Podzimní melancholie aneb náladová všehochuť

Dny se krátí, teplota jde prudce dolů stejně jako barevné listí ze stromů, vítr fouká o sto šest a dětem se ráno z vyhřátého pelíšku nechce. A co teprve rodičům :-). Nicméně nakonec přeci jen vylezeme, abychom si zase užili světa. Třeba na:

- burčákovo-párkovém oblži v Dambořicích. V lese to na podzim vypadalo téměř parkově :-). Foto.

(párkový piknik s babi v babím létě)

- pouštění draků v Brně i na Seči. A došlo i na dušičkovou výpravu do Pardubic s neobvyklým koncem.

 (drakiáda nad Ústupkami)

 (zasypávání přehrady)

(budovatelská sekce v lese)

- narozeninových oslavách U hrocha ve Škrdlovicích. Navzájem si popřáli všichni. A na draky taky došlo.

(hroši, Staří Kozáci a rodina)

- tradičním klubovém zakončení sezóny v Zubří. Poběhali jsme kolem SKI hotelu, zdolali Paseckou skálu a vyhráli perníkové medaile i vynikající dort.

 (děti, řekněte "selfie"! :-))

(nebo že by "pernííík"?)

- rozhledně v Soběšicích. Azurová neděle nabídla úžasné výhledy na Brno. A jako obvykle - foukalo.

(piknik na výsluní a všichni na jedné fotce!)

Vojta v Chorvatsku II

Pro loňský velký úspěch si Vojtíšek domluvil dovolenou s babičkou Jiřinkou a dědou Míšou u moře i letos. Tentokrát zakotvili na ostrově pod Zadarem, kde jsou pláže písčité, ale cesty o to kamenitější, o čemž se přesvědčila nejedna duše. Z kola :-). Vybrané foto od babičky.

(šnorchlování už mu jde dobře...)

 (...takže si vysloužil kapitánskou čepici...)

 (...jen ta loď byla kapánek na suchu)

 (cyklovýlety byly v pozdním létě příjemné... až na ty ostré šutry)

(kapitán a plavčíci)

Výletní září

Závodní září jsme ale prostřídali i hodnotnou KPČ (=kulturně-poznávací činností). Čím víc byla pro děti interaktivní, tím byla lepší. Daným podmínkám vyhovuje např.:
- naučná stezka U jezírka mezi Soběšicemi a Útěchovem

(dřevěná zvonkohra)

- dětská naučná stezka vedoucí z Tišnova na rozhlednu Klucanina

(vrcholovky na rozhledně mají vždy něco do sebe)

Foto z výletů.
- Noc vědců, v rámci níž jsme navštívili Chemickou fakultu. Připravené experimenty byly zábavné. Zuzanka se směle vrhla do vědeckého bádání jako je pipetování nebo práce s pinzetou. Za vaření krupičné kaše (z níž nakonec vzniklo dle Zuzu velké pivo) si dokonce vysloužila kromě potlesku i reklamní létající talíř. Do zkoušky různorodých zvukových nástrojů, ale i dalších pokusů neobsahujících mazání si čehokoliv na ruce, se nakonec zapojil i Vojta. Miška zase neváhala otestovat veškeré výtvory laboratoře potravinářů. Na závěr ještě kluci fandili hasičům při ukázkovém zásahu. Noc sice nekončila, ale my jsme šli spát, neboť nás čekal náročný mistrovský víkend. Foto.

(tak takhle... nehasit!)
(foto FCH)

Závodní září

Po letním prázdninovém o-odpočinku jsme se s chutí vrhli do podzimní sezóny. Zážitky podporovalo i příjemné babě letní (někdy spíše horko letní) počasí, které vydrželo až do konce září (přesněji do kvalifikace mistrovství na klasice). Závody jsme vybírali především z hlediska dostupnosti a možnosti hlídání dětí.
Víceoblastní oblž u Protivanova. Terén pěkný, dětská trať uběhnutelná, výsledky uspokojivé, leč na bednu se dostaly jen děti :-).
Béčka v Nové Bošáci. Místo nekonečně dlouhé cesty na Áčka do Jablonce jsme raději zvolili výlet za hranice = na Slovensko. Komorní závody pod Lopeníkem připomínaly spíše menší oblž, nicméně vše splnilo atributy pro spokojenost velkých i malých: pěkný terén s citlivě postavenými tratěmi (nejhorší bylo dostat se na start a do zeleného napalmu se dostali jen chlapi), velkoryse zkracovatelná trať dětí, dětský závůdek na shromaždišti, párky, vyhlášení, ceny, spaní na chatě v Buchlovicích (jen Zuzanka marně vyhlížela strejdu Přemu, kterého už se nebojí :-)) . Drsné bylo na září netypicky úmorné vedro, před nímž jsme se schovávali v jabloňovém sadu. Na bednu se tentokrát dostala i Zdenča s Osinkem (v sobotu druzí, v neděli první) a babička, takže zásoby vyhlášené bošácké slivovice se budou v zimě hodit. No, dětem vydržel Brumík s bídou pět minut... Za celkové vítězství (součet časů obou dnů) se v hlavních kategoriích vyhrávaly putovní ceny: jelení paroh a kravský roh. Parohy naštěstí zůstaly v držení bratrů Slováků, vyhraný kravský roh se podařilo Zdenče vrátit zpět. Na rozhlednu na Lopeníku jsme nakonec nevylezli, zato jsme objevili jinou rozhlednu, z níž byl výhled na Lopeník jako na dlani. Foto.

(putovní jelení paroh a kravský roh; foto pořadatel)

Štafety u Velké Bíteše. Ostružinový napalm a sršni. Oběma jsme se naštěstí vyhnuli. Pršelo, místy lilo. Osinek úžasně rozběhl chlapskou štafetu na pátém místě, Zdenča v poklidu finišovala mladším veteránkám pro vítězství.
Sprint v Novém Lískovci. Rychlé a zajímavé tratě. Nečekaný výkon Zdenči v elitě - při absenci části špičky urvala páté místo. Zuzanka s babičkou bojovaly statečně mezi paneláky a dětskými hřišti za asistence Havíře s Miškou v kočárku. Nebyly ceny pro děti :-(. Ale řízky ano, dobré.
Oblž na Studnicích. Pořádali jsme. Vše dopadlo bez problémů. Počasí nezklamalo. Děti statečně závodily (Zuzanka s mámou, Vojtíšek s babičkou) motivovány hodnotnými cenami - plyšáky a perníčky. Zázemí na chatě Studnice bylo pohodové. Foto.

(opět jsme rozšířili zásoby plyše - pták, koník a spící Mišule)

Mistrovství na klasice v Pusté Rybné. Vrchol podzimní sezóny. Typicky vysočinský terén, leč netypicky rychlý (bažinky vyschly). Zázemí Pardubáci nepodcenili. Párky byly, o-školka s minizávodem taky. Nejvíc ale táhlo malování na obličej. Počasí v sobotu babě letní, ideální na pouštění draků, v neděli už podzimně uplakané. Starty obou závodů u dětského tábora s klasickými kadibudkami. Sobotní kvalifikace byla pekelně rychlá. Nezaváhali jsme a postoupili... Osinek spokojeně do B finále (prý by Áčko možná neuběhl), Zdenča do A finále, přičemž porazila budoucí mistryni i vícemistryni. Pravda, v sobotu do toho dala vše. Nedělní finále bylo více v zeleném a dělalo se více chyb. Osinek cíloval v Béčku na krásném sedmém místě. Zdenča česala smrčky na světlince už u první kontroly, pak ale běžela uspokojivě a konečné 16. místo je v rámci možností kvalitní výsledek. Nicméně děti se bedny přeci jen dočkaly, neboť babička (opět) vyhrála. O parník. Foto.

(i v dešti fandí celá rodina; foto Kade)

Dvě sestry II

 (letní varianta)

((pod)zimní varianta)

Letní vzpomínky

Pár obrázků z léta, co se nikam nevešly... jsou zde.

(dojeli jsme na kole až na Veveří)

Jdeme do školky!

(Dráček a Koťátko)

Zuzanka měla narozeninovou oslavu i ve školce:

Zuzanka 3 roky

Konec prázdnin jsme tradičně strávili na Seči. Kromě různých outdoorových aktivit jsme také oslavili Zuzančiny narozeniny. Foto zde.

 (velká slečna s velkým dortem a jahůdkami)

(kluci šlapou jako draci)

 (holkám to ale sluší, že?)

(všichni hurá na zmrzlinu)

YES!enický (1/2)maraton

Je to prostě legenda. Jeho zimní variantu jezdíval za dávných časů Havíř ze Skřítku na Ramzovou (novodobý Jelyman se ale točí jen mezi Skřítkem a Rabštejnem). Letní varianta se běhá v opačném směru po trase Ramzová-Červenohorské sedlo-Švýcárna-Praděd-Ovčárna-Skřítek. Stále oblíbenější poloviční trasa začíná na ČH sedle a vynechává výstup na Praděd (i tak má o kilák víc než standardní půlmaraton, a to 22,4 km). Převýšení je na obou délkách kvalitní.
Osinek se zúčastnil maratonu již potřetí. Poprvé (2010) ještě udržel krok s nejrychlejšími pod čtyři hodiny (skončil v první desítce). Loni půl hodiny přemlouval borce na Ovčárně, ať ho odvezou do cíle. Neodvezli a dokončil pod 5 hodin (i tak skončil v první stovce). Letos vybaven přísným hlídačem tepů zvolil tempo odpovídající jeho fyzickým možnostem a s výrazně radostnějšími pocity cíloval za čtyři a čtvrt hodiny na krásném 30. místě.
Zdenča si letos odbyla premiéru. Vzhledem k několikaletému tréninkovému výpadku nakonec zvolila poklidnější poloviční trať. Od jara (= po skončení rýmiček) se celkem dařil plnit stanovený plán: jednou týdně na 40-60 minut + víkendové závody. Zvláště elitní tratě hodnotně zvedly objem naběhaných minut :-). Letmé studium výsledků předchozích ročníků pak ukázalo, že čas: 1:50 (Denča Kosová) bude nedosažitelný, 2:00 hodně slušný, 2:10 (Janča G.) realistický a do 2:30 to snad nějak dojdu.

(třetí místo mezi ženami na půlmaratonu je v podstatě vítězstvím)

Následuje subjektivní líčení pocitů z dvaadvacetikilometrové trati a zde je pár fotek:

Start půlmaratonu je na ČH sedle. Brutálně tam fučí, což mezi hromadami suti rekonstruované silnice není žádné terno. Brutální je i fronta na záchod, takže i komentátor nabádá, ať lidi chodí do lesa (do CHKO!). S Jančou G. dolaďuji poslední taktické i technické rady a nakonec u ní v autě nechávám jak propocovák, tak bidon s mobilem. Nahoře má být hezky a turistů bude po cestě dost. Nezbytnosti jako klíče od auta, padesátikorunu a dva prošlé enervit cukry z dob repre narvu do minikapsy v elasťákách. Zařazujeme se do procesí běžců na startu a málem prokecáme startovní pokyn. Několik ostrých loktů nás ale uvede do pohybu. Během prvního stoupavého kiláku se pořadí trochu přesýpá, ale jinak jsme pozici tiply správně a žádné velké tlačení se nekoná. Na trati je také spousta dalších orienťáků, takže opouštím Janču a vydávám se dopředu za o-dresy. Výstupy a sestupy přes Jezerníky a Výrovku pochoduji se Zuzkou Kubátovou (v cíli pak zjišťuji, že už Novákovou :-)). Na Švýcárně jsem za 36 min (6 km). To je slušné. Beru jen vodu a vydávám se za choceňským dresem na Fírovu asfaltku. Naštěstí má asfalt svá lepší léta za sebou, takže se dá běžet i relativně po měkkém. K závoře na Praděd je to brnkačka (nespočetněkrát naježděno na lyžích... z dorosteneckých let). Do sedýlka se kopec více naklápí, ale houstnoucí davy turistů povzbuzují a navíc dostávám uspokojující info, že jsem čtvrtá ženská. Pradědu jen zamávám a hurá po asfaltu zase dolů. Brzo ale přebíhám na krajnici a raději přeskakuji kanály - záda už nemám nejmladší. Konečně je tu "Václavák" od Kurzáku k Ovčárně. Sákriš, dříve to na lyžích bývalo po rovině... Na Ovčárně (11 km) jsem přesně za hodinu. Tady končí mé "tréninkové" dávky. A teď ještě jednou tolik. Na Osinkovu radu dávám mysli tyčky (mají Fitky, ty jsou nejlepší) a zapíjím je ionťákem a vodou. Ještě jeden kousek tyčky do ruky (na Jelení se bude hodit) a vyrážím za kroměřížským dresem do výšlapu na Petráky. V půlce kopce sedí Ludva s dětmi a kibicuje, že se tady běhá :-). Jasně, od kosodřeviny se rozběhnu... Z vyhlídky na kameny naposledy mávám Pradědu a otáčím se po Jelením hřbetu. Na Vysoké holi začíná brutálně foukat, samozřejmě proti. Ajaj, tohle nebude zadarmo. První náznak krize. Asi dvacet metrů před sebou vidím kroměřížský dvoumetrový kolos. Hmm. V seběhu trochu natáhnu krok. Hmm, už jen deset... a už se spokojeně vezu za kamionem :-). Rychlík se mi sice snaží ujet a hlasitě rozhání turisty, ale držím se zuby nehty. Tempo je trochu svižnější, ale v závětří to pěkně odsýpá a občas mineme pár odpadlíků. Třeba pochodujícího Pecu. Fandové hlásí, že třetí žena je kousek před námi. Před Jelení studánkou cpu do pusy brutálně sežmoulanou mysli tyčku. Na občerstvovačce před námi zastavuje třetí žena v bílém tílku. Kroměřížský rychlík nestaví a projíždí. Sákriš. Rychle beru kelímek. Ionťák. Zapíjím mysli tyčku a rychle doháním vzdalující se nárazníky. Bílé tílko zůstává u studánky. Voda taky. Nadávám si a těžce odlepuji přilepený jazyk z patra. Jsem ale zase ve vlaku. Ten se konečně smiřuje s realitou a otáčí se s dotazem, zda dáme ještě jednu babu? Vtipálek... A že jestli chci, tak můžu běžet napřed. Vtipálek... Před Pecným zahlédnu kousek před námi další culík. Vypadá to na Hanku Holoubkovou, o které mi Janča před startem říkala, že je hrozně rychlá, takovéto závody i vyhrává a ... že bych s ní tudíž mohla běžet... čemuž jsem se vysmála. Nicméně chytám druhý dech a po několik let tlumený závodní duch (nebo spíš čertík) mi našeptává, proč nezkusit ukázat, co dokážou orienťáci v šutrovém poli. Míjím britský rob-dres a střemhlav se vrhám do Ztracených kamenů. Pod nimi jsem už před Hankou :-). Tím ale končí pěkná část tratě. Uspokojena kamenitou pasáží pouštím Hanku zase před sebe a následující dvoukilometrový seběh z hřebene je utrpením pro kolena. Konečně jsem dole. Teď už jen závěrečný půlkilák po asfaltu. Chci natáhnout krok, ale... do prčic, křeč v lýtku. Pak ve stehně. V druhém lýtku. Kolik těch svalů na nohách mám? Zastavuji. Dobře, tak pomalu to jde. Lehkým klusem míjím cedulku 200 m se smajlíkem. Světlo na konci tunelu se přibližuje (= výběh z lesa na parkoviště na Skřítku). Křečovité úsměvy na fandící známé, jako že to je pohoda. Cíl. Hurá. Čas necelé tři minuty nad dvě hodiny, to je super. Třetí místo taky. Za deset minut cíluje i Janča. Dávám banán a jdeme dokonce vyhnat křečky výklusem. Když se vrátíme, má být vyhlášení. Odchod do sprchy odkládáme a čekáme. Trvá to ale déle kvůli vypadlé elektrice. Janča mi poskytuje tvarohový koláček. Konečně se vyhlašuje. Tomáš Holas nám předává medaile - prý ne tak pěkné jako v orienťáku, ale ty už asi jen tak nezískám (veteráni nedostávají), takže každá placka je dobrá. Tělu začíná docházet, že běželo. Pár hltů ovocného piva od Janči mi pomůže dostat se do sprch. Ledová sprcha mi pomůže dostat se zpátky k cíli. Mezitím doběhl Osinek z maratonu. Plížím se za ním k autu. Žaludek začíná stávkovat. Dávám mysli tyčku. Pak sedíme s Jančou a holkama před motorestem. S letmým pohledem na jejich menu zvažuji, co asi žaludek udrží. Dilema nakonec razantně vyřeší motorkář sedící u našeho stolu, který si (výjimečně naštěstí) zapálí. Reakce je rychlá a důkladná. Následný hovězí vývar s rohlíkem a Birellem bodne dokonale. Takže... co poběžíme příště? :-)

Dovolená v České Kanadě

První velká dovolená se třemi dětmi, ne na chatě a ne na závodech. Ačkoliv... na jeden orienťácký zážitek přeci jen došlo :-).
Penzion Lada na Blatu se dětem líbil, zvláště venkovní hřiště s trampolínou a mini-zoo s kozami, holoubky a mega-prasetem. Celkový dojem trochu kazil jen pan správce ve své kukani, který zvládl prokouřit celý penzion (naštěstí jsme byli přes den pryč a pokoj jsme měli až ve druhém patře, kam se dostal jen slabší závan). Také některé večeře byly hladovější, zvláště ty po návratu z celodenních cyklo-výletů. Děti pak srdnatě atakovaly mrazák s nanuky :-). Počasí nám nakonec přálo a hrozivá předpověď na některé dny nebyla až tak deštivá. Největší slejvák jsme operativně přečkali na nádraží v parním vláčku :-).
Na podrobnější fotodokumentaci z našich výletů se můžete podívat tady (pro zobrazení popisu fotky klikni vpravo nahoře na i = informace).
Pár vybraných ukázek:

Česká Kanada je poseta balvany nejrůznějších velikostí a tvarů (doplň :-)):

(ďáblova p...l)

(ďáblův ch...a)

(Graslova s..j)

Vrcholovky na rozhlednách bývají jedny z nejzajímavějších:

(U Jakuba)

(Kotlacke v Rakousku)

Hrady a bunkry jsou samozřejmě také lákavé:

(dobyli jsme Landštejn)

(posádka u Slavonic)

Koupání také nesmělo chybět:

(Hladový rybník u Matějovce)

Při zhoršeném počasí většinou vyrazíme za technikou:

(parním vlakem do Nové Bystřice)

(Veteran muzeum v Nové Bystřici)

 A nakonec nekonečné plantáže borůvek a vřesu...

Buch buch buch... Buchlovice

aneb "já už se stlejdy Pšemy nebojím" :-).
Zatímco táta Osin "odpočíval" v práci v Brně, chata tety Zuzy a strejdy Přemy odolávala nájezdu malých Kozáků. Utužena mnoha předchozími generacemi všetečných dětí nakonec přežila :-).
Při krátkodobém, ale o to zážitky nabitějším pobytu jsme stihli navštívit: hrad Buchlov, zámek v Buchlovicích, Živou vodu v Modré a KOVOZOO ve Staráku. Na chatě vládla pohoda. Zuzanka se zapojila do tradičních zahradních prací, které ocenil zejména strejda (sběr padaných švestek a jablek... do sudu). Miška naháněla kočičky. A největší čochtan byl zkrocen zastavením hlavního přívodu vody.
Fotky zde.

 (udatný rytíř a zarputilá princezna)

 (opičky v zámeckém parku)

 (v podvodním tunelu: vy zíráte, my zíráme - vyza)

 (na poušti ale voda nepoteče...)

(a teď to pořádně odpálíme)

Divoké Jeseníky

Ač šlo o naprosto pohodový víkend na třídenních závodech, některé momenty byly přece jen malinko divoké:
- odjezd z Brna (ucpaný Vyškov, ucpaná Kuřim...) aneb o prázdninách je Brno zcela obklíčené
- půlhodinový slejvák po příjezdu do Klepáčova strávený se třemi malými divočáky v autě; naštěstí šlo o poslední výlev svatého Petra a dále už se sluníčko činilo
- závody se jmenovaly Šumperský divočák :-)
- obětavý zásah závodníků, pořadatelů a následně záchranářů se dvěma vrtulníky při záchraně zkolabované starší cyklistky
- a Vojtíškův občasný "mravenčí rapl"

V pátek jsme stihli pěkný výlet sedačkovou lanovkou z Koutů na Medvědí horu, kde je rozhledna, bar s (dřevěnými) medvědy a dvoukilometrový naučný okruh Rysí stezka. Z Rysí skály je pak úžasný výhled na Praděd a Mravenečník s přečerpávací nádrží. Pro příště máme ještě v záloze výlet přímo k nádrži či její objetí na bruslích, koloběžkách, kolech...

 (s rysicí Rénou)

 (u Pradědovy chýše)

(výhled z Rysí skály na Praděd)

Vlastní závody měly centrum v Klepáčově (jako loňské MČR na klasice), první etapa se ale uskutečnila na Skřítku a na druhou jsme byli dobrodružně přepraveni autobusem ze Skřítku na Rabštejn, abychom se také podívali na druhý konec závodní mapy. Nakonec veškerá logistika dopadla na pohodu (teda až na Osinkovy kopačky, které zůstaly u stanu), a to včetně výstupu na zříceninu hradu. Výstup na start byl také kvalitní. Tratě byly zábavné. Krátká na Skřítku prověřila borůvčí a hustníky v okolí nejvyššího kamenitého vrcholu. Osinek zaváhal jen na pár kontrolách, Zdenča absolvovala většinu trati "po hmatu", neboť si za druhou kontrolou vypíchla čočku z oka. Naštěstí výhled z druhé kontroly (skála 40m nahoře) ještě viděla :-). Klasika z Rabštejna byla plná bažinek, borůvek a praváků. Oba jsme si vylepšili kvalitními výkony skóre, Osinek navíc v trekingové obuvi značky Lidl :-). Poslední etapa vymetla trávu a netýkavky nad Klepáčovem. Osin i přes smršť pořadatelských panáků udržel vedení před dotírající omladinou :-), Zdenča se poklidným výkonem posunula před zmatkující mládí na druhou příčku. Děti si zazávodily v první a poslední etapě, za což byly odměněny tematickými pexesy.

(vyhlášení mladých nadějí)

 (dobývání hradu Rabštejn)

Závody se nám moc líbily. Pohodová a přátelská atmosféra, příjemné tratě, ideální počasí, nádherná příroda. Děti si užily bydlení ve stanu, koupání v potoce, párky a těstoviny...:-)
Foto.