Pro letošní dovolenou nám zbyla čtvrtá světová strana - východ. I když jsme po loňské cestě původně zamýšleli stočit směr spíše znovu na sever, nakonec nás Vojtova zvídavost přesvědčila a volba padla na Rumunsko. Uspokojivý počet ferrat, hory, medvědi, české vesnice v Banátu, dřevěné kostelíky v Maramureši, Dunaj v Železných vratech či Drákulův zámek dávali zajímavý základ pro atraktivní program dovolené. A ač na moře, deltu Dunaje či impozantní Bukurešť nakonec nezbyl časoprostor, i tak jsme viděli velice pestrou směs přírody a kultury, kdy se vše měnilo přejezdem mezi jednotlivými údolími a neustále nás něco (často příjemně) překvapovalo...
Naši pouť jsme zahájili v krasové části Rumunska pod Kluží, kde jsme kromě slézání ferrat prozkoumávali neskutečně obří vápencové jeskyně národního parku Apuseni. Následně jsme projeli oblastí Banátu na jih k Dunaji, abychom mohli obdivovat jeho mocnost v soutěsce nad Železnými vraty. Nutno říci, že tato jižní část Rumunska nás úplně neoslovila, takže jsme se rádi vydali zase zpátky k severu kopírujíc klikatý hřeben Karpat, přes slavnou Transfagarašskou magistrálu a několik národních parků až do Maramureše s ikonickými dřevěnými kostelíky. Bohatou okomentovanou fotogalerii naleznete zde.
I přes původní skeptické představy nás Rumunsko příjemně překvapilo. Příroda úžasná - jeskyněmi počínaje, panoramatickými horami konče. Cesty udržované - šotolinu přes Banát jsme si vsunuli spíše z nostalgie :-). Turistická zařízení udržovaná, atrakce přístupné - a když jsme vyrazili dostatečně brzy ráno, tak i bez tlačenic. Lidé vstřícní a milí - teda až na toho protivného pikolíka ve Svaté Heleně. Jen toho medvěda jsme neviděli... Každopádně si můžeme odškrtnout zase jednu zážitkovou dovolenou, díky za ni!
Rumunsko, to jsou...
