Předvánoční Vysočina

Tak už je to tady! Po rapidním snížení teploty napadlo i trochu sněhu a vše hnedle vypadá zimněji a vánočněji.
Pro poslední předvánoční víkend jsme nakonec zvolili tradiční Vysočinu, abychom otestovali, jak na ní úřaduje paní zima. Nahrála nám k tomu i pozvánka od Hubánka na zakončení sezóny chotěbořských o-běžců. Závůdek oficiálně pořádala mýtická postava Járy Hustníka, nicméně my Hubánka známe téměř jak své boty, a tak jsme se nenechali zaskočit ani speciálně upravenou mapou (vynechané či poměněné symboly), klasickým ražením do mapy, sněhem či téměř patnáctistupňovým mrazem. Nachystané byly čtyři zhruba 1,5 km okruhy a startovalo se ve vlnách po čtyřech tak, že každý měl jiné pořadí okruhů. Osinek nezklamal čest rodiny a v přímém souboji porazil všechny včetně obávané Kamči. Zdenču trochu zaskočily neschůdné (a téměř nesjízdné) srázky u Doubravky, kde se výrazně zdržela, takže do posledního okruhu raději nenastoupila, aby Osinek nemusel zbytečně zmrzat (i tak si dal o jeden okruh navíc). Nicméně Járovi i Hubánkovi patří dík za fajn proběhnutí. Fotky vypůjčené z Hubánkova Picasa jsou tady :-) a více info o zakončení na stránkách CTB.
Poté jsme se přesunuli na Seč, kde už Kozákovi roztápěli chatu a připravovali ji do vánoční nálady. V teple kamen bylo báječně. V neděli klesla teplota ještě o kousek níž, nicméně na sluníčku se dalo chvíli vegetovat. Osinek vyrazil na bojový obklus přehrady a zbytek rodiny na průzkum zamrzlé vodní plochy. Fotečky od dvou hlavních fotografů jsou zde.

Víkend v poklusu

Naštěstí nešlo o poklus v přeplněných hypermarketech plných předvánočního šílenství (i když do Vaňkovky jsme se také podívali na nezbytně nutnou dobu = nákup kompenzovaný kávičkou a sušenčičkou). Poklusávali jsme samozřejmě v přírodě.
V sobotu se běžel již tradiční Běh na Býčí skálu, výživný třecetikilometrový kros (pro dámy, veterány a slabé jedince s otočkou v Útěchově jen 15km). Osinek se držel statečně a doběhl pátý (druhý z orienťáků). Zdenča volila sváteční tempo a raději se věnovala fotodokumentaci. Ale bylo pěkně, teplota se přiblížila nule a konečně začal poletovat snížek.
Nedělní odpoledne jsme podstoupili stresový pobyt v Gigasportu, kde se nám konečně podařilo utratit vyhrané poukázky. Poté jsme se zúčastnili závodu BZL (Brněnská zimní liga), tzv. ONOS Cupu, který se konal hned vedle výše zmiňované prodejny. Při téměř tříkilometrové trati jsme pobíhali sem a tam po parkovištích kolem Gigasportu a Sconta. Bylo to celkem zábavné. Osinek opět obsadil páté místo a Zdenča nebyla poslední, takže úspěch :-).

Mikulášská Květnice

Ze smogu velkoměsta je nejlepší vylézt nahoru na kopec, a tak jsme vyrazili na vrcholek Květnice, který se nachází hned u Tišnova. Kopec je významný především svým specifickým geologickým složením, a tím pádem i zajímavou flórou, která na něm roste. Pravda, časně zimní období rostlinkám sice příliš nepřeje, ale i tak to byl pěkný výlet a bylo na co se koukat. Také se v kopci nacházejí zajímavé jeskyně (např. Králova), ale pro veřejnost jsou bohužel nepřístupné.
Cestou do Brna jsme se ještě zastavili v Kuřimi na mikulášském jarmarku, na němž měly vystoupení i holky Bulgurovské. Atmosféra jarmarku byla moc příjemná, a to nejen díky veselému čaji pana ředitele (zvlášť pro děti a pro dospělé), horké medovině, promaštěným bramborákům či cukrové vatě :-).
Pár dokumentačních obrázků tradičně v albu.

Manévry ve Slavkově

O sobotním sychravém dopoledni jsme se vypravili do Slavkova u Brna, kde se konala tradiční rekonstrukce bitvy Tří císařů. Spolu s Kozáky a Indruchy jsme pozorovali seřazování vojsk na náměstí, jejich přesun do zámeckého parku a následné nácviky manévrů. Hlavní bitva se měla odehrávat až odpoledne pod vrcholkem Santon, nicméně my jsme se spokojili s dopoledním programem završeným výborným obědem ve Staré poště (mimochodem, také plné císařských vojáků).
Fotečky (i od Jiřinky) jsou tradičně zde.
Odpoledne se nebe vymetlo a tak jsme po přesunu do Ostravy podnikli ještě jeden výpad do přírody - každý dle svého gusta: během, pochodem nebo alespoň mentální podporou :-). Pár romantických západů slunce nad ostravskou pánví je také tady.

Šumavská veselice

Když nám v červnu oznámili Pavla Fialka s Kubou tu slavnou novinu, neváhali jsme ani chvíli a přislíbili listopadový návrat na Šumavu. A tak jsme zkrátili výlet do Paříže o den, Osinek se omluvil z lukrativního represrazu a z ruzyňského letiště jsme si to namířili rovnou do Soběšic - teda ne těch u Brna, ale u Kašperských Hor v podhůří Šumavy.
Obřad se konal v kostelíku v Rejštejně, což je hned u zlatonosné řeky Otavy. Kromě příbuzenstva se sjela i početná skupinka o-příznivců z VJČ (= vyspělý jih Čech, haha), kteří ovšem návštěvu z Brna nazývali Bulhary (no nevím, jak by titulovali třeba havíře). Nevěsta byla samozřejmě krásná, tematicky s fialovou kyticí :-). A pan farář pojal obřad celkem volnomyslně, těžko říct, jestli tu nápovědu říkal víc oddávaným či sobě :-), nicméně jeho vystoupení s elektrickou kytarou překvapilo všechny :-).
Po obřadu se rodina odebrala na slavnostní oběd a my jsme si odskočili na vrch Javorník, kde jsme byli na procházce s příbuzenstvem z Kuřimi už v červnu. Nicméně jsme tehdá nestihli dojít až k rozhledně. A jelikož bylo teď úžasné azuro, výhledy stály za to.
Na večer jsme se vrátili do Soběšic, kde probíhalo svatební veselí pod taktovkou dvou zručných muzikantů. Dorazili jsme právě včas, abychom okusili kousek dortu a taky kremrole, které nám na naší svatbě unikly :-). Večer pak byl k dispozici luxusní zvěřinový raut - otec náčelník dal zřejmě vystřílet půl šumavského revíru :-). A bažantí vývar byl výborný i k snídani.
V neděli uspořádali novomanželé 2. kolo Sněhulákova kufru, které se běželo na mapě z červnových Áček (Zahájený). Osinek podle očekávání vyhrál kategorii A (skorelauf se 40 kontrolami), Zdenča taky běžela s chlapama a rozhodně nebyla poslední (a to tam dorazilo část USK, kteří měli nedaleko oddílové zakončení). Výsledky se objeví tady, až je dá Kuba dohromady.
Naše fotečky (pár z obřadu, ale spíše z výletu) jsou zde, ze svatby jsou tady u Rauchů.

Paříž

Vždycky jsme se chtěli podívat do Paříže, turisticky nejexponovanějšího města Evropy. A jelikož se Zdenče podařilo zapojit do výukového programu v rámci Erasmu, spojili jsme příjemné s užitečným - pracovní cestu a kulturně-poznávací zážitky.
Během šesti dnů jsme stihli nejen dvoudenní návštěvu Univerzity Marie a Pierre Curie s povinným odborným programem, ale i většiny známých pařížských skvostů: muzea Louvre a d´Orsay, Saint Chapelle s překrásnými vitrážemi a samozřejmě výstup na Eiffelovu věž (sice jen do druhého patra, ale zato po svých). Kolem dalších památek jsme se alespoň procházeli: katedrála Notre Dame, Pantheon, Vítězný oblouk a Elysejská pole, Invalidovna, Grand Palaise, muzeum moderního umění (Centre Pompidou) a uchvátil nás vrcholek Montmartre s dominatním chrámem Sacre Coer.
Bohatá fotodokumentace je tady, nicméně ještě pár zajímavých postřehů:
- Paříž je plná turistů, černochů a platanů (s malým p, na ten tekutý jsme nenarazili :-(...)
- metro funguje od roku 1900 a má neskutečně propojené linky (asi 15), takže je zážitek jím cestovat
- v neděli večer jídlo dostanete jen u asijských firem
- šneky jsme na jídelníčku vynechali
- v restauracích evidentně dodržují nekuřácký zákon, takže tradiční obraz vypadá následovně: malinká kavárnička s namačkanými stolky venku, uvnitř prázdno, venku se tlačí chumel dýmajících a schovávajících se do zimníků
- noční Paříž je úplně jiné město

Panoramata z Babího lomu

V sobotu před odjezdem do Paříže jsme si odskočili z víru balení do přírody, protože bylo opravdu nádherně. Zvolili jsme tradiční trasu Vranov-Babí lom-Lelekovice a podél Ponávky do Jehnic. Azuro bylo celou dobu, takže jsme se hlavně kochali a nabírali energii na následující cestovatelský týden.
Sluncem prosvícené fotečky najdete tradičně zde.

TMOU...

... jsme šli z pátku na sobotu. A byla tma :-). A kosa a déšť :-(. Ale nálada byla bojovná :-). Do osmi do rána na 10. stanoviště, kde jsme to zabalili :-(...
Ale popořadě. TMOU 11 byl již jedenáctý ročník týmové šifrovací hry, kterou pořádají Instruktoři z Brna - více přímo na aktuálních stránkách TMOU. Účastní se jí tří až pětičlenné týmy. Tým "Staří kozáci" šel nakonec v unikátním složení 2x Kozáci :-), keškařské komando Věrka + Olča a Ivča z kanclu. Začali jsme celkem dobře - úvodní 3D obrazce na BiGy (Biskupské gymnázium nad Rosničkou) jsme zvádli do dvou hodin (start byl v 17h). Další šifry jsme proběhli (a to téměř doslova) rychlostí blesku a zastavili se až u bazénu u Lužánek. Bohužel na delší dobu. Pasta Fluora nám dala zabrat. Dokonce jsme museli využít teplých prostor v nedalekém Tescu. Pán z ochranky se sice děsil, jestli tam nechceme (spolu s dalšími dorazivšími týmy) nocovat - my mu jen řekli, že taky doufáme, že ne :-) a že do půl hodiny odcházíme. A naštěstí jo :-). Sice trochu na tušáka, ale vyšlo to. A vzápětí jsme se opět proběhli - orienťák v Divišově čtvrti nás uklidnil. Heslo "Hlavně se nezpotit, ať pak nevykosneme" bralo za své :-).
Což se ale vymstilo dále, kde jsme zamrzli. Na lavičce nad Kociánkou jsme jen litovali, že už Hubánek bydlí jinde a nemůžeme se u něj zahřát. Takže jsme trochu neeticky vyrazili na další haluz. Nakonec se opět vyplatila (i přes odbočku ke špatnému rybníku), zprávu jsme dolouskli a dorazili k super bludišti na konci Zamilce. Jeho zmapování realizoval Osinek velmi rychle (praxe z Norska je znát :-)), takže jsme valili dál (už bez Ivči, která musela odjet na rodinnou oslavu). Byly tři ráno.
Zasekli jsme se až na devítce u Vránova mlýna (rybníky za Mokrou Horou). Krize mezi pátou a šestou ranní. Vlezlý deštík. Morálka klesá. Chceme opět popojít - Osinek navrhuje jít dál za rybníky, kam určo bude trasa pokračovat, zkušené matky ukazují směr Mokrá Hora (a autobus). Na zastávce po svačině, čokoládě a malém hintu spřáteleného týmu jsme šifru konečně prolomili. Bylo sedm. A jelikož jel za chvíli bus do Jehnic, rozhodli jsme se ještě pokračovat. Dopotáceli jsme se doprostřed zabláceného pole k posedu s dalším stanovištěm. Ale už to nešlo. Krčili jsme se pod stromy se šifrou stromu. Osinek tvrdil, že přece máme ještě 4 hodiny (hra končila až v poledne). Holky ho opravily na 3,5. Po půlhodině jsme vyhlásili ústup zpět do Jehnic... Bylo půl deváté. Čas zalehnout :-).
Fotky nemáme - byla tma :-). Do Zamilce jsme si zašli s Osinkem v neděli a pak nahoru do Soběšic na rozhlednu, takže pár foteček je zde.

Zakončení o-sezóny

Tradiční oddílový přebor Tesly se uskutečnil uplynulý víkend na Vysočině. Slibně se rozrůstající řady kosů (KOS = klub orientačních sportů) zaplnily prostory a chatky rekreačního střediska BVV u Zubří. Bylo nás tam i s malými dětmi skoro osmdesát!
V mrazivém sobotním dopoledni (naštěstí již bez sněhu) probíhal závod jednotlivců - kategorie byly rozděleny pouze na D a H (a DH12), přičemž veteránům byly dosažené časy přepočteny podle speciálních norských koeficientů rozhledňujících věk. Tratě natočené ve vysočinských bažinách měly rozumné parametry, takže jsme se v lese ani pořádně neohřáli (a to doslova, mrzlo až za ušima). Zdenče se podařilo vyběhnout titul přebornice, Osinek běžel taky výborně, ale nakonec se musel sklonit před Plechem, který šestikilometrovou trať prosvištěl za 32 minut. Podrobné výsledky najdete u kosů.
Odpoledne naštěstí vykouklo sluníčko, takže jsme se po skupinách vydali na výlety po okolí. Drželi jsme se raději na loukách, kde nebylo tak frišno jako v lese. Podzimní výhledy byly skvělé. Jukněte sem.
Před večeří měli nejmenší děti karneval masek, na němž se to hemžilo nejen kosy. Vyhlášeny byly všechny závodící děti - a že jich bylo! Po večeři následovalo i vyhlášení hlavních kategorií přeboru, krájení dortů a losování týmů na nedělní štafetky. Další zábava probíhala jako na tradičním oddíláči, a to i přes to, že došlo pivo :-(. Naštěstí měla paní v zásobě dostatek lahváčů, takže žízniví nežíznivěli dlouho. A nakonec došlo i na oblíbené scénky. Tentokrát však byla opravdu jen jedna - Junior a jeho parta. Ale byla vypečená :-).
Jasná noc proměnila trávník před chatkami v bílý koberec. Přesto to (téměř) nikoho neodradilo a na start štafetek se postavilo 15 týmů! Systém byl obdobný jako o Velikonocích na Čeřínku - začínala středně silná skupina (převážně ženy), pak malí (děti a veteráni) a nakonec borci. Běžely se postupně okruhy 2, 1 a 3 km a pak ještě jednou (každý okruh měl vždy variantu A a B a závodníci ji šli v jiném pořadí). Jako obvykle to byla velká zábava, furt se něco dělo a pořadí se přelívalo až do konce. O rivalitě mezi veterány na nejkratším úseku svědčí Žánova (H45) hláška při Dufínově (H65) odběhu: "Dýchněte mu někdo na brýle!" :-)) Závěrečné úseky borců opět přemíchaly pořadí, takže nakonec byl v cíli opět první Plech (Katka-Bětka-Plech) těsně před Osinkem (Claudio-Tomík-Osin). Zdenčina štafetka (Zdenča-Hela-Cvrček) skončila na velké bedně šestá. Více opět u kosů.
Vyhlášení po obědě provázely vynikající dorty, ale taky mlha. Naštěstí už jsme pobalili a vydali se na vlak domů.
Fotečky upocených účastníků přeboru i pěkná panoramata z výletu jsou zde :-).

Štafetky v Třebíči

Co o volném svátečním dni? No určitě do přírody! A nejlépe s pohybem :-). Štafety dvojic v Třebíči k tomu úplně vybízely...
A tak jsme ve dvou týmech vyrazili - Janča G. se Zdenčou a Zdenál s Osinkem. Shromaždiště u DDMka v třebíčské části Týn se jmenovalo "Na Hrádku", což byl dost příznačný název, protože to bylo na kopci s pěknými výhledy po okolí. Specialitou arény, kterou den před námi opustil cirkus Berousek :-), byl divácký kruhový objezd, který závodníci museli absolvovat hned několikrát - ze startu, na průběhu a do cíle. No a jelikož každý běžel postupně tři různé okruhy, točila se všem hlava ještě večer :-). A to doleva, protože se na kruháči "točilo" po britsku zleva. Tratě byly celkem pěkné. Občas sice vymetaly nevděčná sídlištní zákoutí se smetišti (a střepy :-(...), ale našly se i skalky, rybníčky a jiné pěkné pasáže. Největším (technickým) úskalím bylo zvládnou nulování před každým okruhem, respektive vyčítání. To se nepovedlo Janče po jejím druhém okruhu, po němž musela řešit pořezanou ruku, a ve zmatku si místo vyčtení hned vynulovala čip. Takže i když pak Zdenča doběhla z posledního úseku na vedoucí pozici, štafeta byla nekompromisně disk :-(. Ale nebyly jsme samy.
Kluci to zvládli lépe a navíc se v jejich kategorii sešla větší konkurence, takže si nakonec Osinek na posledním úseku zasprintoval s Maldou a Kopajdou. Vyšel z toho velmi dobře, tj. druhý :-).
Moc se nám to líbilo. Navíc nám Klusy (hlavní policajt na kruháči) poradil výbornou pizzerku, takže jsme se po hodnotných výkonech i řádně nadlábli.
Fotodokumentace zde.

Podzimní víkend

Tak si to zima přeci jen ještě rozmyslela! :-)
V sobotu sice nebylo zrovna nádherně, ale pro orientační pohyb v terénu tak akorát. Na poslední chvíli jsme se rozhodli pro Oblž v Bělkovicích, který pořádalo olomoucké příbuzenstvo, a taky tam přijeli havíři z Ostravy. Mišifkovy tratě byly takzvaně "userfriendly" (jako že žádný vopruz) a navíc byly ostružiny v lese polehlé po předchozím sněhu, takže celkový dojem ze závodu byl fajný. Osinek a Pavla vyhráli, Zdenča to trochu vychladila na druhé místo a blýskl se i Havíř, který šel po dlouhatánské době do lesa a odnesl si bramboru.
Hned po závodě jsme pokračovali za dalším příbuzenstvem, na Seč (na Seč se totiž z Brna jezdí nejlíp přes Olomouc :-)). Tam nás přivítali nejen Kozákovi, ale i početná rodina Bulgurovských i s psíkem Bodiem a kočkou Sázinkou, takže Kozákovic kočka Tečka z toho byla drobet nervózní a na všechny prskala. Neděle byla úžasně slunečná, takže jsme vyrazili na ozdravný výlet kolem vypuštěné přehrady. No však se podívejte na fotky, jak bylo pěkně. Snad to vydrží i příští víkend na oddílový přebor Tesly.

Rodinný víkend

Vánoční dárky v říjnu? Ano! Sněhová kalamita na Vysočině urychlila nákup nových zimních pneu pro nové autíčko, které tak mohlo v sobotu vyjet směr Seč v nových bačkůrkách. Ostatně zimní výbavu zvolilo i osazenstvo vozu (Zdenča a Štrajti), jen Mišifka vyrazil (jak je u Štrajtů zvykem) do hlubočáku v maratonkách :-).
Na chatě u Sečské přahrady nás už čekali Kozákovi a hlavně teplíčko. Popřáli jsme Jiřince k narozeninám a po obědě vyrazili závějemi na zříceninu Oheb. Všude bylo moc popadaných stromů, větví nebo alespoň zeleného listí, které nestihlo ani zežloutnout. Odpoledne nás pak čekalo utkání v bowlingu aneb škubni si se zády těžkou koulí :-). Na dráze Štrajti+Zdenča kralovala Štěpánka (kam na to ta holka chodí? :-)), druhou dráhu Kozáků+sousedů(Láďa+Hanka) suverénně válcoval Míša. Večer pak proběhla válečná porada před nedělním kláním rodinných týmů = neoficiálním Mistrovstvím ČR rodinných štafet.
Kolem restaurace Monaco u Slatiňan už nebylo po sněhu ani památky. Ale zato vytrvale jemně pršelo :-(. Nicméně optimismus, že si zase po roce pěkně dohromady zazávodíme, převládal. No co nám taky zbývalo :-). A hlavně jsme měli pořádné zázemí - na elitní štafetu Zdenča-Štěpánka-Mišifka připadali hned tři koučové (Havíř, Pavla a Zuza) a navíc nám drželi pěsti i Kozákovi s Tečkou. Příprava se vyplatila. Zvládli jsme všechny nástrahy všech tratí: dvě měřítka (všichni), micro-o (Zdenča a Mišifka) a paměťák s volbou trati (Mišifka - zvolil na jistotu delší, ale jednodušší). Zdenča překvapivě předávala osmá, přičemž na trati stihla pokonverzovat s Fukejsem. Štěpánka excelentně rozdrtila všechny dědečky a vyslala hodně nervózního Mišifku na poslední úsek z vedoucí pozice! To rozhodilo nejen Mišifku ("Kde mám sakra ten průkaz?!"), ale i komentujícího Béďu ("To jsou fakt první?"), který nás dokonce zmínil i na svém populárním blogu :-). Za Mišifkou vybíhala spousta dobrých koní (naštěstí ne ti z nedalekých slatiňanských stájí), takže se na trati nenudil. Pravda, esa typu Lála či Rajmo na něj nepočkala, ale na medaili bylo blízko. Nakonec, po zdrcujícím finiši, z toho bylo i tak výborné 5. místo v kategorii OPEN (tj. nepardubické štafety), když mu Radovan zkušeně nasadil v cílové rovince hradecké ramínko :-). HIP HIP HURÁ!
Ještě nás čekal rodinný obídek, vysvitlo sluníčko a valili jsme domů. Fotečky ze Seče i z rodinek od těch, co fotili (doplněny fotky od Havíře).

Vzpomínka na slunečný podzim

Venku už to vypadá na začátek pravé zimy :-(. Brno je sice jen studené a deštivé, ale hory včetně Vysočiny už hlásí první sněhové závěje. Aby alespoň z našich stránek sálalo trochu tepla, nabízím pohled na pár prosluněných fotek ze začátku září, které se mi dostaly do rukou až nyní. Zúčastnili jsme se vědecké konference u Nového Města na Moravě - Zdenča aktivně v rámci přednášek, Osinek dojel později potrénovat, poslouchat, podívat se na výlet, zahrát si minigolf a taky sebrat nějakou tu kešku (s kolegyní Věrkou jsme byli opět velice úspěšní). Bylo to fajn a navíc počasí vyšlo úžasně. Teď nás ty vzpomínky alespoň můžou hřát :-).

Klubové klání

První říjnový víkend patřil opět mistrovství - tentokráte štafet a družstev. Tesla vyslala hned několik týmů, přičemž k početné kategorii veteránů se přidali muži v osvědčené sestavě Mišifka-Zdenál-Osin a dokonce si po dvou letech postup vyběhly i ženy (Kaška, Čelenka, Zdenča). Závody pořádal Jičín v lese Řáholci. Kromě Rumcajse s Mankou bylo v lese asi nejvíce ostružin (taky se běželo u Ostružna), popadaných stromů, vos, sršňů a závodníků. Tratě příliš pěkné nebyly, obzvláště v sobotu to byl trochu vopruz, nicméně kolektivní atmosféra při fandění dodala závodu veselý ráz.
Podrobné výsledky si můžete prohlédnout u pořadatelů - kluci potvrdili letošní formu a jen kousek jim chyběl k Top10 (12. místo a to se Osinek nechal na doběhu ofinišovat Koláčem), ženy s dvěma zasloužilými matkami dosáhly maxima v podobě 24. místa. Po hromadné večeři v táborové jídelně jsme brzo zalehli do chatek, protože a) v táboře zdechl pes, b) pekelně žraly muchničky, c) došel i burčák u Zlíňáků :-(.
V neděli jsme se přesunuli z tábora Sklář k chatě Homole, kde jsme se mačkali na kousku louky společně s dalšími stovkami závodníků. Nicméně elánu do souboje s únavou, časem, terénem, vosama a soupeři nám to neubralo. Družstvo ve složení Mišifka-Kaška-Zdenál-Čelenka-Plech-Zdenča-Osin sice zcela neplnilo předepsané kvóty, ale výsledné 12. místo je pro něj vynikající. Ostatně, takto jsme skončili i loni... Takže jsme byli maximálně spokojení.
Něco málo fotek od nás a z Kadeho stránek najdete tady.

KPČ ve Žlebech

Po bajkách u Mimoně jsme se přesunuli na chatu na Seč, abychom využili pěkného počasí a odpočinuli si o svátečním pondělku. Dopoledne jsme Kozákům pomohli srovnat hromady dřeva na zimu, odpoledne jsme se vypravili na nedaleký zámek Žleby.
Zámek nebyl špatný, oplýval především spoustou brnění a loveckých trofejí včetně rohu bájného jednorožce (ve skutečnosti byl z narvala). Více nás ale nadchla přilehlá obora s bílými jeleny a spoustou dravých ptáků. A jelikož jsme akorát stihli přehlídku orlů a supů, bylo se skutečně na co koukat.
Fotečky najdete tady.

Mimo u Mimoně

Drž se, ševče, svého kopyta... nebo budeš mít otisky zubů z talíře na lýtku :-).
Nicméně nám to nedalo a po pečlivém průzkumu bajkové termínovky jsme zvolili pohodové terény v bývalém vojenském prostoru u Mimoně, abychom si vyzkoušeli, jak se točí mapníkem na kole. No po pravdě - blbě. Hrozně to drncá, mapa se vám tam stejně nevejde a její překládání vás stojí neskutečně dlouhé vteřiny nebo i minuty, a když nejste zvyklí na nové nášlapy, furt se válíte v bahně nebo písku... :-).
Ale bylo to fajné :-). V sobotu se jelo mistrovství na klasice, my jsme ale mohli jet jen "nemistrovské" kategorie - Osinek H21B a Zdenča D21. V neděli pak byla trať krátká. Osinek se celkem cítil na dobrý výsledek a postup do Áček, ale oni to ti kluci na těch kolech asi perou hlava nehlava, takže z toho bylo "jen" pěkné 14. a 13. místo (v neděli to skoro mohlo být na velkou bednu, ale Osinek si v závěru tratě zdlouhavě přerovnával mapu v mapníku, načež zjistil, že už je tam stejně jen dojezd od sběrky...). Zdenča bojovala především s kolem a novými nášlapy - viz slova jedné zúčastněné v cíli: "Ty, Zdenčo, já jsem Tě v lese viděla dvakrát a vždycky jsi ležela na zemi..." :-) O vlastním nasazení svědčí fakt, že jen od nedělní sběrky do cíle (bylo to skoro kilák) ji předjely 4 závodnice! A to jsem si myslela, že jako jedu rychle :-). Výsledkem bylo uspokojivé 16. a 20. místo, zabahněné elasťáky, podřený loket a několik vpichů zubů z talíře v lýtku. Nicméně opakuji - bylo to fajné :-).
Jelikož bylo celou dobu krásné slunečné počasí, uskutečnili jsme v sobotu výstup na sopku Ralsko, která se impozantně tyčí hned nad Mimoní. Nahoře je zřícenina hradu a výborné výhledy do kraje. Však se pokochejte tady. Taky s námi šla jedna tajná osoba - pokud z náznaků poznáte, o koho jde, můžete si to ověřit zde, resp. tunaj (heslo je jméno dotyčného malými písmeny a bez diakritiky - kdo není orienťák, tak si nám o heslo může napsat :-)).

MISTR klasik!

Když ho Radovan opět nevzal na MS, rozhodl se Osinek, že vyhraje alespoň české mistrovství na klasice... Drsný terén u Blanska a brutální tratě ze Zhustovy dílny mu jen nahrávaly do karet. Po sobotní kvalifikaci sice o výkonu pochyboval, neboť se mu podařilo vyrobit pár zbytečných chyb, nicméně se z nich správně poučil a v neděli vše zúročil ve svůj prospěch. Část tratě běžel (v poslední době téměř již tradičně) s Heppym, který se v cíli vyjádřil, že prý na cestách hrozně vyklusávali :-) (Osinka totiž (také tradičně) píchalo v boku, ale do kopce to pak vždy rozběhl). Binga tentokráte porazil o trochu více než před dvěmi lety ve Vizovicích a ještě se mezi ně vklínil Sosák, který vrchařským závěrem Osinka krutě stahoval (naštěstí pak udělal chybku).
Zdenča postoupila do finále na jistotu, ale pak očekávala těžký boj sama se sebou (přeci jen, na takovou klasiku už je potřeba trénovat, což se jí letos moc nevedlo). A taky že jo - síly stačily akorát na hodinu běhu, takže i přes podpůrný gelík to bylo od 18.kontroly trápení v závěsu za soupeřkami, které naštěstí před tím doběhla. Po diváckém úseku a následném krpálu je ještě sebrala mistryně Dana s Kamčou, takže do cíle dobíhal pěkný vláček, jemuž Zdenča hlídala zadní nárazník. Ale nakonec to ještě bylo 5.místo, což je dost překvapivé.
Mamce Pavle se podobně jako Osinkovi v sobotu nedařilo, nicméně v neděli už nenechala nikoho na pochybách, kdo dámám v D65 kraluje, a stejně jako Osinek si doběhla pro veteránský titul.
Štěpánka s Mišifkou hájili pozice v B-finále. Navíc Mišifka nabuzen enervit-bonbónkem se rozběhl tak mocně, že přepůlil čočku, a doběhl po hmatu... :-)
Havíř se vytáhl s luxusním bafuňářským křesílkem, zodpovědně fandil, fotil a organizoval ostatní fanoušky - od Kozáků a z Kuřimi totiž přijela silná sestava i s psíkem Bodiem.
Foto především od Havíře a Jiřinky najdete tady.

Jesenické kopečky

Podzimní o-sezóna už je opět v plném proudu.
Minulý víkend jsme jeli novým autíkem až do Liberce, kde jsme absolvovali trojboj - dvoje štafety a sprint. Výsledky byly uspokojivé především ve štafetách, kdy dámská část Tesly konečně (po roční pauze) postoupila na mistrovství (ale jen taktak, z posledního místa v žebříčku) a kluci byli dvakrát do patnáctky (11. a 8.).
Další týden patřil tradičně celostátním závodům. Krpály u Liberce jsme vyměnili za výživné kopečky v Jeseníkách u Vrbna pod Pradědem. Podzimní idylka na horských pastvinách byla v závěrečné části obou závodů příjemnou třešničkou. Tratě byly spíše jednoduché, takže rozhodovala fyzička. Kdo to více drtil v kopcích (aneb "kýbloval"), měl vyhráno jako Osinek na nedělní krátké trati a mamka Pavla na sobotní klasice. Do desítky se Osinek vešel i v sobotu (5.m.), ale také Zdenča (6.m.) a Mišifka (7. a 10.m.).
Příští víkend nás čeká vrchol sezóny - mistrovství na klasice. Bude v krpálech u Blanska. Tak snad forma vydrží :-).
Ještě pár panoramat a upocených běžců od nás i Havíře zde.

Nový přírůtek do rodiny :-)

Velkoprostorový a tradičně červený...
A Fordík může jít do služebního důchodu.

Svatební rej

Sobotní ráno nepříjemně připomínalo loňský 16. srpen, ale desátá (možná až jedenáctá) rozhodla a vytrvalý déšť ustal. V sedýlku nad Blatinami sice frišně pofukovalo, nicméně uskutečněná akce všechny zúčastněné určitě zahřála (minimálně u srdce). A navíc tam byla slivovice :-). Katka s Davidem si (konečně) řekli své ANO, a tak společně s Filípkem vytvořili společnou rodinu Schwabů.
Po slavnostním obřadu, při němž dokonce hrál Osinek na flétnu a Zdenča alespoň držela noty :-), se svatebčané odebrali na grunt, kde se lehce posilnili. Následně byla pro ně připravená speciální svatební bojovka, kterou jsme společně se Zdenálem připravili. Musím říct, že jsme se jí taktéž bavili - ať už vymýšlením, tak při roznášení a vlastním průběhu.
V rámci bojovky se nakonec všichni dobrali cíle a vrátili se na grunt na "teplého vepře" :-). Pak následovala společenská zábava s výbornou živou kapelou, takže se tancovalo, popíjelo, veselilo,...
Pár foteček naleznete u nás, ale více odkazů je (a bude) přímo na Tesláckém webu.

Panoramata...

I když víkendová předpověď neskýtala nic pěkného (v sobotu až 18 mm srážek!), rozhodli jsme se vypadnout z vyprahlého velkoměsta vysoko do hor. Zaujala nás totiž nabídka Pepy Šulera na jednu chatu u Tauplitz, kterou (zatím) vlastní Češi a čepuje se tam i české pivo, přičemž cena za polopenzi je celkem rozumná (díky, Pepo!). No můžete se kouknout sami na Haus Alpin.
Takže jsme ve čtvrtek odpoledne vyrazili směr Rakousko, Totes Gebirge, Tauplitzalm v nadmořské výšce 1650 m.n.m. s výhledem na Dachstein. Tři dny jsme se kochali, toulali a ráno dokonce i běhali po okolních vršcích. S deštěm to nakonec nebylo tak zlé, jen sobotní odpoledne jsme si odpočinuli uvnitř chaty.
Bohatá fotodokumentace tradičně zde.

Kolo, kolo mlýnský...

U Novomlýnských nádrží jsme byli v pátek, na kolo jsme se pro změnu vydali v sobotu. A to kolo nebylo ani tak za čtyři rýnský jako za kupu penízků, protože Zdenča vyměnila starou plečku za nový stroj s menším rámem, odpruženou vidlicí a nášlapnými pedály.
Z Olšan, kde jsme byli na návštěvě u Míti s rodinkou, jsme vyrazili nejprve k Opatovické nádrži u Vyškova a pak přes Ruprechtov a Bukovinku zpátky. Výlet byl i přes proložku v ostružinách supr, počasí přálo a Zdenča se s novými nášlapy válela na zemi jen dvakrát, z toho jednou v bahně :-).
V neděli jsme vyrazili hned zrána společně s Kozákovými a Pavlem, který vezl kibicujícího Šimonka, k Ochozu. Pod Hádkem jsme se oddělili, skutáteli se až téměř k ranči U jelena (když už jsme měli to výročí :-)), vyšlápli do krpálu zpět k Ochozu a přes Nový Dvůr, Lhotu a Bukovinku se vrátili na výborný obídek do Olšan.
Pár foteček ze soboty je zde.

Přeběh přes Pálavu

Pohybu není nikdy dost a výletů také ne, takže jsme se rozhodli tyto aktivity spojit v jednu a uskutečnili jsme již delší dobu plánovaný přeběh z Mikulova přes Pálavské vrchy do Popic.
Jukli jsme se k jeskyni na Turoldu, zdolali jsme Tabulovou horu a následně hlavní vrchol Děvín. Do té doby šlo vše v poklidu, kochali jsme skalami a výhledy. Na vršku jsme ale zjistili, že do Popic to máme ještě 9,5 km a vlak nám jede za 43 minut! Následoval tedy letecký seběh do Dolních Věstonic, neskutečný vopruz přes hráz novomlýnských nádrží a závěrečných tempových 2,5 km po asfaltu přes pole do Popic. Nebudu dále napínat - stihli jsme to! Zřejmě byly vzdálenosti (naštěstí) lehce nadsazené, takže jsme stihli i minutový výdech a protažení kouslých lýtek na nástupišti. Celkem to dělalo 20 km za 2 hodiny 10 minut, převýšení raději napočítaně.
Co dodat? Bylo to fajné, zážitky silné. Takže jen houšť a větší kapky! :-)

Na Cimburk!

Rodinná výprava z Buchlovic na Cimburk skončila úspěšně :-). Dokonce i Havíř statečně šlapal pěšky, ač jsme mu pro jeho bolavé nohy nabízeli nábližku autem. Pravda, vzal to zkratkou kolem hrobů rovnou na Stupavu do Akvárka, ale došel, a navíc nám bránil unikátní místo s výhledem na sjezdovku. Zbytek výpravy (Zuza, Přema, Pavla, Zdenča) zdolala navíc sešup ke zřícenině, pivko a nekonečnou štreku po asfaltu.
Dokumentace z výletu tradičně zde, včetně kytiček a zámecké zahrady.
Osinek zase zdolával neprostupné švýcarské škrapy v Alpách na Euromeetingu - na middlu úspěšně (15. místo), na klasice trochu hůře, ale štafety zase rozběhl pěkně. Příště už snad budeme mít společné zážitky :-).

Noch einmal, bitte!

I když po pravdě, jeden týden v Bochumi stačil... :-)
Doba prázdnin je mezi orienťáky spjata s vícedenními závody, vědecká sféra zase obráží mezinárodní konference, kde se chlubí (no, jak kdo) svými úspěchy na poli bádání. Takže zatímco Osinek stále maloval šutry v Norsku, Zdenča vyrazila "pracovně" do Německa.
Z Brna nás jela početná skupinka, takže bylo veselo (nočním busem SA nás jelo 8 a stevardka nás uklidňovala už u Devíti křížů). Bochum leží v industrální části Německa, v Porúří. Dle mapy to vypadalo na kontinuální betonovou aglomeraci prošpikovanou doly a jiným těžkým průmyslem :-(. Naštěstí byla situace překvapivě snesitelnější - betonem sice architektura nešetřila, nicméně byla "naředěná" spoustou zeleně a parčíků.
A co bylo na programu? Kromě velkého množství přednášek běžících ve třech sálech a diskusních posterových sekcí (konference se zúčastnilo přes 650 vědců) jsme stihli i kulturu a přírodu. Kolegyně Věrka, jejíž rodina podlehla módnímu geokešingu (vivat Surikaty), připravila podrobný seznam kešek (pro neznalé - něco jako poklad, který se hledá pomocí GPSky), takže jsme každý den vyrazili alespoň jednu ulovit. Dostali jsme se tak nejen na standardní památková místa Bochumi (ono jich stejně moc není), ale i do různých periferií, lesíků či jednotlivých fakult univerzity, kde se konference odehrávala.
Jedno odpoledne jsme se také vydali v redukované pětičlenné skupince do Kolína nad Rýnem, který nabízel trochu více kulturního vyžití než Bochum - minimálně největší katedrálu západní Evropy, uličky starého města, nábřeží kolem Rýna a muzeum čokolády. No a místní pivo Kolsch, které (jak jsme zjistili posléze) se čepuje jen do 0,2-litrových "štamprlí".
Aby si Lucka nemyslela, že tu nebude nic o běhání, tak přidávám vsuvku - zvádli jsme to dokonce dvakrát ráno, a to nejprve v početné skupince tří kusů (s Jíťou a Ondrou), načež na druhý výběh se přidala i Soňa. Ještě týden a strhli bychom celý hotel :-).
A jak by se dal týden v Bochumi stručně zhodnotit? Třeba: beton-kešky-Radler.

Oslíci a trolové...

... aneb dovolená na severu.
Bohužel už skončila :-( a my jsme zpět v pracovní realitě - Osinek zůstal mapovat v norských bažinách, Zdenča pobíhá mezi labinou a compem. Nicméně minulý týden jsme strávili spolu, což samo o sobě bylo báječné :-), a navíc v pohodové prázdninové atmosféře.
Strategicky jsme se nasáčkovali se zubním kartáčkem ke kamarádce Danči (veliké díky!), která bydlí se svým norským přítelem Perem přímo v Oslo (neboli v Oslíkově :-)). Díky nim jsme týden prožili velmi pestře...
Kultura. Historická osvěta a reálie nikdy neuškodí, takže jsme si na doporučení zakoupili "Oslo pass" na 72 hodin, na který jsme mohli bezplatně do většiny muzeí, na některé jiné atrakce a jezdit hromadnou dopravou. Takže od pondělního do čtvrtečního poledne jsme navštívili muzea na poloostrově Bygdoy (Fram, Kon-tiki, Vikingské, skanzen), technické muzeum a Nobel peace centrum, svezli jsme se lodí po fjordu a podívali se na sochy do Vigelandova parku. Také jsme navštívili luxusní Radisson hotel, z jehož 33. patra byl výborný výhled na celé Oslo.
Příroda. Hned první víkend nás Danča s Perem (a jeho Francouzským kamarádem) vzali do hor, kde si chtějí Perovi rodiče postavit chatu. Zhodnotili jsme místo "in natura" (drsné - skála, svah a bažina, ale prý to dokážou postavit rychle) a udělali si malý výlet po okolních vršcích a jezerech. Z Osla jsme si pak zajeli na slavný Holmenkollen, kde se ale aktuálně staví, takže jsme vzali zavděk kopcem Tryvann a okolním lesem. Druhý víkend jsme strávili v Askeru (v podstatě západní část Osla). Bohužel už dost pršelo, takže pobyt v přírodě byl poněkud omezený.
Sport. Samozřejmě, že jsme se úplně neváleli :-). Oběhali jsme několik pěkných terénů hned u Osla (u jezera Sognsvann, resp. nádrže Maridalen) a za jedním jsme se dokonce vypravili na kolech a lodí na poloostrov Nesoden. Tam jsme si užili i sluníčka, borůvek, jahod a koupání. Výživný trénink kopců jsme absolvovali u vyhlídkové restaurace Grefsen (sjezdovka nechyběla).
Přátelé. Jelikož byla doba prázdnin, setkali jsme se i s pár přáteli našich hostitelů. Deficitem grilování, mořských potvor (= krevet), zmrzliny, čokolády a cizích jazyků jsme tak rozhodně netrpěli :-).
Počasí nám vyšlo celkem dobře, však se můžete podívat zde :-).
Dovolenou jsme zhodnotili jak jinak než pozitivně :-). Snad si brzy zas někam vyjedeme...

Pohora = prázdninová pohoda

Začátek prázdnin + sluníčko + výlety + les plný hub, borůvek a orienťáků = Cena střední Moravy 2009 aneb třídenní závody OB. V kempu u obce Pohora vybudovala naše skupinka tvořená rodinnými příslušníky a kamarády malé stanové městečko v čele se zachovalým Áčkem od Starých. Obec jako taková leží v rurální části Drahanské vrchoviny - kdybyste nevěděli, co je to rurál, máte se zeptat Tondy Věžníka :-).
Po sobotní krátké trati jsme se vypravili na "krátký" výlet do sousední vesnice Kořenec. Výlet měl skýtat samá pozitiva:
- jen tři kiláky přes les = regenerační vycházka
- větrný mlýn a muzeum = kultura
- hospoda = jídlo a osvěžení
Už před odchodem pojala jisté podezření Štěpánka: "Cože? Kořenov?!" - "Ne, Kořenec." - "Uf, tak to jo." Následovala PH-čkova poznámka: "Do Kořence v páskáčích? To bych asi nedělal." Načež jsme mu dali vzápětí zapravdu při nástupu modré značky do kopřiv a bahna. Cestou lesem jsme přibrali potulného Mišifku a po dobrých 40 minutách chůze zastavili u mameluku "Kořenec 3km"... Nevzdali jsme to a za dobrou hodinku dorazili splavení, žízniví a hladoví k větrnému mlýnu. Ani nevadilo, že nemá lopaty. V hospodě pak probíhala bujará oslava jakýchsi narozenin. Veselá byla i pinklice, takže k Maestru a utopencům (nic jiného neměli) jsme dostali i protekční talířek svatebních koláčků :-). Brzy jsme museli vyrazit zpět, abychom v lese nezatměli. Vzali jsme to zkratkou přes býčí ohradu a bylo to tak tak (myslím s tím stmíváním, býci už asi chrupkali). Takže výlet opravdu dopadl pozitivně.

V neděli jsme zvolili raději autovyjížďku do Velkých Opatovic, kde se nachází kartografické muzeum s největší plastickou mapou Moravy a Slezska - 100 m2. Také sama budova muzea vystavěná místo jednoho zámeckého křídla je pozoruhodná. Co se týče exponátů, tak map tam bylo požehnaně. Většinou to byla spíše umělecká díla (obrazy) než použitelné pomůcky. Malda se neustále domáhal Chrastěšova - a nakonec ho na jedné mapě v pidiprovedení našel! Ovšem VYZOVICE přebily vše :-).
Pondělní závěrečná etapa rozhodla o vítězích celých třídenních. Zdenča i přes pokousání hmyzem a následně nateklou nohu ustála vedení, Zuza podržela bronz, Štěpánka se taktéž probojovala na třetí příčku, Mišifka doběhl a Havíř tradičně fandil a fotil (a sbíral houby). Výjimečně nezabodovala mamka Pavla, která se nechala nachytat na cizí kontrolu hned v první etapě, takže poslední den také jen fandila.
Cestou do Brna jsme se ještě s Mirkou s Fukejsem stavili v Boskovicich v židovském ghétu na pořádný gábl.
Fotečky z výletů a Havířovi upocení běžci jsou jako obvykle zde.

Na kole kolem Landštejna

Zatímco si Osinek užívá sluníčka, vedra a náročných skandinávských terénů v Norsku, Zdenča se vrátila z Belgie do dešťové reality a ponurého Brna. Nicméně na víkend se musí do přírody, takže oblastní dvojzávod v jižních Čechách byl velkým lákadlem. Rozsáhlý les u rakouských hranic mezi Zvůlí, Slavonicemi a Novou Bystřicí je úžasný - plný skalek, borůvčí a hub. Panoramatům vévodí zřícenina hradu Landštejn nad stejnojmennou vodní nádrží. A jelikož oddílový kolega Zdenál měl skvělý nápad vzít si kola, po závodě jsme vyrazili na projížďku. Bylo to supr: minuli jsme bouřku (blesky jsme viděli stále před sebou), nadlábli jsme se v hospůdce, viděli jsme bizonní farmu a lesní tábor, kam Zdenál jako malý jezdíval. S deštěm nám to vyšlo tak tak a ještě jsme si stihli dát pod hradem pivko :-). No však se podívejte sem, jak je na jihu Čech krásně.

Na čokoládkách v Belgii

Belgie je proslavená velkým množstvím druhů piva (i když na české nemají - zřejmě kvalitu nahrazují kvantitou), vaflemi a výbornou čokoládou. I proto se tam Zdenča ráda vydala, nicméně hlavní důvod byl pracovní - vědecká konference v Gentu. Toto historické městečko s velkou univerzitou je moc krásné, spousta památek, vodní kanály, navíc když vyjde počasí, je to paráda. Hřebem konference byl výlet lodičkou po kanálech a následný raut na hradě i s dobovým osazenstvem. Zvláště ptáci a šašek mě zaujali :-). Hojně fotek gotických katedrál najdete jako obvykle tady i s bonusovými fotkami z Bruselu, kam jsme se stavili cestou domů. Jediným kazem na výletu byl zrušený let ČSA a následná noční cesta do Brna :-(.

PS pro Lucku: Tady žádný orienťák nenajdeš, i když zaběhat jsem si kolem kanálu byla :-).

Mistrovský víkend

Předminulý víkend jsme završili hlavní část jarní o-sezóny v Kutné Hoře a okolí Mistrovstvím ČR ve sprintu a na krátké trati. Medaile se nám tentokrát urvat nepodařilo, takže rodinné skóre zůstává 1:1 (mamku Pavlu nepočítáme, protože nás s medailemi válcuje na celé čáře).
Páteční sprint po historickém centru Kutné Hory byl deštivý a kluzký. Druhý den dopoledne jsme se vrátili na místo činu, abychom si pořádně prohlédli nabíhané kontroly a obíhané památky. A jelikož právě probíhaly dobové slavnosti, o atrakci bylo postaráno.
Fotodokumentace z KPČ zde.
Následovala kvalifikace a finále krátké trati ve Zdechovicích u Katovny, kde měli páva albína - fakt celý bílý, seděl na střeše a kdákal. Les byl pěkný, nekopcovatý s kameny, ale na nás příliš rychlý. Mamka Pavla po zaváhání v kvalifikaci rozdrtila soupeřky 15-minutovým náskokem, Zdenča brala aspoň velkou bednu (6.m.), Štěpánce se dařilo (10.m. v A), Osin byl patnáctý.
Pár fotek je tady, hlavně od Havíře, který fandil :-).

Výlet do země tisíců jezer (a komárů)

Uplynulý prodloužený víkend jsme opět věnovali cestování a závodění. Tentokrát nás exkluzivní letecký spoj Krakov-Helsinki dopravil dále na sever, až do Finska. Po následující čtyřhodinové jízdě autobusem jsme se dostali do města Mikkeli (St. Michel), kde se o víkendu odehrávaly megaštafety - Venla (ženy) a Jukola (muži). Jedná se o obdobu švédské 10-mily, které jsme se zúčastnili v dubnu, ale liší se pár podstatnými detaily:
- ženy běží jen 4 a mužů 7 (na Tiomile je to 5 a 10)
- celkový počet účastníků je výrazně vyšší (ženských štafet cca 1000, mužských téměř 1500), a to zejména protože:
- je výrazně tepleji (Mišifka by si spíš dovezl úpal než angínu)
- noc je krátká a v podstatě se jen na nějakou tu hodinu sešeří
Opět jsme závodili za náš švédský klub z Goteborgu - Zdenča běžela oblíbený druhý úsek ve druhé štafetě, Osinek tentokráte také druhý úsek v jedničce. V podstatě to byl jediný pořádně noční úsek. Asi je považován za nočního specialistu. Pravda, když se ho trenér ptal, kolik běžel nočních tréninků, a Osinek ho ujistil, že jen Tiomilu, tak trenér evidentně zbledl, ale důvěru mu nechal :-). Terén nebyl příliš pěkný (typicky finské skalní plotny budou až přístí rok), ale pár pasáží se skalkami tam bylo. Shromaždiště bylo na velkém dostihovém závodišti, které si užily především první úseky, protože je musely celé obkroužit, než se vůbec dostaly do lesa. U mužů pak následoval bezmála pětikilometrový postup na společnou první kontrolu - pěkně po asfaltu. Dlouhé vzdálenosti se projevovaly všude - než došel člověk ze záchodu (kterých bylo žalostně poskrovnu, takže se chodilo do lesa mezi stany), už se mu chtělo zase :-).
S výsledky jsme byli spokojení - Zdenča s B týmem byla 47. (Áčko bylo 8.), Osinek 27., kousek od vyhlašované pětadvacítky.
Pár severských fotek tradičně zde. Poděkování patří Havířovi za zapůjčení foťáku, Starým za odvoz do/z Krakova a ostatním za držení pěstí :-).

V pošumaví

Na víkendová Áčka jsme se těšili. Sice je to na Šumavu z Brna pekelně daleko, ale zato jsme se mohli proběhnout (v některých pasážích spíše projít) v horském lese plném kamení, skalek, klacků, bažin a lampiónů. Počasí bylo sice v sobotu zamračené, trochu studené a hlavně mokré, nicméně v lese se nám líbilo a i body v rámci KPČ (= kulturně poznávací činnost) jsme posbírali. Z Horské Kvildy za námi dojela Martina s holčičkama a psíkem Bodiem, takže jsme si udělali rychlý výlet na kopec Javorník (1066 m.n.m.). K rozhledně jsme nakonec nedošli (bylo už pozdě a stejně by byla zavřená, takže příště), tak jsme vzali zavděk alespoň kapličkou a úžasným výhledem do kraje.
Večer jsme byli pozvaní na čínskou baštu a výborný moučník "margotku" k Pavle a Kubovi do Sušice. A jelikož nám oznámili jednu speciální novinku, tak se do pošumaví ještě vrátíme i na podzim :-).
Co se týče závodů, tak ty byly moc pěkné, ale náročné. Osinkovi se dařilo více, dvakrát si došel na bednu pro emco-mysli, chardonay a koláček. Zdenča brala v sobotu bramboru a v neděli si opět "vydělala" rozbitím buzoly (letos už třetí) :-(.
Důkaz o Osinkových úspěších zde, jakožto i pár panoramat z okolí.

Nominačky na MS

Tak jsme si zase pořádně zaběhali :-). Od pátku do středy jsme absolvovali náročné turné tří států (ČR - Brno, Maďarsko - Miskolc, SR - Rožňava) = čtyři závody, dva tréninky, dvě procházky plus celá první série TBBT (seriál "The Big Bang Theory") a půlka Červeného trpaslíka. Osin bojoval o nominaci na letošním mistrovství světa, Zdenča se jela zúčastnit. Jak to dopadlo, vlastně ještě nevíme, ale zážitky a fotečky vám naservírovat už můžeme.
V podstatě se akce odehrávala v duchu hesla "zážitky nemusí být pěkné, hlavně že jsou silné" :-). Deštivé a studené počasí na maďarské straně změnilo závody, které probíhaly v obzvláště kamenitém terénu, v boj o kotníky. Nakonec jsme přežili a odnesla to opět "jen" Zdenčina buzola (letos už druhá) :-(. Na Silické planině už byl terén běhatelnější, přesto se tentokrát přerazil Osinek a doběhl s neskutečně nateklým předloktím ("doktorka Brožková" zranění diagnostikovala jako "ty jo, tak to je hustý").
Následovala neskutečně dlouhá cesta zpět do Brna, přičemž jsme v noci na dálnici sestřelili srnku :-(, která tam neměla co pohledávat a navíc nebyla osvětlená a ani neměla výstražnou vestu. Svazový tranzit přišel o blinkr a část světla, nešťasné zvíře na tom však bylo evidentně hůř. Domů jsme se dostali až hodně pozdě, takže ruka musela počkat do rána - naštěstí rentgen neodhalil žádné anomálie, tak to snad bude brzy ok.
Fotečky z Bukových hor, když ještě nepršelo, jakožto i pár slovenských skvostů najdete jako obvykle zde.
PS: Jestli by nám nebylo lépe (a hlavně bezpečněji) na praseti v Buchlovicích...

Srnčí na kopřivách

Uplynulý víkend byl (jak jinak) sportovní :-). Začal už v pátek odpoledne testováním na dráze v Hradci Králové. Osin se pokoušel pokořit reprezentační A-limit na 5 km (16:00). Původně chtěl zaběhnout alespoň limit B (16:25), ale to nevyšlo, jelikož si po úspěšné spolupráci s Heppim vyběhl Áčko za rovných 16:00! Zdenča sice málem přišla o hlasivky :-), ale vyplatilo se to.
Poté jsme se přesunuli do Moravské Třebové, kde nás čekaly tři náročné závody během dvou dní - sprint a dvoje štafety. Sobotní sprint byl nakonec celkem pěkný. Běželo se nejprve v lesoparku kolem hřbitova, pak se seběhlo po "Schodech mrtvých" do historického centra města, kde jsme se pomotali kolem náměstí a zámku. Některé momenty byly trochu drastické - střety s auty, závodníky či kostelní zdí. Ale přežili všichni. Zdenča zabodovala druhým místem (škoda pomalého doběhu, mohlo být vítězství - ale to bude tím nesplněným limitem :-)), babička Pavla také brala bednu, Osinek byl po dráze trochu vytuhlý, Štěpánka s Mišifkou se neztratili a havíř fotil.
Odpoledne jsme se přesunuli do rekreačního střediska Srnčí, kde probíhal závod štafet. Tesla postavila celou jednu mužskou štafetu, které Zdenča dělala kouče. Nicméně kvantita byla evidentně nahrazena kvalitou, takže sestava Mišifka - Zdenál - Osin vybojovala cenné sedmé místo! Více postřehů ve fotodokumentaci kouče a haviře zde.
V neděli se nikomu do lesa plného kopřiv a kopců moc nechtělo, ale závodní adrenalin utlumí cokoliv :-). Ještě před startem nás pobavil pořadatel s křovinořezem, kterým dělal prostor kolem divácké kontroly. A pak se zase trhalo v kopcích, napalmu, hustnících, srázcích... Tesla zvolila osvědčené pořadí a kluci se opět vyšvihli - tentokrát ještě o stupínek výš na šestou příčku! Paráda! A to i bez kouče, který se také podíval do lesa v sestavě maďarské reprezentace - aby Zdenča věděla, o čem se v cíli mluví :-). A aby si také mohla drbat kopřivami ošlehané nožičky :-).

V Buchlovicích na glvanech

Uplynulý prodloužený víkend jsme se konečně odprostili od pracovního shonu a v pátek po práci (rozuměj po drsných intervalech na tartanu kvůli vtipným repre limitům) vyrazili za Zuzou a Přemou na chatu u Buchlovic. Čekalo nás tradiční Štrajtovské pohostinství = spousta masíčka a domácího moku včetně ananasovice - vivat kompoty! Počasí celý víkend přálo, práci jsme se důmyslně vyhýbali pod záminkou tvrdých tréninků a výlety byly také parádní :-).
V sobotu po poledni jsme vyrazili přes občerstvení U trampa, kde jsme se nadlábli výbornou zelňačkou a tlačenkou, rovnou na Buchlov. Cestou jsme uhýbali motorkám, cyklistům a traktorům. Na hradě bylo spousta lidí, vedro a svatba s nadměrnou nevěstou. Zvolili jsme rychlonávštěvu příjemně chladné galerie (Zdenča a Zuza) a hladomorny (všichni). Tradiční trasou jsme zamířili na vedlejší kopeček ka kapli sv. Barbory a pak tradá dolů do Buchlovic. V zámecké zahradě měli ještě otevřeno, tak jsme podnikli výpad kolem Cyrila s Metodějem, rododendronů, azalek, zlatých dešťů a několika naparujících se pávů. Po odpočinku na Záložně jsme se doštrachali zpět na chatu, kde nám Zuza naservírovala šťouchané brambory a glvany. Každý jsme měli půlku glvanu. A jestli vám to není jasné, tak se podívejte na fotky :-).
V neděli jsme se rozhodli pro odpočinkový režim. Nejprve jsme se stavili na kafe v motorestu Samota (u hlavní silnice přes Chřiby), kde mají spoustu zajímavých vycpanin. Pak nás Přema zavedl na louku u obce Lísky, kde je jedno z největších nalezišť orchidejí na Moravě (nebo možná v celé ČR). Kytičky tam byly opravdu nádherné - no posuďte sami.

Na kole po starých náspech

Prodloužený víkend jsme po delší době strávili zase doma. Na prvního máje jsme neopomenuli najít alespoň jen zčásti odkvetlou třešeň - i když pro jistotu jsme za třešeň prohlásili i lípu, kaštan a akát. V sobotu jsme se věnovali pracovním restům (termíny jsou neúprosné) :-(.
V neděli už nám to nedalo a vyrazili jsme na dvou kolech do přírody. Osin objevil na mapě pozůstatky staré železnice Kuřim-Veverské Bitýška, tak o cíli vylo rozhodnuto. Vydali jsme se přes Medlánecké letiště a údolím kolem Baby do Jinačovic. Tam jsou také historické náspy - hitlerovy dálnice. Odtud jsme zamířili do Moravských Knínic, z nichž vede cyklostezka do Chudčic pro změnu po náspu bývalé železnice. V Chudčicích jsme lesem vyšlápli na traverzovku kolem Svratky a u hradu Veveří jsme se napojili na tradiční okruh kolem Prýglu (vyznačoval se hlavně tím, že se na něm motalo výletníků jak na Václaváku). Kolem Prýglu jsme svištěli rychle, takže jsme si pod hrází v Kníničkách dopřáli pauzu v cukrárně a tvarohového Míšu navrch. Cestou zpátky přes letiště Osin píchl, pak zjistil, že má děravou i rezervu, takže domů musel dojet potupně autobusem z Medlánek. Ale jinak se výlet vydařil, na což se můžete podívat zde :-).

Medailový víkend

Po Tiomile nás čekal první velký závod i na domácí scéně - mistrovství ČR na dlouhé trati. Pořádající oddíl z Chrasti, vysočinské terény v okolí Svratky a předběžné parametry tratí dávaly tušit, že závod přinese neobyčejné zážitky.
A tak se také stalo :-). Navíc slunečné počasí podtrhlo příjemný pocit ze sobotního dopoledne. První body z lesa donesla mamka Pavla přesvědčivým vítězstvím v D65 (časově by to stačilo i na D60!). Havíř zvolil raději oblastní závod, kde si došel pro bronz :-). Fotograf Zuza jistila druhou příčkou rodinné skóre v příchozích. Štěpánka startovala v mistrovské kategorii D18. Po několika exkurzech v okolních melioračkách si doběhla pro slušné 28. místo. Zdenča s Osinem bojovali v hlavních mistrovských kategoriích a) o přežití, b) doběhnutí, c) medaile, d) kdo bude dřív v cíli. Nakonec na celé čáře vyhrál Osin, který doběhl o kousek před Zdenčou a navíc porazil i Sosáka, takže je mistrem republiky! Zdenča kupodivu příliš nevytuhla (díky enervit gelíku). Navíc kličkovala mezi melioračkami jistěji než většina holek, takže ji porazila jenom Ivetka, a tudíž přidala k rodinnému kontu stříbrnou medaili. Fakt to nechápu :-).
Následovalo čekání, až Osinek odbude dopingovku, a pak hurá na Milovy na parádní nášup. Juj, to jsme si nadlábli těřichy.
Fotečky z havířovy dílny najdete zde a ještě něco od Štěpánky tady. Kdo by měl zájem o výsledky, tak zde.
A díky patří samozřejmě fanouškům ze Seče, kteří na nás věrně čekali v cíli.

Tiomila

Minulý víkend jsme se vydali na první velké závody letošní o-sezóny, do jižního Švédska na Tiomilu. Tiomila (10M) je štafetový závod ve velkém stylu - žen běží pět, mužů deset. Závod žen se odehrává během sobotního odpoledne. Muži jsou drsní, startují až po soumraku, takže dle výkonnosti týmu běží v neděli ráno za světla jen pár posledních úseků. Kategorie jsou vypsané i pro smíšené dorostenecké týmy, resp. tzv. open štafety pro ty, co se nevejdou do jiných kategorií. Severské národy považují tuto akci za velmi prestižní, počty štafet se pohybují kolem tří stovek v téměř každé kategorii, takže aréna vybudovaná uprostřed lesů pojímá tisíce pohybuchtivých lidiček. Vybavení shromaždiště je již tradiční - spousta oddílových stanů na převlékání, vojenské stany na spaní, velikánská jídelna, teplé sprchy, prodejní stan Intersportu, velkoplošná obrazovka,...
Oba jsme běželi za švédský klub Savedalens AIK z Goteborgu - Osin noční 7. úsek v první štafetě mužů, Zdenča 2. úsek ve druhé štafetě žen (holt, konkurence narůstá). A jelikož tentokráte nechyběla na startu mužů ani naše domovská Tesla, podpořila ji naše rodina na osmém (Zdenča), resp. posledním desátém úseku (Mišifka). S výsledky můžeme být spokojeni: ženská štafeta doběhla 29. a to jako první z "béčkových" týmů. Osinova mužská štafeta vybojovala cenné 24. místo. A Tesla? O deset minut unikla "hanba" startu, Mišifka si tím pádem střihnul trénink na dlouhou trať (17 km), dal to pod dvě hodiny, stihnul i sprchu a doběhnout k autobusu, přičemž konečný výsledek zněl 147. místo, což je v první polovině startovního pole!
Zážitky byly především silné. Počasí přálo - přes den sluníčko, v noci nepršelo, nicméně ranní pohled na ojíněné stany a teploměr ukazující -5 stupňů byl drsný. Ale fajné to bylo, to jo.
A samozřejmě máme pro vás i pár foteček zde.

Velikonoce na Čeřínku

Krásné jarní (nebo vlastně spíš až letní) počasí velikonočních svátků jsme si užívali v lesích okolo Čeřínku (761 m.n.m.). Oddílové soustředění Tesly Brno mělo tentokráte veselý ráz, neboť jeho účastníky byly především mladé naděje našeho klubu. Dětí tedy bylo všude plno - v lese, na houpačkách, s balónem,... Společně s ostatními dospělými jsme jim připravili několik intenzivních tréninků (hvězdice, okruhy, skalní mapařinku), noční "bojovku" při svíčkách a vše vyvrcholilo pondělními napínavými štafetkami. V sobotu jsme se také zúčastnili přeboru JMO na klasice v Lesné (kousek od Třeště). Zkrátka náročný program, jak má být.
Pohodové ubytování přímo uprostřed lesa na chatě Čeřínek spolu s nádherným počasím přispělo ku spokojenosti všech. Dokonce i toho sněhuláka jsme si mohli z posledních zbytků sněhu na sjezdovce postavit :-).
Dokumentace velikonočních aktivit zde. Vypráskané zadnice tam ale neuvidíte. A vajíčka i zajíčci už jsou v bříškách.