Na kole kolem Landštejna

Zatímco si Osinek užívá sluníčka, vedra a náročných skandinávských terénů v Norsku, Zdenča se vrátila z Belgie do dešťové reality a ponurého Brna. Nicméně na víkend se musí do přírody, takže oblastní dvojzávod v jižních Čechách byl velkým lákadlem. Rozsáhlý les u rakouských hranic mezi Zvůlí, Slavonicemi a Novou Bystřicí je úžasný - plný skalek, borůvčí a hub. Panoramatům vévodí zřícenina hradu Landštejn nad stejnojmennou vodní nádrží. A jelikož oddílový kolega Zdenál měl skvělý nápad vzít si kola, po závodě jsme vyrazili na projížďku. Bylo to supr: minuli jsme bouřku (blesky jsme viděli stále před sebou), nadlábli jsme se v hospůdce, viděli jsme bizonní farmu a lesní tábor, kam Zdenál jako malý jezdíval. S deštěm nám to vyšlo tak tak a ještě jsme si stihli dát pod hradem pivko :-). No však se podívejte sem, jak je na jihu Čech krásně.

Na čokoládkách v Belgii

Belgie je proslavená velkým množstvím druhů piva (i když na české nemají - zřejmě kvalitu nahrazují kvantitou), vaflemi a výbornou čokoládou. I proto se tam Zdenča ráda vydala, nicméně hlavní důvod byl pracovní - vědecká konference v Gentu. Toto historické městečko s velkou univerzitou je moc krásné, spousta památek, vodní kanály, navíc když vyjde počasí, je to paráda. Hřebem konference byl výlet lodičkou po kanálech a následný raut na hradě i s dobovým osazenstvem. Zvláště ptáci a šašek mě zaujali :-). Hojně fotek gotických katedrál najdete jako obvykle tady i s bonusovými fotkami z Bruselu, kam jsme se stavili cestou domů. Jediným kazem na výletu byl zrušený let ČSA a následná noční cesta do Brna :-(.

PS pro Lucku: Tady žádný orienťák nenajdeš, i když zaběhat jsem si kolem kanálu byla :-).

Mistrovský víkend

Předminulý víkend jsme završili hlavní část jarní o-sezóny v Kutné Hoře a okolí Mistrovstvím ČR ve sprintu a na krátké trati. Medaile se nám tentokrát urvat nepodařilo, takže rodinné skóre zůstává 1:1 (mamku Pavlu nepočítáme, protože nás s medailemi válcuje na celé čáře).
Páteční sprint po historickém centru Kutné Hory byl deštivý a kluzký. Druhý den dopoledne jsme se vrátili na místo činu, abychom si pořádně prohlédli nabíhané kontroly a obíhané památky. A jelikož právě probíhaly dobové slavnosti, o atrakci bylo postaráno.
Fotodokumentace z KPČ zde.
Následovala kvalifikace a finále krátké trati ve Zdechovicích u Katovny, kde měli páva albína - fakt celý bílý, seděl na střeše a kdákal. Les byl pěkný, nekopcovatý s kameny, ale na nás příliš rychlý. Mamka Pavla po zaváhání v kvalifikaci rozdrtila soupeřky 15-minutovým náskokem, Zdenča brala aspoň velkou bednu (6.m.), Štěpánce se dařilo (10.m. v A), Osin byl patnáctý.
Pár fotek je tady, hlavně od Havíře, který fandil :-).

Výlet do země tisíců jezer (a komárů)

Uplynulý prodloužený víkend jsme opět věnovali cestování a závodění. Tentokrát nás exkluzivní letecký spoj Krakov-Helsinki dopravil dále na sever, až do Finska. Po následující čtyřhodinové jízdě autobusem jsme se dostali do města Mikkeli (St. Michel), kde se o víkendu odehrávaly megaštafety - Venla (ženy) a Jukola (muži). Jedná se o obdobu švédské 10-mily, které jsme se zúčastnili v dubnu, ale liší se pár podstatnými detaily:
- ženy běží jen 4 a mužů 7 (na Tiomile je to 5 a 10)
- celkový počet účastníků je výrazně vyšší (ženských štafet cca 1000, mužských téměř 1500), a to zejména protože:
- je výrazně tepleji (Mišifka by si spíš dovezl úpal než angínu)
- noc je krátká a v podstatě se jen na nějakou tu hodinu sešeří
Opět jsme závodili za náš švédský klub z Goteborgu - Zdenča běžela oblíbený druhý úsek ve druhé štafetě, Osinek tentokráte také druhý úsek v jedničce. V podstatě to byl jediný pořádně noční úsek. Asi je považován za nočního specialistu. Pravda, když se ho trenér ptal, kolik běžel nočních tréninků, a Osinek ho ujistil, že jen Tiomilu, tak trenér evidentně zbledl, ale důvěru mu nechal :-). Terén nebyl příliš pěkný (typicky finské skalní plotny budou až přístí rok), ale pár pasáží se skalkami tam bylo. Shromaždiště bylo na velkém dostihovém závodišti, které si užily především první úseky, protože je musely celé obkroužit, než se vůbec dostaly do lesa. U mužů pak následoval bezmála pětikilometrový postup na společnou první kontrolu - pěkně po asfaltu. Dlouhé vzdálenosti se projevovaly všude - než došel člověk ze záchodu (kterých bylo žalostně poskrovnu, takže se chodilo do lesa mezi stany), už se mu chtělo zase :-).
S výsledky jsme byli spokojení - Zdenča s B týmem byla 47. (Áčko bylo 8.), Osinek 27., kousek od vyhlašované pětadvacítky.
Pár severských fotek tradičně zde. Poděkování patří Havířovi za zapůjčení foťáku, Starým za odvoz do/z Krakova a ostatním za držení pěstí :-).

V pošumaví

Na víkendová Áčka jsme se těšili. Sice je to na Šumavu z Brna pekelně daleko, ale zato jsme se mohli proběhnout (v některých pasážích spíše projít) v horském lese plném kamení, skalek, klacků, bažin a lampiónů. Počasí bylo sice v sobotu zamračené, trochu studené a hlavně mokré, nicméně v lese se nám líbilo a i body v rámci KPČ (= kulturně poznávací činnost) jsme posbírali. Z Horské Kvildy za námi dojela Martina s holčičkama a psíkem Bodiem, takže jsme si udělali rychlý výlet na kopec Javorník (1066 m.n.m.). K rozhledně jsme nakonec nedošli (bylo už pozdě a stejně by byla zavřená, takže příště), tak jsme vzali zavděk alespoň kapličkou a úžasným výhledem do kraje.
Večer jsme byli pozvaní na čínskou baštu a výborný moučník "margotku" k Pavle a Kubovi do Sušice. A jelikož nám oznámili jednu speciální novinku, tak se do pošumaví ještě vrátíme i na podzim :-).
Co se týče závodů, tak ty byly moc pěkné, ale náročné. Osinkovi se dařilo více, dvakrát si došel na bednu pro emco-mysli, chardonay a koláček. Zdenča brala v sobotu bramboru a v neděli si opět "vydělala" rozbitím buzoly (letos už třetí) :-(.
Důkaz o Osinkových úspěších zde, jakožto i pár panoramat z okolí.

Nominačky na MS

Tak jsme si zase pořádně zaběhali :-). Od pátku do středy jsme absolvovali náročné turné tří států (ČR - Brno, Maďarsko - Miskolc, SR - Rožňava) = čtyři závody, dva tréninky, dvě procházky plus celá první série TBBT (seriál "The Big Bang Theory") a půlka Červeného trpaslíka. Osin bojoval o nominaci na letošním mistrovství světa, Zdenča se jela zúčastnit. Jak to dopadlo, vlastně ještě nevíme, ale zážitky a fotečky vám naservírovat už můžeme.
V podstatě se akce odehrávala v duchu hesla "zážitky nemusí být pěkné, hlavně že jsou silné" :-). Deštivé a studené počasí na maďarské straně změnilo závody, které probíhaly v obzvláště kamenitém terénu, v boj o kotníky. Nakonec jsme přežili a odnesla to opět "jen" Zdenčina buzola (letos už druhá) :-(. Na Silické planině už byl terén běhatelnější, přesto se tentokrát přerazil Osinek a doběhl s neskutečně nateklým předloktím ("doktorka Brožková" zranění diagnostikovala jako "ty jo, tak to je hustý").
Následovala neskutečně dlouhá cesta zpět do Brna, přičemž jsme v noci na dálnici sestřelili srnku :-(, která tam neměla co pohledávat a navíc nebyla osvětlená a ani neměla výstražnou vestu. Svazový tranzit přišel o blinkr a část světla, nešťasné zvíře na tom však bylo evidentně hůř. Domů jsme se dostali až hodně pozdě, takže ruka musela počkat do rána - naštěstí rentgen neodhalil žádné anomálie, tak to snad bude brzy ok.
Fotečky z Bukových hor, když ještě nepršelo, jakožto i pár slovenských skvostů najdete jako obvykle zde.
PS: Jestli by nám nebylo lépe (a hlavně bezpečněji) na praseti v Buchlovicích...