PF 2013

Podzimní melancholie

Utichli ptáci, usíná háj... šero nás halí... jak říká švagr, na Vánocích je nejlepší to, že se začíná prodlužovat den... Proto trocha světla do šedých dní uplynulých dvou měsíců:

Na sprint po hanácké metropoli a její botanické zahradě se vydala jen Zdenča (s Vojtou). Cíl zněl jasně - vyběhnout zpět alespoň náklady na benál. To se sice na půl hodiny povedlo, nicméně po (oprávněném) protestu a následném přepočtu výsledků prizemoney o sekundu utekly :-(. Škoda. Foto (Kade).

Následovala mistrovství týmových soutěží - štafety v krasu a družstva v bahně, neboť neděle celá prolila. Teslačky zaznamenaly po hubených letech velmi pěkný výsledek (14.místo), zatímco borci byli pro záměnu kontrol zrušeni. Ve družstvech Tesla bojovala, co to šlo. Mišifka se nakonec dobrodil na 18.místě. TV záznam z víkendu je zde.

Tradičním vrcholným kláním jsou rodinné štafety. Letos jsme opět nechyběli. Koučů bylo tentokrát více než obvykle. A přestože jsme loňské vítězství neobhájili, akce byla hodnocena velmi kladně. Včetně sobotního výletu do Toulovcových maštalí. Fotečky tady.

Oddílové zakončení sezóny proběhlo opět v nesměřském údolí. Účast Tesly byla hojná, souboje kvalitní, dorty a medaile vypečené, nedělní sníh studený. Zdenče se opět vrátil putovní pohár, Osinek byl opět stříbrný a Vojta si pochutnal na perníkových medailích. Foto.

Listopad jsme zahájili mezi streptokoky a opět v krasu. Tentokráte to nebyly rychlé souboje na přesnost, ale dlouhý HROB na výdrž a posléze i hodně na morál. Holt, z naběhaných 40-minutovek se 4 hodiny těžko vydrží...:-( Zážitky to byly silné. Nicméně terén byl parádní a kontroly na zajímavých místech. Třeba takové obětiště jako jedna z posledních kontrol budila velký respekt :-). Foto.

No a pak už jsme si dali od závodů padla... Nejvyšší čas doléčit nemocemi a zraněními zdecimovaná těla... Teplota jde dolů, takže ještě rychle využít každý parpsek sluníčka při každodenním pobytu na hřišti.

Září v ráji

Hlavní vrchol letošní (individuální) o-sezóny se běžel o svatém Václavu v Ćeském ráji. Na Kost jsme si brousili zuby - vždyť za poslední roky jsme se do skal moc nepodívali (a proto jsme se taky na jaře úspěšně probojovali do přihlášek na PPčka). A rozhodně jsme nelitovali. I když semifinálové tratě byly poněkud odtažité od skalních lahůdek, finále nás protáhlo úžasnými skalními partiemi s výhledy. Osinek i přes několikaměsíční výpadek s jistotou postoupil do Áčka, kde si to dosyta (a dlouze :-)) užil. Zdenča jako loni nafasovala hodně slabou skupinu, kterou nechtíc vyhrála, a tudíž startovala nevděčně poslední. Naštěstí to tentokrát odsýpalo svižněji a nebýt dvouminutovky na první midlíkové uzlovce v zeleném, mohla si i vylepšit letošní skóre z middlu. Takhle to bylo o fous pod velkou bednou. Škoda, i medaile visela proklatě nízko. Stupně vítězů tedy tradičně hájila babi Pavla, tentokráte druhá.

Vojta si odbyl svoji první motorkářskou bouračku :-(, jejímž výsledkem byla odřená brada, zaražené zuby, naběhlé dásně a proplakaná noc před finálem. Zdenča pak málem usnula na TOIce v karanténě, bo tam byl konečně klid. Naštěstí endorfiny vyplavené pohledem do mapy tělo hned po startu zase aktivovaly :-). Důležitým bodem programu pak byl nedělní výlet po Příhrazských skalách. Fotodokumentace tady, televizní záznam z finálového závodu zase tu.

Začátek září jsme strávili na úpatí Jeseníků, v ráji chřástala a impetiga. Pěkná horská klasika a hustníkový middle, který Zdenče vynesl bednu v elitě. Obrázky tady. A jak je to s těmi breberkami? Před dvěma lety se jim Osinek a babi Pavla ubránili po Mazancích mazáním Bactrobanu. Letos je Osinek se Zdenčou taktéž podchytli včas, nicméně na Vojtu si počíhaly v záloze a semlely ho až po bouračce na Mlýnici tak, že musel nastoupit penicilin :-(.

No a pak Tesla pořádala Oblž v ráji sršňů. Kolem sjezdovky na Klínku v Předklášteří to byl pěkný cvrkot. Kam se hrabou travní lyžaři. Horší bylo, že k postiženým se dokonce musela volat sanitka, ale naštěstí vše dobře dopadlo a závody se líbily. Pár obrázků z pěkného podzimního dne tady.

Seč třikrát jinak

Letní, deštivá a závodní. Ale pokaždé pohodová. Poslední prázdninový týden jsme si plnými doušky užívali zejména vodních aktivit. Navíc nám Tečka zařídila příjemný výlet do Žlebů :-). O víkendu pak přišlo kruté ochlazení, které jsme ale kompenzovali zahřívajícím během. Ceny východních Čech jsme se opět zúčastnili v hojném počtu. Havíř stíhal limity, babi Pavla vyhrála, na Zdenču zbyla brambora, Osinek si už snad doléčil natrženou p..., babi Jiřinka pomohla Světlíkovi s rekonstrukcí Vítkovic a děda Míša hájil rodinnou čest v mistrovství Ústupek. V petanque. Ale Vojtovi půjčili jen tu malou kuličku :-). Obrázky tady.

Pěkné prázdniny

nejprve v Petřkovicích, spolu s Fárníčaty...

Pak na Malé Skále, na PP-čkách. Vojtu hlídala babi s dědou, Zdenča s Osinkem se školili v pískovcích. Bylo to náročné. Zvláště sobotní program, opět 3 v 1 = E1 + výstup na Pantheon + E2. Lahůdková nedělní Drábovna pak byla třešničkou na prázdninovém dortu. Obrázky zde.

3 v 1

aneb jak cestou na chatu stihnout navíc narozeninovou oslavu a mezinárodní svatbu... :-) V reálu to znamená trasu Brno-Mnichov-Vrbno p.P.-Seč za dva dny. Ale bylo to obzvláště vypečené. Dynamická oslava s nádechem balkánských rytmů, prosluněný svatební obřad na zelené louce a následná pohodová dovolená s rýmou a koupáním. Komentovaná fotodokumentace oslavného víkendu je ke zhlédnutí zde, hravé obrázky z výstavy motorizovaných hejblátek zase tady.

Červencové oslavy

Během jednoho víkendu jsme gratulovali hned třikrát: zpětně Oskárkovi, na den přesně Havířovi a dopředu Zuze :-). Sobotní výlet do Radíkova byl fajn. Kromě blahopřání a dortu došlo i na proběhnutí (Zdenča s Dančou, Osinek s Perem), schrupnutí (Vojta s Oskarem) a návštěvu radíkovského fortu. Obrázky tady. V deštivé neděli pak dostala teta Zuza prima dárek - návštěvu svých třech dětí dohromady :-). Pár Havířových snímků zde.

Botas 2012

Další oblíbené letní závody se už sice pár let nejmenují Botas Cup, ale HSH Vysočina Cup, nicméně mezi kupou zúčastněných KOSů, KOSic a KOSat se jim jinak stejně neřekne. Stejně tak i počasí bývá stejné - deštivé. Letos to naštěstí nebylo tak zlé, takže zatěžkávací zkouška nového stanu proběhla jen v noci z pátku na sobotu. Terény u Humpolce v okolí vrcholu Orlík jsou moc pěkné - vysočinské, ne moc kopcovaté a bažinaté, se skalkami a šutýrky. Jen ty hustníky ve druhé etapě byly poněkud záludné. A výsledky? Vojta si odbyl svoji premiéru ve školce u tety Blešky, kterou ale slavnostně prospal :-). Babi Pavla se přihlásila do své kategorie a druhou soupěřku deklasovala po třech dnech rozdílem ligy 100! Havíř se nám vrátil s většinou kontrol. A Zdenča s Osinkem, aby se opět nehádali, vybojovali bronzové stupínky v elitě. Zdenča sice měla našlápnuto na druhé místo, ale ve výšlapu v půlce závěrečné trati nezachytila nástup vrchařky Kamči :-). No a co se týče KPČ, tak jsme vyrazili... na Orlík. Obrázky tady (24.7. přidáno pár nových o-fotografií od pořadatelů).

Ještě přidávám bonus ze svátečních dní v Petřkovicích, zejména pak z návštěvy ZOO.

Vojtovo první stanování

Začaly prázdniny. V denním režimu to sice žádnou změnu neudělalo, ale pár drobností šlo zaznamenat - nastala vedra, vylidnilo se pískoviště a skončilo (konečně) podávání projektů na GAČR... Letos jsme se rozhodli obrazit pár pohodových vícedenních závodů, ať trochu potrénujeme na podzimní sezónu :-). A aby to pro Vojtu bylo zábavné, pořídili jsme si zbrusu nový (ale hlavně velký) rodinný stan. Od tučňáka. První testování přišlo na Ceně střední Moravy (pokus v obýváku jsme po opětovném přečtení rozměrů v návodu zrušili). A dopadlo výborně. Vojtovi (stejně jako asi miliónu štipek) se stan líbil. Osvědčil se i v nehorázném vedru, neboť jeho obrovská kopule vrhala stín i v pravé poledne a otevřenou předsíní lehce profukovalo. Vlastní závody byly prima. Sprint v Boskovicích pěkný, jen trochu delší, ale kdo by se převlíkal na 12 minut, že. Klasika byla dost náročná, i když kapánek nudná (hlavně chlapi běhali třikrát tam a zpět přes jeden kopec). Oproti tomu pak byla finální zkrácená mapařsky zajímavá. Rodině se dařilo. Babi Pavla se sice neustále nabízela, že bude hlídat, aby nemusela v tom vedru do lesa, ale nakonec si pro to druhé místo doběhnout musela (v kategorii o 15 let mladších veteránek). Osinek držel partu a skončil také druhý a Zdenča vyhrála. Obrázky z jetelové louky u Melkova zde. A jestlipak nám na Botasu zaprší?

Letní sestřih

Vojta před a po aneb poznej 100 rozdílů :-)

A jako bonus pár obrázků z nedělního výletu k jezírkům na Holedné.

Zahradní aktivity

Zatímco si Osinek užíval severských terénu na Jukole, Vojta se učil ovládat nejrůznější hejblátka :-). Aneb v Petřkovicích bylo zase veselo...

Rodinný double

Nebyl sice zlatý, ale velká bedna v podobě dvou šestých míst byla pro nás důvodem ke spokojenosti. A zlatá byla (a je) babi, že :-). Na Ráztoku do Hostýnských vrchů jsme odjížděli spíše se zvědavostí, jaké letošní MČR na krátké trati bude. Když si tu před 12 lety doběhla Zdenča pro svůj první titul v dospělých, neřekla by, že se v takových krpálech dá kromě výživné klasiky postavit i pěkný middle. A ono jo. Smekám před mistrem stavitelem (díky, Evžo)! Oba dny byly výtečné. Deštivé sobotní semifinále bylo pořádně kluzké, což pocítila zejména babi Pavla běžící se žralokem (takové modřiny od dravé ryby vám fakt nepřeji). Tím pádem se jí po pádech zcela nedařilo, takže neváhala, nakoupila fungl nové botičky a v neděli odvážně vyrazila vstříc puchýřům a mistrovskému titulu v nejstarší kategorii veteránek! Zatímco Zdenča zvolila v semifinále strategii pomaleji na jistotu, aby to uběhla, Osinek to raději napral, aby neměl problém s postupem do A-finále, čímž si nakonec vyběhl vystoupení v médiích :-). Nedělní finále mělo také odlišný scénář, nicméně se vzácně jednotným koncem. Zdenča se raději proplétala kameny a žlutozelenými pasážemi pomalu, ale jistě (nebo šestým smyslem?), takže výsledné šesté místo na hony vzdálené parníku reprezentantek bylo v současnosti jejím maximem. V chlapech to bylo více jako na houpačce. Chybovali snad všichni včetně Osinka či vítězného Kodyho, takže medaile visela hodně nízko. Nakonec z toho také bylo šesté místo, abychom se doma nehádali :-). No a Vojtovi se nejvíc líbilo u pití a kupy kelímků. Obrazová dokumentace tady (fotky zde Kade), navíc bonusový mediální záznam z finále tu - má to cca 25 min, ale jsme tam oba :-).

Májové aktivity

Po vypečeném Majálesu jsme se týden rekreovali na chatě u Sečské přehrady. Jako obvykle to bylo prima. Jen Osinek si toho příliš neužil a strávil dlouhé chvíle v lese s mapovací deskou. Záznam aktivit zde.

Pobyt v Železných horách jsme zakončili účastí na Áčkových závodech u Nasavrk. I přes nevlídný obrat počasí bylo nakonec více fanoušků než závodníků :-). Proto jsme byli úspěšní i výsledkově. Zdenča zúročila narychlo natočené kilometry na Ohebu a při neúčasti reprošek se v elitě dokonce vklínila na bednu. Babi Pavla také brala bednu, Osinek se konečně proběhl bez pohorek a Havíř se nám vrátil. Foto tady. (vpravo foto od Kadeho)

Závodní formu jsme následně využili i na Béčkách u Pamětic, odkud jsme si odváželi čtyři vydřená zlata (vlastně šest i s babi). Terén to byl moc pěkný, jen Adamov se nezapřel - kopce to byly jak ...

Poslední květnový víkend jsme se zúčastnili víceboje pod Helfštýnem - štafet, sprintu a opět štafet. Sobotní štafety byly pěkné a citlivě postavené (v porovnání s kotáry předchozího víkendu). Teslácké baby daly zase jednou dohromady štafetu a blýskly se hned 8. místem a spoustou bodů do žebříčku. Kluci taky brali body, ale o něco méně. Sprint v Lipníku byl pekelně rychlý, takže jsme se ani nestihli kochat zajímavými zákoutími zámeckého parku. Zdenča nakonec překvapivě urvala bronz, u Osinka byla výsledková listina nasekaná po vteřinkách, takže menší zaváhání na jedničku ho odsunulo z čelních pozic. Do nedělních štafet jsme pak nastoupili s rodinnou sestavou Zdenča-Mišifka-Osin. I přes únavu a náročnější terén jsme opět sebrali pár cenných bodíků. Několik fotek se už objevilo (vlevo foto od Kadeho).

Majáles 2012

aneb vrcholným zážitkem (hned po vystoupení Vojtovy sestřenice Aničky) byla porce vyhlášené točené zmrzliny... :-)

Jako bonus si můžete prohlédnout pár fotek z volnočasových aktivit.

Do alba přidáno pár slušivých fotek od Martinky.

Od Buchlova...

... vítr vál, takže tradiční velkorodinné oslavy u Štrajtů na chatě rozhodně nebyly úmorné. Alobal (i s krutou krůtou uvnitř) byl obzvláště vypečený, pití bylo v teplém počasí dost a dárečky rafinované. Fotečky od nás a Havíře tady, časem se určitě objeví i ty od Štěpánky, že? :-)

Vojtovy první narozeniny

Oslava byla parádní. Dort nechyběl, i když měl namále. Více zde.

Mistrovství Moravy

Byla tři. První v březnu na dlouhé trati. Ze Seče do Malého Hradiska. Zdenča to uběhla a vyhrála. Osinek vyběhl dvakrát největší kopec na trati a nevyhrál. A Vojta... si hrál. S babi a dědou v cíli. Více zde.
Druhé a třetí MM bylo v dubnu. Na klasice a ve štafetách. Okolo Říček. Zdenča s Osinkem byli třetí. Vyhrála babi. Štafety jsme nevyhráli, ale posbírali jsme dost bodů. A nakonec jsme ani nezmokli. Obrázky zde.

Hody, hody, doprovody...

...aneb (N)naděje umírá poslední. Ani prasklé topení a vyhlídka mrazu a sněhu neodradila bezmála osmdesátku KOSů a KOSat, aby se zúčastnili tradičního velikonočního soustředění, tentokrát v brzkém termínu odvážně naplánovaného na Vysočině. Nakonec se všichni vešli do jedné budovy v areálu Poslední míle na Milovech. Toto nouzové řešení se ukázalo jako výtečná varianta s pohodovým zázemím a výbornou kuchyní. Tréninky byly precizně připravené, počasí střídavě proměnlivé (od deště přes sníh až po hřejivé azuro) a štafetky se poprvé běžely s SIčky, takže došlo i na nekompromisní diskvalifikace, které zamíchaly konečným pořadím.
Vojtovi se v přírodě a mezi kupou dětí náramně líbilo. Taťka mu upletl krásný kocar, mamka nazdobila pentličkami košíček, a tak si mohl vykoledovat (a hlavně sníst) svého prvního velikonočního zajíčka.
Foto malého koledníka zde. Více informací o soustředění zase tu.

Jaro na Seči

Osinek zalezlý v lese s mapovací deskou, Zdenča zalezlá v posteli s chřipkou a Vojta vylezlý na zahradě s novými botičkami... Toť jeden tradičně pohodový víkend na Seči. A jídlo bylo tentokrát obzvláště vypečené :-)).
Fotky (nejen) prvních Vojtových krůčků v nových botičkách zde.

Vojtovy první boty

aneb nejvyšší čas na jarní přezutí/obutí... ať kiláčky celé rodině naskakují :-)

Josefovské sprintování

Zima je (snad) již na ústupu, přesto jsme vyrazili na závod Slezské zimní ligy. Pořádala ji rodina Juřeníkovic v Ostravě-Výškovicích. Prodloužený sprint s proložkou po nákupním centru Odra byl moc pěkný i přes zcizení několika kleští, respektive celých kontrol. Výsledkově jsme byli velmi úspěšní. Babi Pavla vyhrála kategorii C, Zdenča s Osinkem kategorii A (přičemž byli povýšeni na reprezentanty :-) a vrbenská část rodiny se umístila v top10. Navíc Havíř s Vojtou zodpovědně fandili. Společensky byla akce taktéž náramně vydařená, neboť se sešla podstatná část omlazeného baníkovského jádra (někteří možná nebudou souhlasit, ale kořeny jsou kořeny :-)).
Ještě momentka ze sídliště (aktéři: 3 kluci a Zdenča):
"Co to hrajete?" - "Hledáme kontroly." - "Ale to je náš bunkr!" (= zarostlý keř) - "Tak to máte v bunkru kontrolu." - "A co budete dělat, až všechny najdete?" - "Poběžím do cíle." (následně nacházím kontrolu bez kleští - to by mě zajímalo, co měli ti kluci v kapsičkách...)
Obrazová dokumentace je zde a navíc pár Havířových šotů z Petřkovic zase tady.

Vojtův první tréninkový cyklus

Zde je záznam - kvalita minimální, výkon ovšem maximální.

Jarní přezutí

Menší než malé?
Řešením je přestavba vozidla... :-)

Ledy na Odře

Chtěli jsme si jet naposledy zalyžovat na Seč, ale tam sníh roztál. Vydali jsme se tedy do Oder, abychom si alespoň zaběhali... ve sněhu po kolena :-). A na Odře museli lámat ledy.
Jinak byla ale návštěva u Kozáků tradičně výtečná. A Vojta se nám taky pěkně rozchodil.
Dokumentace od Jiřinky zde.

10M

... skoro 10 kilo a 10 kroků :-)

Šumavská zima

Ani s příchodem nového roku jsme se v Brně a okolí sněhu nedočkali, tak jsme za ním vyrazili až do oblíbených šumavských hvozdů. Po dvou jalových zimách jsme se těšili na pořádnou lyžovačku v okolí Modravy. Úvodní sněhový nášup spolu s pokaženou rolbou sice zaváněl debaklem, nakonec jsme si ale sportovních aktivit užili dosytosti.
Ubytko v protekčním penzionu Pupík bylo pohodové. Vojta se řádně seznámil nejen s Tesláckou omladinou, ale především s miliony bacilů ožužláním veškerých erárních hraček. Také vyzkoušel akrobatické kousky na schodech a výpravy mrazivými závějemi. Osinek si konečně dvoufázově zatrénoval včetně delšího výletu na jezero Laka. Zdenča se zase jednou mohla svižně projet, přičemž oblíbený okruh na Březník či Javoří pilu jí bohatě stačil k doplnění endorfinů. Vrcholem pak byl společný výlet se saněmi od Plechů. Prostě paráda.
Obrázky ze Šumavy zde.
Předtím jsme ještě otočili Seč (s opožděnou vánoční besídkou druhé půlky starých vražd u Fukátků) a rychlé proběhnutí v Radosticích na Nerezové desítce.

Předvánoční návštěva...

... dorazila až z Norska. Vojta tak poznal svého soupeře na langa natten 10M 2029. Zatím se ale jen testovně oslintali :-).
(Foto od Oskarovy maminky tu.)

Vojtovy první Vánoce

Sváteční turné jsme tradičně zahájili v Petřkovicích. Tradičně už 23., s tradičním vánočním kufrem po zahradě a s tradičně obzvláště vypečeným hlavním chodem. Pro Vojtu to ale byl netradiční zážitek :-). Kromě likvidace kvant jídla jsme stihli i pohybové aktivity a vše vyvrcholilo sletem starých vražd (část sice chyběla, ale o to více bylo přítomno ratolestí). Obrazová dokumentace tady.
Po svátcích jsme se přesunuli za druhou částí rodiny k Sečské přehradě, kde jsme si užívali pohostinství až do příchodu nového roku 2012. Chvíle jsme si krátili nejen hlídáním všudelezoucího Vojtíka, pořádáním teslácké bojovky, ale i několika milými návštěvami (tradičně Fukátkovi z Pardubic). Fotečky zde.

PF 2012