Výlet do země tisíců jezer (a komárů)

Uplynulý prodloužený víkend jsme opět věnovali cestování a závodění. Tentokrát nás exkluzivní letecký spoj Krakov-Helsinki dopravil dále na sever, až do Finska. Po následující čtyřhodinové jízdě autobusem jsme se dostali do města Mikkeli (St. Michel), kde se o víkendu odehrávaly megaštafety - Venla (ženy) a Jukola (muži). Jedná se o obdobu švédské 10-mily, které jsme se zúčastnili v dubnu, ale liší se pár podstatnými detaily:
- ženy běží jen 4 a mužů 7 (na Tiomile je to 5 a 10)
- celkový počet účastníků je výrazně vyšší (ženských štafet cca 1000, mužských téměř 1500), a to zejména protože:
- je výrazně tepleji (Mišifka by si spíš dovezl úpal než angínu)
- noc je krátká a v podstatě se jen na nějakou tu hodinu sešeří
Opět jsme závodili za náš švédský klub z Goteborgu - Zdenča běžela oblíbený druhý úsek ve druhé štafetě, Osinek tentokráte také druhý úsek v jedničce. V podstatě to byl jediný pořádně noční úsek. Asi je považován za nočního specialistu. Pravda, když se ho trenér ptal, kolik běžel nočních tréninků, a Osinek ho ujistil, že jen Tiomilu, tak trenér evidentně zbledl, ale důvěru mu nechal :-). Terén nebyl příliš pěkný (typicky finské skalní plotny budou až přístí rok), ale pár pasáží se skalkami tam bylo. Shromaždiště bylo na velkém dostihovém závodišti, které si užily především první úseky, protože je musely celé obkroužit, než se vůbec dostaly do lesa. U mužů pak následoval bezmála pětikilometrový postup na společnou první kontrolu - pěkně po asfaltu. Dlouhé vzdálenosti se projevovaly všude - než došel člověk ze záchodu (kterých bylo žalostně poskrovnu, takže se chodilo do lesa mezi stany), už se mu chtělo zase :-).
S výsledky jsme byli spokojení - Zdenča s B týmem byla 47. (Áčko bylo 8.), Osinek 27., kousek od vyhlašované pětadvacítky.
Pár severských fotek tradičně zde. Poděkování patří Havířovi za zapůjčení foťáku, Starým za odvoz do/z Krakova a ostatním za držení pěstí :-).