoušků z Kozákovic klanu.
Havíř-zásobovač vytahuje proviant, na který se všichni s chutí vrhají.
Po vyhlášení se společně vydáváme do údolí Orlice pod hrad Litice, kde se nejprve dosytosti nadlábnem a pak se zase vykulíme nahoru na hrad. Moc pěkný výlet.
Díky patří všem zúčastněným! Za rok jim to zase ukážem :-).
Dokumentační fotečky zde.

Podzimní Orličky

Konečně se zase udělalo pěkně! Babí léto na sebe nechalo chvíli čekat, ale vyplatilo se to. I když se teplota v sobotu ráno nebezpečně blížila nule, neodradila nás od plánovaného rychlovýletu do Orlických hor. Alespoň jsme mohli řádně otestovat naše nové outdoorové svršky a botičky, které nám budou sloužit i na daleké cestě u tučňáků...
Na parkingu u chaty Severka nás ještě vítala vlezlá mlha, při výstupu k pevnosti Hanička se ale mraky roztrhaly a mohli jsme načerpávat poslední záchvěvy teplého sluníčka. Ocenila jsem je zejména po výlezu z mrazivého podzemí, kde jsme s panem průvodcem strávili bezmála hodinu.
Pak už jsme se svižným krokem vydali po hřebeni přes Anenský vrch, Mezivrší až na Pěticestí. Cestou jsme se kochali výhledy do kraje a četnými bunkry. Jako prémii jsme u jednoho z nich objevili zapomenutou kontrolu (ještě s pozůstatky klasických kleští)... Z Pěticestí jsme si vyběhli pěšino-potokem ke Kunštátské kapli a pak už jsme se spustili dolů, kolem sjezdovek do Říček a dále přes Julinčino údolí zpět. Závěrečný západ slunce zabarvený do krvava dával tušit, že zítra na rodinky by mohlo být také pěkně...
Více fotek z našeho výletu si můžete prohlédnout zde.

Svatební cesta bude!

Po delší odmlce se opět vracíme psát řádky na naše stránky, neboť se stanou průvodci naší další velké akce v podobě svatební cesty... Ano, výprava za tučňáky bude! Už je to tak, odlétáme již 13. prosince (naštěstí je to sobota), obohaceni o kupu zážitků, fotek, znavených svalů, tabulek čokolády z Bariloche a tučňáčích suvenýrů se (snad) vrátíme o pět týdnů později, tj. v neděli 18. ledna. Snad Alitalia a její oživovatelé nezklamou. Harmonogram cesty se nám teprve pozvolna rýsuje, takže se ještě uvidí, zda Vánoce strávíme v Torreskách či pod Fitz Royem :-).
Budeme se snažit zážitky z naší výpravy průběžně aktualizovat. Zatím jsme alespoň malinko pozměnily design stránek a zajišťujeme nejnutější věci před odjezdem (výbava, očkování, lekce španělštiny, aby kytičky neuschly, kde sehnat chybějící dovolenou aj.).