PF 2011

Povánoční aktivity v přírodě

Abychom trochu zmírnili dopad vánočního výkrmného režimu, vyrazili jsme tradičně na Vysočinu věnovat se sportovním činnostem :-).
Pobyt jsme zahájili v útulné chatě u Kozáků na Seči. Sněhu bylo dost, takže ani běžky nezůstaly ležet ladem - dokumentace zde.
Poté jsme se přesunuli do taktéž útulné chaty u Štěpánků, tentokráte na Blatinách, kde jsme strávili zbytek roku i spolu se Schwabovými (kupodivu nepršelo a ani moc nesněžilo, zato mrzlo statečně). V chatě bylo spousta veselí a dětí, zvláště když dorazili hojné návštěvy :-). Sněhu sice nebylo moc, ale na lyžařské aktivity to stačilo - včetně výletu na Devět skal, nočních výjezdů a silvestrovské jízdy z Kadova.
Hitem pobytu byla tradiční (před)silvestrovská bojovka, letos z dílny lyžařů, Juniho a spol. Zúčastnili jsme se v osvědčené sestavě se Zdenálem, ke konci se připojila i Janča G. Po několika pěších ročnících jsme se letos odvážně vypravili na lyžích. Předpověď sice hlásila krutý mráz, který ráno odradil nemálo tesláků, nicméně celodenní azuro milosrdně zvedlo rtuť teploměru k luxusním teplotám jen lehce pod bodem mrazu. A jelikož jsme se tentokráte dostali k pokladu se západem slunce, nestihli jsme vykosnout ani pak. Někteří to navíc podpořili vyprázdněním sedmičky slivovice z pokladu :-).
Trať vedla bojovkou zatím netknutými pasážemi Vysočiny směrem na Jimramov. Jelikož autoři nepočítali s lyžařskou variantou, nebyla stanoviště příliš daleko od sebe a vymetala netradiční a zajímavá místa. Šifry byly pěkné a ne moc záludné, což jsme v mrazu uvítali. Jen na hospodu jsme cestou nenarazili, takže jsme si ani nestihli odpočinout. A když jsme se rozhodli nadlábnout se řízkem, šlo se do finále a urputného finiše o poklad s Plechem a Hajouskem. Naštěstí měl Zdenál delší krok a dávku štěstí :-). Azurové fotečky od nás i Zdenála tady.

Vánoční kufrování v Ostravě

Výsledky rodinného zápolení v tající sněhové nadílce:

Fotky od Štěpánky už jsou tady...

Běh na Býčí skálu

Tradiční prosincový kros se běhá z Řečkovic přes Soběšice, Útěchov a Adamov až k Býčí skále a zpět. Rozumná poloviční trať se točí už v Útěchově.
Letos to bylo 30km na ledu s lehkým sněhovým popraškem. Kdo neměl hřeby, pěkně se sklouznul. Osinek čelil nástrahám trati i vlastního těla statečně a i přes (v poslední době tradiční) vytuhnutí na závěr cíloval za 2,5h na výborném pátém místě - výsledky jsou tady.
Zdenča se stejně jako loni musela spokojit s rolí dokumentaristy - její výsledky jsou zase tu :-).

První lyžovačka!

Bohatá zásilka sněhu, mrazivé teploty hluboce pod nulou a zároveň příslib azurového počasí - co pak dělat jiného než vytáhnout prkýnka a vyrazit na Vysočinou protáhnout plíce a zlenivělé svaly?! :-)
V sobotu bylo fakt parádně. Ze Třech Studní jsme vyrazili na tradiční okruh kolem Fryšavy, na Sklenné a přes Vlachovice zpět. O spoustu známých ve stopě nebyla nouze, takže bylo veselo. A sluníčko se opravdu snažilo, i když ve stínu mrzlo pěkně.
Bohužel nám v tom mrazu selhaly baterky ve foťáku :-(. Oboje. Takže na ukázku máme pouze dvě fotky. Ale tím pádem bylo fakt krásně :-).

Zima na Landeku

Už je to tady - napadl první sníh! :-)
A když zima klepe na dveře, je tu i zimní liga. V sobotu jsme se zúčastnili té Severomoravské, protože se konala na Landeku, který mají Staří havíři doslova za barákem (vlastně před). Takže jsme v silné sestavě vyrazili na skorelauf po větracích jámách a Hornickém muzeu se speciální kontrolou u mamuta.
Na to, jak se nám dařilo, se můžete podívat sem. Zdenča zkušeným výběrem postupů vyhrála Áčkovou kategorii žen, Zuza byla pátá. Obě ale porazily Osinka, který do lesa vyrazil "na těžko" v bundě a navíc omámen kodeinovými preparáty. Nakonec ale sesbíral všechny kontroly a ještě u toho stihl krátký telefonát z muzea :-). Pavla obsadila solidní šesté místo v Béčkách (a to sebrala o kontrolu víc, než musela), stejně jako teta Jitka s Blankou v Céčkách. Zbyněk pak přidal výborné druhé místo v mužské kategorii B. Havíř fandil na dálku z Fifejd, kde se stále zotavuje z náročného průzkumu terénu, který na Landeku absolvoval s Pavlou týden před ligou...
Výběr moc pěkných fotek od pana Tomečka je tady (včetně té u článku).

Podzimní KPČ po Ivančicku

Sváteční volno z práce jsme oslavili výletem do přírody :-). Počasí sice nebylo příliš vlídné, ale mohlo být i hůř. Za cílovou destinaci jsme zvolili oblast jihozápadně od Brna, kde se i přes souvislý lesní komplex Bobravské vrchoviny orienťáky příliš neběhají, a tudíž tyto končiny moc neznáme :-).
Dopoledne jsme zvládli dvě rozhledny, jeden viadukt a několik lesních kilometrů kolem řeky Jihlavy u Ivančic. Poté jsme se přesunuli do nedalekých Dolních Kounic, kde jsme se posilnili vydatným obědem a vyrazili na další kulturní body - ruiny kláštera Rosa Coeli a židovský hřbitov. Obzvláště monumentální zdivo polorozpadlé gotické stavby na nás hluboce zapůsobilo. Škoda jen, že měli zavřeno a nedalo se na ně nakouknout i zevnitř.

Opět jsme šli TMOU...

Tuctový (XII) ročník oblíbené šifrovačky TMOU jsme si nenechali ujít. Tým Staří kozáci nastoupil na start v pátek odpoledne v plné síle. Úvodní šifry situované v centru Brna a následně v Komíně a Bystrci byly zábavné a až na drobnosti nám nedělaly výrazné problémy. Navíc počasí přálo více než skvěle - nepršelo a teplota zůstávala vysoko nad bodem mrazu.
Před půlnocí se strategicky odpojila Zdenča, využila nočního rozjezdu MHD a spokojeně si na šest hodin luxusně schrupla doma v postýlce (jsou situace, kdy není čas na hrdinství). Tým zatím delší dobu bojoval s bludištěm u ZOO a především s hravými kostičkami. Navíc byl odvezen autobusem k lesu mezi Moravské Knínice a Jinačovice. Tam se ráno opět připojila Zdenča, která se do Jinačovic nablížila vozem. I přes relativně mírné počasí byli noční nespavci notně prokřehlí a kostičky už jim lezly krkem. Nicméně vycházející sluníčko zapůsobilo a poté, co si s kostičkami vydatně pohrála i Zdenča, z nich konečně vypadlo něco srozumitelného.
Pokračovali jsme tedy dále na Trnůvku a k Prýglu. Daleko jsme se ale nedostali. U přístaviště Cyklistická nás zastavily nezbedné samohlásky :-(. Chvíli jsme zvažovali, zda-li se nepůjdeme k hradu Veveří alespoň podívat, nakonec jsme ale zaveleli na ústup zpět do Rozdrojovic. A po poledni jsme byli doma.
Hra se nám líbila, i když Osinek byl (opět) nespokojený a prohlašoval, že příště nejde. Je fakt, že některé šifry byly až moc překombinované. Ale došli jsme na 9. z 15, což je sice o jednu méně než loni, ale z 250 týmů jsme skončili asi v polovině.
Na pár temných fotek se můžete podívat sem.

A ještě dvě momentky:
- v trolejbuse (na Osina s čelovkou): "To jste ti... speleologové?" "Nee." "Tak extrémisti?!" "No to už vůbec. Hrajeme takovou hru." "Aha, tak to jo."
- točna v Komíně: "A kam jako máte jít?" "To nevíme, to musíme vyluštit." "Hmm, tam dole u kostela je hospoda." "Děkujeme :-)."

Stali jsme se přeborníky Tesly pro rok 2010...

Vítězný víkend

Náročný sportovní program uplynulého víkendu začal již v sobotu úspěšným uspořádáním oblastního žebříčku ve Svatoslavi. Slunečné podzimní počasí přilákalo nejen spoustu závodníků, ale i početné příbuzenstvo - holky z Kuřimi spolu s Jiřinkou. Přijeli i havíři z Ostravy se Štěpánkou, kteří to měli po cestě na vrchol sezóny - rodinné štafety. Navíc dorazily i holky Mazánkovy (kolegyně z fakulty s dcerkama), které výjimečně místo kešek hledaly kontroly. A úspěšně :-). Jinak Zdenča řídila kde koho :-), Osinek obsluhoval výpočetku, výsledky nějak dopadly, guláš se snědl a většina zúčastněných vypadala spokojeně, takže pohoda. Můžete juknout sem.
Po oblži jsme se přesunuli na Milovy, centrum nedělního závodu - Rodinných štafet, kde už nás čekala další část příbuzenstva (Zuza s Přemou) v příjemně vytopených chatkách. Pečlivou přípravu jsme zahájili vydatnou večeří U Šlechtů. Úkol zněl jasně: první štafeta (Mišifka, Zuza, Osin) vyhraje kategorii OPEN (hlavní kategorií je totiž přebor LPU = Pardubic), druhá štafeta (Zdenča, Pavla, Štěpánka) vyhraje soutěž o nejlepší celobabskou štafetu. Navíc, pokud nepřijede Máslo z Hradce, má Pavla šanci kandidovat na nejstaršího účastníka :-).
Ráno havíř netrpělivě vyhlížel příjezd pořadatelů, aby jim následně pomohl s vytyčováním koridorů :-). Závodící část výpravy si naopak luxusně pospala v chatkách až téměř do startu prvních úseků. Mišifka rozběhl první štafetu famózně a předával Zuze na medailových pozicích. Zdenča zvolila jistější tempo a po únavných výstupech na Dráteníčky a Malinskou skálu předávala Pavle s dvacetiminutovým odstupem. Ale to už Zuza probíhala do závěrečného pytlíku svého úseku - lano se jí sice od vedoucích závodníků malinko natáhlo, nicméně stále statečně držela čelní pozice. Osinek tak vybíhal na poslední úsek pouze s několikaminutovým odstupem na vedení. Pavla využila zadních pozic a nekompromisně stahovala, např. konkurenční štafetu čínských lišek. A to si ještě stihly veteránky pokecat! :-) Na Štěpánku tak zbyl těžký úkol - udržet se Zdenála :-).
Třetí úseky měly první část tratě stejnou jako rozbíhači, tj. výstup na Dráteníčky, Malinskou a závěrečný pytlík. Po průběhu shromaždištěm ale následovalo tradiční mapové překvapení. Letos bylo opravdu výživné - s částečně bílou mapou orazit minimálně dvě kontroly ze tří, přičemž všechny kontroly byly opět okolo Malinské skály! Pro některé 25 minut běhu, pro někoho hodinový survival. A to už měli jednu podstatnou část tratě v nohách. Osinek potvrdil, že mu těžký terén nedělá problém, a nakonec doběhl druhý za Vaskem z MIXové štafety, v kategorii OPEN to ale znamenalo VÍTĚZSTVÍ! Netrpělivě jsme čekali, jak si povede Štěpánka. Zdenál na ni nepočkal... Nicméně první část tratě zvládla dobře. Pak už ale bylo vyhlášení..., kde jsme byli vidět nejen díky slušivým červeným tričkům XL - Mišifka, Zuza a Osin jako vítězové OPEN kategorie a Pavla se konečně dočkala ocenění za nejstaršího účastníka :-). Vyhlášení nejlepší celobabské štafety bylo ovšem odloženo, protože Štěpánka byla stále na Malinské :-). Nakonec jsme se dočkali - Štěpánka mohutným finišem završila svůj dvouhodinový boj, čímž byl splněn i druhý stanovený cíl. A proběhlo i dodatečné vyhlášení :-). Hip hip hurá!
Na fotky od věrných fanoušků (Jiřinky a Havíře) se můžete podívat zde.

Mezi divokou zvěří...

... jsme běhali v sobotu v Ostravě. Naštěstí ale byla v klecích, za sklem či plotem, takže největším nebezpečím byl vlezlý ranní mrazík podpořený ostravským smogem zahaleným do ukázkové Rákosníčkovy mlhy. Baníkovští veteráni mu ale statečně čelili vyprázdněním voňavé plaskačky - vypité také na zdraví dvou novorozených vnoučat.
Tratě byly v ZOO postavené zajímavě a kolem poledne už i svítilo sluníčko. Rozbory postupů měly tentokrát zajímavý nádech: "Obíhal jsi to kolem slonů nebo přes lvy?" :-)
Tituly mistrů Moravskoslezského kraje jsme si sice neodvezli, zato brambor se urodilo nevídaně. Překazila nám to jen Pavla, která brala bronz :-).
Směs zamlžených fotek od nás, Havíře a pořadatelů je zde.

Sprintování v Třebíči

Americké štafety v Třebíči jsme letos nemohli vynechat :-). Ve stejné sestavě jako loni (Zdenča-Janča G., Zdenál-Osin) jsme odhodlaně vyrazili vylepšit naše loňská umístění. Dámské sestavě se to povedlo maximálně, neboť a) zvládly technickou část vyčítání-nulování a nebyly disk a b) se umístily na bedně na stříbrných pozicích! Jedlé perníkové medaile byly opravdu obzvláště vypečené :-). Kluci se také snažili, ale rozlosování jednotlivých úseků nahrálo do karet soupeřům, kteří tak mohli lépe využít tandemové spolupráce, takže neuhájili loňská druhá místa a Osinek cíloval pátý. I tak je to samozřejmě v aktuální tréninkové morálce pěkný výsledek :-).
Výběr našich fotek od Honzů Čecha a Zháněla najdete u nás.
Tratě se nám líbily, část vymetala městská zákoutí Třebíče, většina ale směřovala do skalek a k rozhledně v přilehlém lesíku. V cíli nás čekal tradiční kruhový objezd a především teplé pití, které v sychravém počasí bodlo. Takže pořadatelům velký dík! Po vyhlášení jsme si dopřáli opět tradiční návštěvu pizzerky, která nás opět nezklamala.
Večer jsme si zase zběsile zaluštili při kvalifikaci na TMOU. A vypadá to, že se zase v noci z 5. na 6. listopadu nevyspíme :-).

Bronz a Černý Petr

Osinek je prostě klasik :-). Už minulý týden na Áčkách v Jeseníkách zaválel na nedělní stíhací klasice, kdy se vytáhl z 16. místa na 4. Tento víkend pak finálně zúročil několik desítek odmapovaných hodin z Panské líchy na nejprestižnějším mistrovství - klasice. V pěkném vysočinském terénu u Kostelce u Jihlavy nezaváhal už v rychlé kvalifikaci, kde každá drobná chyba byla potrestána nekompromisním odsunem do nepostupových pozic, a vyhrál svůj rozběh. Strategicky si tím vyběhl startovní pozici před letcem ze Kbel, Šéďou. Seběhli se na poslední kontrole rozdělovacího "motýlku", který byl mapově dost obtížný (šutýrky a srázky schované ve smrčkách), a pak už to solili dlouhými postupy na diváckou a do závěrečného pytlíku. Jelikož si Osinek z Jeseníků kromě dobrého nedělního umístění odvezl i betelnou rýmu, poslední svižné kilometry pro něj byly krušné (kdosi na doběhu: "Jééé, ten je posmrkaný, fuuuj!" :-)). Nicméně se tím pádem orienťácké štěstíčko přiklonilo na jeho stranu a nakonec porazil Lálu o 11 vteřin, čímž si vybojoval bronz (Lálo, neboj, příště to zas může být naopak - na družstvech vám dáme šanci :-)). Šéďa vyhrál, druhý byl Olaf. Osinek by byl spokojený i s velkou bednou, ale takhle ho třeba uvidíte v televizi :-).
Zato Zdenče se povedl husarský kousek, který jí přisoudil Černého Petra v poli neklasifikovaných závodníků...
Kvalifikaci zvládám na pohodu jen s několikaminutovým zdržením u ošklivě naraženého kolene jedné dorostenky. Jako poslední postupuji do finále B a těším se na nedělní souboj s Kaškou. Startovky si tradičně dávají na čas, takže počítám s tím, že půjdu první (běžela jsem semifinále A) v čase 9:30. Večer se k nám na pokoj stavuje Kaška, a že jdu až 43. Paráda, říkám, 9:43 (!), to mám skoro čtvrthodinu k dobru. Časně ráno tedy dovalíme na shromaždiště, ani se neobtěžuji podrobněji zkouknout startovky a ještě v polospánku se vydávám na dlouhatánskou cestu na start (skoro 3 km). V koridoru je celkem narváno a zmatkuje tam jeden brněnský veterán. Nespěchám a jako poslední ukazuji dívčině čip. Ta ho luští jako binární soustavu, ale zapomene jednu nulu, tak číslo ještě jednou hlásím po svém a jdu si vynulovat... O dva koridory dál se přechází silnice. Pár borců z "naší" minuty ji hned přeběhne - volám na ně, že tam ještě ne, a pořadatelům u pásky říkám, ať si to tu hlídají nebo jim někdo o minutu dřív vystartuje (jooo, kdyby o minutu :-)!). V 9:43 tedy v klidu vybíhám do ranního lesa... Terén je supr, trať si užívám, v zadní části neotravují žádní závodníci, takže si v klidu obcházím kamínky ve smrčcích a za necelých 80 minut spokojeně cíluji devítikilometrovou trať. U vyčítání je ale zádrhel: "Zdenčo, jsi disk. Nenarazila jsi check." "Cože?! Hmmm, tak to jsem hlava děravá, co se dá dělat..." Jdu odevzdat mapu. Najednou si ale zřetelně vybavím moment, že jsem si čip zkontrolovala. To je divné. Jdu si pro mezičasy. Vždyť tady check mám... v čase... 10? A start... 43? Cože? Mrknu na první mezičas: -27min! Aha. A jsme doma. Tak to jsem větší expert na ulitý start než Škorpil! :-))
Pozn.: obě fota od Kadeho, další třeba přibudou časem.

H + H

Tak se nám Hubánek oženil :-)... a my jsme byli u toho! V sobotu 4. září v pravé poledne (no, pravda, úplně v pravé poledne to nakonec nebylo, ale kdo si počká, ten se dočká :-). V kapli na Humberku u Krasonic oddal Hubánka a Helenka :-) farář tajně přezdívaný Speedy (hádejte, proč :-). Štěstí jim notně napršelo především před obřadem, pak už s tím sv. Petr naštěstí (téměř) přestal.
V mezifázi jsme si odskočili potrénovat do prostoru sousedícím s letošním MČR na klasice - Aleje. To nám lilo jen 10 minut, ovšem načasovaně na cestu mezi lesem a autem :-(. Naštěstí to do místa podvečerních oslav, Chaloupek, nebylo daleko, takže jsme nejprve v zabahněných svršcích vyděsili rodinné příslušníky, ale posléze nás nasměrovali do sprchy, útulného pokojíku pro 15 dětí a jídelny s výtečnou svatební polévkou - díky :-)! Večerní zábava byla díky skvělé kapele super a dokonce jsme si zahráli v chotěbořské frašce "H+H na svatební cestě na Madeiru" - viz dolní foto ukradené (stejně jako to horní) z H+H alba aneb "nevěsta uvězněna v šejkově harému" :-).
Pár našich kousků k vidění zde.

Východky

Tradiční zakončení prázdninové o-sezóny tentokrát pořádali pardubáci u Seče. Pro nás to mělo tu milou výhodu, že jsme mohli využít tepla (a hlavně sucha) rodinné chaty na Ústupkách. Proto se nás tam sjelo hodně.
Že celé třídenní proprší, mi došlo v půlce první etapy, když jsem na cestě potkala Katku Sch. :-)) - Schwabovi se dohlásili až na poslední chvíli a ani nedali vědět, ať přibalíme holínky! :-) Nakonec to ale nebylo tak zlé a od sobotního odpoledne už padaly jen občasné spršky.
První etapa ve Vápenném Podole byla promočená a zarostlá :-(. Mapa připomínala dávné výtvory severomoravských kreativců (Lichý, Bartošek a spol.), takže Zdenče se dařilo, zatímco Osinek nadával :-). Svůj první orienťák si odběhli i malí Fárníci (deštěm se nenechali odradit a uhnali babičku Pavlu). Poté si mladé naděje vyzvedli rodiče, aby ještě využili poslední prázdninové dny v Raxu - a když se ujistili, že Schwabovi zůstavají na Seči až do neděle, s úlevou vyměnili pláštěnky za sluneční brýle :-).
V sobotu ráno opět lije. Na shromaždišti ve Vršově potkáváme Béďu, který nás hned informuje, že máme čerstvě natištěné mapy s novými tratěmi, protože ty původní měly brodit Chrudimku, do které teď odpouštějí přehradu Hamry... Na oplátku mu odpovídáme, že děkujeme a že mu teda nebudeme kritizovat tu neposečenou louku, ale on se brání, že ho po telefonu ujistili, že posečená je - jenže to byla ta přes cestu :-). Druhá etapa už byla běhatelnější, takže Osinek za to vzal a těsně vyhrál, Zdenča naopak dostala pořádnou nakládačku (drobné detaily v hustnících nesmazaly magické ztráty z cestovek). Největších úlovků ale dosáhl Havíř, který pod záminkou, že Pavlu doprovodí na start, vnikl do lesa, kde nejprve deštníkem vyděsil dětské závodníky, a posléze kolem sběrky nasbíral půl košíku hříbků. Lov pak završil společně s Míšou na oblíbeném pravákovém místě.
Odpoledne se už počasí trochu umoudřilo, tak jsme se nakonec rozhodli zúčastnit doprovodného závodu - Amerických štafetek, který nachystali mladí pardubáci přímo v centru závodů - kempu U letadla. Oproti podobné akci, které jsme se zúčastnili loňský podzim v Třebíči, tu bylo pár změn:
- dvojičku jsme samozřejmě tvořili my dva :-)
- neběželo se s čipem, ale s klasickou průkazkou, takže odpadl problém s vyčítáním/nulováním a naopak systém opravných R-políček nabyl na významu...
- ...protože: poznejte prostřední vývrat ze dvou :-)
- divácký úsek neobsahoval kruhový objezd nýbrž zapeklité bludiště, které hraví pořadatelé měnili po každém úseku
- terén = svah pod kempem zkoncentroval nejvíce ostružin z okolí
- po těžkém boji s buší, kameny (i neexistujícími), krpály, ražením a bludištěm jsme obsadili klasifikované čtvrté místo
- disk byly tak dvě třetiny z 26 štafet :-)
Na start poslední etapy pod Ohebem jsme vyrazili luxusně přímo z chaty. Přestože bylo po deštích chladno, sluníčko se činilo. Tratě byly pestré s hodně kontrolami. Osinek opět zaválel a vyhrál. Celkově to ale na prvního Honzu Petrželu alias Ňufa o minutu nestačilo, a tak skončil druhý. Nicméně Petrželovi taky pocházejí z Oder, takže fanoušci zklamaní nebyli :-). Zdenče zkazila dojem z pěkné etapy jedna vypečená paseka, zase si tam pěkně pobyla a nakonec se těsně nevešla na vyhlašovanou velkou bednu. Ale celkový dojem zůstal fajný :-).
Výběr fotek fanoušků Jiřinky a Havíře najdete tady.

Jesenický maraton

... aneb prosvišti Jeseníky za jedno dopoledne.
Asi by bylo zajímavější, kdyby o závodě napsal sám Osinek. Ale když on teď mapuje tu Panskou líchu :-). Takže pár střípků pouze z pohledu diváka:
- Běželo se z Ramzové přes Šerák a Keprník na Červenohorské sedlo, pak kolem Švýcárny, smyčka na Praděd, z Ovčárny na Vysokou holi a dále po hřebeni kolem Jelení studánky a Ztracených kamenů seběhnout na Skřítek (maratonská trať 42,195 km, převýšení asi 1700 m).
- Počasí bylo skvělé pro diváky (azuro a teplo), pro závodníky už to tak veselé nebylo, protože se na otevřených hřebenech připalovali a dehydratovali.
- Teslácká sestava Osin-Zdenál měla na trati početný fanklub z Ostravy, Olomouce i Bechyně.
- Konkurence byla přiměřená (hodně účastníků stejných jako loni při 1. ročníku). Ve stejném termínu se ale kousek vedle na Kraličáku běželo MČR v běhu do vrchu (kde si Kamča G. vyběhla nominaci na MS), respektive Svratecký maraton Vír-Nedvědice-Vír (který vyhráli známé tváře z BBP-čka: Ivana Martincová a Dan Orálek - účastník letošního šíleného Bad Water ultramaratonu), takže počet by jinak mohl být i větší - letos startovalo asi 110 odvážlivců.
- Jesenický maraton vyhrál stejný borec jako loni (ze Šumperka), orienťáci se ale neztratili: třetí v mužích byl Vašek Král (celkově ho předstihl jeden energicky vypadající veterán), pátý Karel Axmann, který (jako další dva borci) sedmého Osinka předběhl až v samotném závěru, a osmý doběhl (na rozdíl od jiných chodců) Zdenál.
- Osinek tvrdil, že odběhl tak 30 km :-), zbytek šel (případně ležel). Krizi dostal už za ČH sedlem na nějakém dvacátém kilometru a křeče ho pak trápily až do konce. Asi byl ten gelík uschovaný z repre balíčku staršího data... :-).

V neděli bylo opět nádherně, tak jsme (v zeštíhlené sestavě) vyrazili opět na holý jesenický hřeben, abychom se kochali panoramaty a sbírali borůvky.
Fotogalerii ze závodu i panoramat včetně vybraných Havířových kousků najdete jako obvykle tady.

2 roky...

... čas letí :-).

Panoramata na Raxu

Pro krátkou dovolenou vybíráme nejbližší část panoramatických Alp - Rax a Schneeberg, autem z Brna snesitelné tři hodinky. Víkendová předpověď nevěstí nic dobrého, proto vyrážíme už ve čtvrtek ráno, kdy je ještě azuro, s tím, že až začne lít, volíme ústup a mapování na Panské líše :-).
Pohoří Rax není příliš rozsáhlé, je spíše rájem horolezců a hlavně nabízí spoustu ferát (neboli klettersteigů, resp. jištěných cest), vhodných i pro úplné začátečníky. A jelikož jsme si chtěli vyzkoušet i tuto aktivitu, vypůjčili jsme si výbavičku a vyrazili do stěny...
První den jsme zvládli trojkombinaci klettrů v severní stěně Raxu, obtížnost maximálně B, takže pohoda (po zkušenostech z Triglavu balzám na duši) a kochání. Druhý den se mělo počasí zkazit. Vybrali jsme si proto lehkou ferátu pod nejvyšším vrcholem Raxu, schůdnou (snad) i v dešti. Ráno ale potkáváme ve free kempu Kaiserbrunn Schwabovi, vracející se z Dolomit. Ti mají v plánu těžší ferátu (až D) pod Preinerem, kterou už dříve museli kvůli dešti oželet. Osinek se samozřejmě hned přidává, a jelikož neprší, vyrážíme pod Preiner. Svižně vystoupáme 500 m pod stěnu, načež začíná bouřit. Následně i kapat a za chvíli lít. Není se co divit, Zdenča se celou cestu nahoru modlila, ať začne pršet, aby nemusela do komína, a navíc - Schwabům přece vždycky na Raxu prší :-). Chvíli čekáme schovaní v lese, Katka s Davidem to ale po chvíli balí a jedou domů. My dáváme ještě několik zahřívacích kopečků pod stěnu, pak se ale taky stahujeme k autu a po malém obědě objíždíme masív Raxu co nejblíž nejvyššímu vrcholu Heukuppe (2007 mnm). A ejhle, je zase azuro (kamarádi, děkujeme :-)). Svižným tempem tedy zdoláváme mlhou zahalený vrchol.
Další den už je zase krásně. A Osinek má jasný plán, pro který se nadchnul už první den, když se ze severní stěny Raxu kochal panoramaty Schneebergu s jeho nejvyšším vrcholem Klosterwappen (2076 mnm) v čele - v rámci tréninku na Jesenický maraton zdolat tento vrchol během (1500 m převýšení). Zdenča sice měla jisté pochybnosti (po víceměsíčním výpadku se dopracovala k max. 45min klusu), ale slibná vidina panoramat dovede vyhecovat :-). Takže jsme to vzládli, někdo rychleji, někdo na jistotu :-) - necelé dvě hoďky perné práce nahoru, uf.
Máme toho dost, takže balíme a vracíme se domů. Je přece potřeba zmapovat tu Panskou líchu... a sledovat štafety na MS :-).
Na veškerá panoramata se můžete podívat tradičně zde.

OO-Cup, závrty, stodoly a Triglav...

... tak by se dala shrnout naše letošní narychlo vybraná dovolená.
Slovinský OO-Cup má tu výhodu, že se běhá v krasu mezi závrty, takže se tam vlastně ani moc neběhá :-). Proto se i Zdenča rozhodla pro elitní kategorii, což znamenalo užít si terénu plnými (a dlouhými) doušky. Dvě etapy proběhly v okolí Nazarje, další tři už na Veliké planině ve 1400 mnm. Počasí nám až na jeden deštivý den vyšlo parádně, takže jsme si nejen zazávodili, ale zvládli jsme i nějaké to KPČ :-). A koupačku v řece Savinji. A jak se nám dařilo? Osinek to tentokrát mezi závrty zvládal točit lépe než v dřívějších ročnících a celkově ho porazil jen estonský reprezentant Olle Karner, připravující se na nadcházející MS v Trondheimu. Zvláště v dlouhých etapách (3. a 5.) ho ale měl na dosah (jojo, je to prostě klasik :-)). Ještě tam s námi byl Zdenál, který se sice ve třetí etapě zařadil do ligy 100 :-), nicméně celkově uhájil solidní 15. místo. Zdenča bojovala především sama se sebou (místo 100 min tam ale byla jen 80) a konečné 8. místo je taktéž uspokojivé. Ale hlavně to byly úžasné zážitky. No však jukněte sem na naše i Zdenálovy fotky.

Pak jsme se přesunuli do Triglavského národního parku. Úkol zněl jasně: pokořit nejvyšší horu Slovinska (2864 mnm). Jenže... Ve čtvrtek prší, takže po přesunu navštěvujeme malebné městečko Bled s úžasně modrým jezerem, hradem, neskutečně drahým kempem a drahou bílou kávou (ale kremšnit byl výborný). Nakonec kotvíme v kempu Kamne na severním okraji NP. Pátek dopoledne lije. V poledne už jen prší, takže míříme alespoň k Bohinskému jezeru. Po automobilové proložce spletitými uličkami Staré Fužiny parkujeme u vodopádu Savice a vyrážíme na kopec k Černému jezeru. Počasí se začíná lepšit, takže zvažujeme sobotní atak Triglavu. Máme jen jeden celý den, takže nakonec volíme sice delší trasu, ale s menším převýšením (Rudno Polje, 1374 mnm - Vodníkov dom - Dom Planika - Triglav, 2864 mnm a zpět).
Ráno vyrážíme před šestou z kempu, autem se nabližujeme do Pokljuky k lyžařskému stadionku. V zápětí vedle nás parkují další dvě česká auta :-). Slovinci parkují o cca kilák dál až na šotolině... Počasí už je naštěstí stabilizované, takže valíme téměř bez zastávky přes Vodníka až k Domu Planika (2401 mnm), který stojí na hraně pod závěrečným výstupem. Zjišťujeme, že nahoře předchozí dny nepršelo, ale samozřejmě sněžilo :-(. Váháme, která ze dvou cest nahoru bude ve sněhu schůdnější - zleva údolím přes sněhové pole a pak po jižním hřebeni (tip od Janči G.) nebo tradičně zprava po východním úzkém hřebeni. Hřeben nám přijde více exponovaný, takže volíme levou cestu... No... v půlce mi došlo, že jsme si kvůli Vendelínovi neprodloužili na letošek Alpenferein, nicméně že si ten vrtulník klidně zaplatím... ale vylezli jsme to... A naštěstí se druhá cesta ukázala jako luxusně schůdná (a hlavně více jištěná), takže jsme se dostali i dolů... Uf! Sníh nebrat. Po zaslouženém obědě u Planiky jsme zase valili dlouhou cestu zpátky k autu, kde jsme si po 11 hodinách šlapání dali pořádnou véču.
V neděli nám Zdenál opět doporučil výborný výlet - zběsilými serpentýnami do sedla Vršič, kde je to prý móóc pěkné. No... bylo. Ale vzhledem ke kombinaci neděle a úplného azura tam bylo snad půl Slovinska a zbytek Evropy... fakt narváno. Ale nakonec se nám podařilo zaparkovat a realizovat krátký pohodový výletek spolu s davy dětí a důchodců. A pak hurá domů.
Fotečky panoramat tradičně zde.

Botas aneb sv. Petr opět nezklamal

Tradiční prázdninové závody na Vysočině jsme si letos nenechali ujít. Spolu s dalšími cca 60 Tesláky jsme tvořili podstatnou část účastníků třídenních HSH Vysočina Cup (startovalo přes tisíc lidí). Kemp pod sjezdovkou ve Svratce byl také tradiční, čepované pivo z nového pivovaru Chotěboř bylo naopak netradiční. Ale ve třicítkovém parnu bodlo. Navíc Osinek vyběhl beernamentku na 12 piv v běhu po sjezdovce, takže pitný režim jsme měli na celý víkend zajištěn :-).
Závody byly (pro některé) lehce náročné, nicméně díky vysočinskému terénu s borůvkami fajné. O Mazyho mapě už by se dalo diskutovat a zvláště Osinek rozmapovaný z Francie měl hodně výhrad (vrstevnice byly místy hodně odfláklé). Ale do cíle jsme se dostali :-). Osinek v bleděmodrém trikotu vedoucího závodníka vyhrál elitní mužkou kategorii (i když si musel alespoň dvacetkrát natahovat padající "pyžamo"), Zdenča poklusem uhájila velkou bednu v Áčkách. Ostatní Tesláky bylo také vidět - kromě bohatě obsazených veteránských kategorií se prosadily i vyrůstající naděje a nebýt tradičního slejváku, určitě by do poslední etapy nastoupila i početná skupina HDRek. V sobotu odpoledne vyústil tropický hic v avizované přívalové deště a statečně lilo až do nedělního odpoledne, kdy se auta zuby, nehty a lany pokoušela opustit rozbahněnou louku v kempu.
Na sobotní odpoledne dojeli povzbuzovat i fanoušci ze Seče a ještě před bouří jsme stihli krátký výlet na Zkamenělý zámek. Na fotky od Jiřinky se můžete podívat tady.

Průzkum terénu

Letošní MS v Norsku jsme kvůli Vendelínovi vypustili. Příští rok je ale opět otevřený a terény v Juře na hranicích Francie a Švýcarska jsou pro orienťáky výzvou. Což potvrzuje skutečnost, že na pětidenních před šestnácti(!) lety tu Zdenča porazila nejen tehdejší hvězdu Regullu Hulliger, ale zejména teprve vycházející star Simone Niggli, tehdá ještě Luder :-).
Osinek zahájil přípravu ideální činností jemu vlastní - mapováním. Pravda, závodní prostor si zmapovat nemůže :-), ale další desítky kilometrů čtverečních pro tréninky a doprovodné závody nyní mapuje skupina českých mapařů, takže se k nim připojil. Strávil tak dva týdny v terénu podobném kříženci jižního Švédska a Slovinska, úžasně pestré směsici krasového lesa se skalkami, zarostlými závrty, kamennými zídkami, kvetoucími loukami a otravnými hovady. Zdenča využila výhodného spoje Brno-Ženeva a na pár (= 2) dní se do Francie taky podívala. Z přírody okolo vesničky Chapelle des Bois se čerpá energie jedna radost - více na fotečkách zde.

Brambora pod Bramberkem

Vrhli jsme se zase do závodění... Zdenča zatím jen chodecky, zato Osinek se pokusil zkompletovat letošní sbírku medailí na Mistrovství ČR na krátké trati v Jizerkách. Horský les v okolí rozhledny Bramberk nabízel těžký terén plný šutrů, klacků a bažinek. Tratě byly náročné, nicméně Osinek se s jejich nástrahami i nástrahami mapařů vypořádal statečně. Medaile sice nakonec byla nevděčně bramborová, ale pro mistra klasika je to zatím nejlepší výsledek na mistrovském middlu a navíc porazil o deset sekund Šéďu :-). O mapové náročnosti tratí svědčí i fakt, že Zdenča nebyla v příchozích zdaleka poslední.
Taky jsme stihli krátký výlet na další kamennou rozhlednu Černou studnici, odkud byl parádní výhled do kraje i na shromaždiště.
Na panoramata a výběr fotek od Kadeho se můžete juknout zde.

Vendelín Kozák

S těžkým srdcem dáváme na vědomí všem kamarádům a známým, že se 12. května narodil náš syn Vendelín. Bohužel mu vyšší mocí nebylo dopřáno s námi zůstat, proto bude v Tesláckém týmu na Jukole 2028 chybět. Nám chybí už nyní... Nicméně věříme, že co se stalo, stát se mělo a brzy se na nás štěstí zase usměje. Berte to tak i vy. Díky.

Máj, lásky čas...

aneb ideální příležitost k svatbě využili naši kamarádi Bleška s Mírou, aby se vydali na společnou cestu životem. Své ano si řekli na zámecké zahradě v Telči, u borovice vejmutovky, a to uplynulou sobotu v pravé poledne. A že to byl navíc máj první, svátek práce, zkusili si na nádvoří pár stavebních činností včetně přesvědčování nekompromisního úřednického šimla :-).
Byli jsme u toho a nelitovali. O zábavu nebylo nouze, o tradiční řízky se salátem jakbysmet, počasí nakonec přálo a v mezičase jsme stihli i krátký výlet do přírody...
Naše amatérské záběry jsou zde, ale třeba se časem vyloupne i oficiální dokumentace.

Noční mistr!

První mistrovství v nočním OB a hned titul - to se Osinkovi povedlo! Jen Zhusta podotkl, že už ho nevezme na žabiňácký noční mapový trénink - těsně totiž porazil jeho svěřence Danáče a Chrobáka :-). Nebo že by to bylo tím novým diodovým světlem z Číny, které celníci "pustili" k majitelům až v pátek odpoledne (tj. den před startem)? Rozhodně se ale Osinkovi běželo u Humpolce dobře... Více zde.
Fotky nejsou, byla tma :-).

Ultra-long never more!

Ne, to není proklínání, dlouhá byla letos pěkná. Jen byla na nějakou dobu poslední :-(... Předsednictvo našeho svazu se rozhodlo tento mistrovský závod vyřadit ze seznamu, protože:
a) ho nikdo nechtěl pořádat (náklady převyšovaly zisk z malého počtu startujících)
b) poslední ročníky trpěly slabou účastí (kdo mohl běžet, tomu se nechtělo, a kdo by chtěl běžet, neměl na to právo = ranking)
c) ostatních mistrovských závodů je i tak hodně (zajímavé je, že noční se jako MČR zatím udržel)
Poslední pořadatelskou šanci dostal oddíl USK Praha, který závod situoval do rozsáhlého lesního porostu u Mníšku pod Brdy. Poutní areál Skalka tyčící se nad dědinou posloužil jako pěkná cílová aréna. Startovalo se hromadně na dva dělené a délkou výrazně odlišně okruhy, takže se nepočetné startovní pole ve všech kategoriích většinou roztrhalo. Staviteli Tomíkovi Zakouřilovi se tratě v brdských kopcích, skalkách a šutrových polích celkem povedly a nabízely několik zajímavých voleb postupů. A jelikož jarní sluníčko svítilo i přes popílkový mrak z islandské sopky o 106, proběhnutí v lese bylo moc příjemné :-).
Osinkovi se na vytrvalecké trati dařilo. Přestože mu Sosák oplatil porážku z loňska, vybojoval po dvou a půl hodinách stříbrnou medaili. Zdenča se taky šla podívat do lesa, ale aby stihla doběh nejlepších, musela už tak krátkou trať ještě zkrátit. Nicméně načasování bylo přesné a s Osinkem se míjeli před sběrkou :-).
Fotečky jsou tradičně zde, výsledky zase na stránkách MČR.

Nominačky na Evropu a Mistrovství Moravy

Máme za sebou další sportovní víkend. Začal již v sobotu v Třebíči prvním nominačním závodem na Mistrovství Evropy, které se uskuteční na přelomu května a června v Bulharsku. Trať v prostoru židovského ghéta byla výrazně zajímavější než její předchůdkyně na MČR 2005 a všichni zúčastnění reproši se vraceli s pěkně zatočenými volanty :-). Osinek se držel statečně, ale pár nesprávných voleb ho odsunulo od bodovaných míst a nezachránil to ani supervrchařský nástup na sběrku. Zato večeře v oblíbené pizzerii u náměstí splnila všechna očekávání :-).
Druhým nominačním závodem byla sobotní klasika v Maletíně (současně jako Mistrovství Moravy). Pro reproše to byl relativně krátký závod s omezenými volbami, takže hlavním soupeřem bylo typicky aprílové počasí - azuro střídal slejvák, respektive kroupy. Osinek "nakoupil" dvě minuty už na jedničce kvůli špatnému popisu, pak už to šlo, ale díky minimálním odstupům v cíli body do hodnocení opět nepobral :-(. Zdenču čekal souboj s havířema v Péčkách - Pavla jí naložila skoro deset minut, ale to určitě běžela, nicméně Havíř nezklamal, ale také nebyl poslední, protože trať pro "příchozí" byla dost záludná. Největší show ale připravoval oblíbený komentátor Tonda Věžník, jehož perly uváděly všechny zúčastněné k údivu po celý víkend, a skoro bylo škoda chodit do lesa :-). Dověděli jsme se nejen skladbu geologického podloží místního kraje včetně využití maletínského pískovce, ale i spoustu informací ze zákulisí některých závodníků. A jelikož Tonda dle svých slov zná jen ženy od 36 výše, ostatní pro něj byly juniorské reprezentantky. Nicméně "I mistr tesař se někdy utne", prohlásil na konto disknutého Matse Haldina :-).
V neděli se běžel poslední nominační závod - hustníkový middle na Duraně. Osinek se ale raději rozhodl podpořit oddíl a místo za reprošema vyrazil opět do Maletína na štafety. Jelikož se Zdenálovo koleno nacvaknuté o Velikonocích nezlepšilo, finální sestavu pro boj o moravské medaile doplnili rozbíhač Malda a biker Ďure. Za neskutečně ledového počasí to tentokrát rozběhl Malda výborně a vyslal Ďureho s téměř tříminutovým náskokem na druhý úsek. Ďure si ale vybral svůj slabší den, neustál záludný přechod z úvodní letecké pasáže do mapařinky v hustnících a ztratil na první přes deset minut. Jak prorokoval spíkr Tonda, pořadí na druhém úseku se značně přesypalo. Naštěstí se tak tomu stalo i na posledním úseku, protože Osinek za to vzal a stáhl, co se dalo. Nakonec z toho byla nevděčná brambora a na medaile chyběl jen kousek. I tak - pěkný výkon, kluci!
Ještě odkaz na pár foteček u nás a taky u pana Tomečka (některé jsou dost dobré). Výsledky nominaček jsou zase u reprošů.

Velikonoce

Tradiční velikonoční soustředění se opět vydařilo. Počet účastníků Tesly uspokojivě narostl, terény na sever od Plzně byly parádní a avizované slejváky se naštěstí nekonaly. A ač přišla strava ve školní jídelně mnohým rozmlsaným jazýčkům utrpením, hlady jsme nestrádali. Závěrečné štafetky se opět líbily, i když pořadatelský šotek malinko zaúřadoval a znevýhodnil některé úseky. Nicméně spokojení snad nakonec byli všichni.
Fotečky zachycující krásy terénu jsou zde, ze štafetek od Žána zase na TBM stránkách.

Začala nová o-sezóna!

Sníh v nížinách dal definitivně vale, takže orienťáci vyrazili s chutí na první oficiální závody letošní sezóny. Tradiční Jarní pohár pořádaný Hradcem byl sice kvůli padajícím stromům zrušen, nicméně se nabídl vždy připravený Aljoša a v náhradním terénu uspořádal alespoň oblíbené čtyřčlenné štafety.
Do průmyslového areálu v napalmovém lese u Chlumce nad Cidlinou přijížděla Teslácká štafeta se smíšenými pocity (Ďure chtěl dávat protest už po přečtení pokynů :-), ale naladěná na podání co nejlepšího výkonu. Šance na úspěch byly, jelikož se část reprošů odfarstovala na soustředění do teplejších francouzských krajů. Na prvním úseku vypálila čerstvá posila Tesly - Malda. Dle rychlosti ke startovnímu lampiónu to ale taky tak dopadlo, neboť nezkušeně nechal 3 minuty na jedničce a razil ji prý bezkonkurenčně poslední. Nicméně následným rychlým během se dokázal vytáhnout alespoň do půlky startovního pole. Dobíhal tak rychle, že málem zapomněl na sběrku schovanou v příkopě. Ale dobře to dopadlo :-). Ďure na druhém úseku ze sebe vydal maximum a po spolupráci s Podmolem při podlízání ostnatých plotů pár míst stáhnul. Následoval nejdelší úsek, který Osinek doslova proletěl v nejlepším čase, a dotáhl se na pouhé 2 minuty za prvními (průběžné 6. místo). Obtížný úkol zbyl na Zdenála, který vybíhal do posledního úseku v těžké konkurenci. Nicméně i on se s tím vypořádal statečně a 6. místo jistým výkonem udržel. Takže klukům: "Hip hip hurá!" :-)
A ještě něco pro Lucku - pár upocených dresů :-).

Kulturní víkend

Máme v rodině dalšího maturanta! :-) Štěpánku čeká v květnu významný krok a následně lukrativní studium chemie v Brně (a to ještě neví o přestupu do Tesly :-). Maturantské stužky se předávaly na plese v Olomouci, což jsme si nemohli nechat ujít. Takže jsme vytáhli společenské úbory, oprášili pár figur z tanečních a jeli se kulturně znemožnit před příbuzenstvem :-). Naštěstí došlo jen na ploužení po parketu, takže to všichni přežili. Jen Osinek reklamoval, že se ani nemůže přitulit :-). Dokumentace na rajčeti u Štěpánky.
Aby o víkendu nebylo kultury málo, během sobotního odpoledne jsme se zúčastnili šifrovací hry po internetu zvané Sendvič. V obdobné sestavě jako na TMOU jsme luštili zapeklité šifry a rébusy. O přestávce jsme si samozřejmě dali pár vypečených sendvičů. Celkem se nám dařilo, zejména v první části jsme vyluštili většinu úkolů. Druhá část po přestávce se spíše podobala Jiráskovu Temnu, nicméně pár zásahů jsme ještě přidali a celkově skončili na uspokojivém 60. místě (z cca 250).
Společenský víkend jsme zakončili nedělní návštěvou příbuzenstva v Kuřimi a následně divadelní komedií Vrátila se jednou v noci.

Boj s mrazem

Osinek bojoval v sobotu nejen s mrazem, ale také s větrem, lyžema, únavou a sedmdesáti kilometry při Krkonošské 70. Spolu s dalšími čtyřmi kosími bratry z Tesly, kteří se nezúčastnili hromadného zájezdu na švédský Vasák, dobojovali náročnou trať na slušném 43. místě z cca 120 týmů. Nicméně skromný trénink na golfáči v Jinačovicích se neukázal jako správný tah na krkonošskou branku, a tak se Osinek musel v kritický okamžik snížit k závěsu na gumicuku, který vpředu táhl ze Šumavy rozlyžovaný Zdenál. Zážitky nemusejí být vždy pěkné, stačí, když jsou silné... :-)
Mezitím se Zdenča s havířema probila mrazivým větrem na hrad Špilberk, kde se kochali neskutečným bohatstvím Inků. Je zajímavé, co všechno tito lidičkové zvládli vyrobit za zlata za pouhých 90 let své existence, než je smetli kořistní Španělé.
V neděli jsme již společně vyrazili na mrazivý čerstvý vzduch do přírody. Lákavé ranní sluníčko ale brzy zalezlo za mraky a v adamovském údolí mrzlo nekompromisně vše. Zahřáli jsme se až výstupem na Alexandrovku - nově zrekonstruovanou rozhlednu nad Adamovem. Sluníčko pak opět vylezlo, až jsme se vrátili zpět do Útěchova. Nicméně pro jistotu jsme se ještě rozmrazili čajem a výbornou cibulačkou.