Noch einmal, bitte!

I když po pravdě, jeden týden v Bochumi stačil... :-)
Doba prázdnin je mezi orienťáky spjata s vícedenními závody, vědecká sféra zase obráží mezinárodní konference, kde se chlubí (no, jak kdo) svými úspěchy na poli bádání. Takže zatímco Osinek stále maloval šutry v Norsku, Zdenča vyrazila "pracovně" do Německa.
Z Brna nás jela početná skupinka, takže bylo veselo (nočním busem SA nás jelo 8 a stevardka nás uklidňovala už u Devíti křížů). Bochum leží v industrální části Německa, v Porúří. Dle mapy to vypadalo na kontinuální betonovou aglomeraci prošpikovanou doly a jiným těžkým průmyslem :-(. Naštěstí byla situace překvapivě snesitelnější - betonem sice architektura nešetřila, nicméně byla "naředěná" spoustou zeleně a parčíků.
A co bylo na programu? Kromě velkého množství přednášek běžících ve třech sálech a diskusních posterových sekcí (konference se zúčastnilo přes 650 vědců) jsme stihli i kulturu a přírodu. Kolegyně Věrka, jejíž rodina podlehla módnímu geokešingu (vivat Surikaty), připravila podrobný seznam kešek (pro neznalé - něco jako poklad, který se hledá pomocí GPSky), takže jsme každý den vyrazili alespoň jednu ulovit. Dostali jsme se tak nejen na standardní památková místa Bochumi (ono jich stejně moc není), ale i do různých periferií, lesíků či jednotlivých fakult univerzity, kde se konference odehrávala.
Jedno odpoledne jsme se také vydali v redukované pětičlenné skupince do Kolína nad Rýnem, který nabízel trochu více kulturního vyžití než Bochum - minimálně největší katedrálu západní Evropy, uličky starého města, nábřeží kolem Rýna a muzeum čokolády. No a místní pivo Kolsch, které (jak jsme zjistili posléze) se čepuje jen do 0,2-litrových "štamprlí".
Aby si Lucka nemyslela, že tu nebude nic o běhání, tak přidávám vsuvku - zvádli jsme to dokonce dvakrát ráno, a to nejprve v početné skupince tří kusů (s Jíťou a Ondrou), načež na druhý výběh se přidala i Soňa. Ještě týden a strhli bychom celý hotel :-).
A jak by se dal týden v Bochumi stručně zhodnotit? Třeba: beton-kešky-Radler.