Oslíci a trolové...

... aneb dovolená na severu.
Bohužel už skončila :-( a my jsme zpět v pracovní realitě - Osinek zůstal mapovat v norských bažinách, Zdenča pobíhá mezi labinou a compem. Nicméně minulý týden jsme strávili spolu, což samo o sobě bylo báječné :-), a navíc v pohodové prázdninové atmosféře.
Strategicky jsme se nasáčkovali se zubním kartáčkem ke kamarádce Danči (veliké díky!), která bydlí se svým norským přítelem Perem přímo v Oslo (neboli v Oslíkově :-)). Díky nim jsme týden prožili velmi pestře...
Kultura. Historická osvěta a reálie nikdy neuškodí, takže jsme si na doporučení zakoupili "Oslo pass" na 72 hodin, na který jsme mohli bezplatně do většiny muzeí, na některé jiné atrakce a jezdit hromadnou dopravou. Takže od pondělního do čtvrtečního poledne jsme navštívili muzea na poloostrově Bygdoy (Fram, Kon-tiki, Vikingské, skanzen), technické muzeum a Nobel peace centrum, svezli jsme se lodí po fjordu a podívali se na sochy do Vigelandova parku. Také jsme navštívili luxusní Radisson hotel, z jehož 33. patra byl výborný výhled na celé Oslo.
Příroda. Hned první víkend nás Danča s Perem (a jeho Francouzským kamarádem) vzali do hor, kde si chtějí Perovi rodiče postavit chatu. Zhodnotili jsme místo "in natura" (drsné - skála, svah a bažina, ale prý to dokážou postavit rychle) a udělali si malý výlet po okolních vršcích a jezerech. Z Osla jsme si pak zajeli na slavný Holmenkollen, kde se ale aktuálně staví, takže jsme vzali zavděk kopcem Tryvann a okolním lesem. Druhý víkend jsme strávili v Askeru (v podstatě západní část Osla). Bohužel už dost pršelo, takže pobyt v přírodě byl poněkud omezený.
Sport. Samozřejmě, že jsme se úplně neváleli :-). Oběhali jsme několik pěkných terénů hned u Osla (u jezera Sognsvann, resp. nádrže Maridalen) a za jedním jsme se dokonce vypravili na kolech a lodí na poloostrov Nesoden. Tam jsme si užili i sluníčka, borůvek, jahod a koupání. Výživný trénink kopců jsme absolvovali u vyhlídkové restaurace Grefsen (sjezdovka nechyběla).
Přátelé. Jelikož byla doba prázdnin, setkali jsme se i s pár přáteli našich hostitelů. Deficitem grilování, mořských potvor (= krevet), zmrzliny, čokolády a cizích jazyků jsme tak rozhodně netrpěli :-).
Počasí nám vyšlo celkem dobře, však se můžete podívat zde :-).
Dovolenou jsme zhodnotili jak jinak než pozitivně :-). Snad si brzy zas někam vyjedeme...

Pohora = prázdninová pohoda

Začátek prázdnin + sluníčko + výlety + les plný hub, borůvek a orienťáků = Cena střední Moravy 2009 aneb třídenní závody OB. V kempu u obce Pohora vybudovala naše skupinka tvořená rodinnými příslušníky a kamarády malé stanové městečko v čele se zachovalým Áčkem od Starých. Obec jako taková leží v rurální části Drahanské vrchoviny - kdybyste nevěděli, co je to rurál, máte se zeptat Tondy Věžníka :-).
Po sobotní krátké trati jsme se vypravili na "krátký" výlet do sousední vesnice Kořenec. Výlet měl skýtat samá pozitiva:
- jen tři kiláky přes les = regenerační vycházka
- větrný mlýn a muzeum = kultura
- hospoda = jídlo a osvěžení
Už před odchodem pojala jisté podezření Štěpánka: "Cože? Kořenov?!" - "Ne, Kořenec." - "Uf, tak to jo." Následovala PH-čkova poznámka: "Do Kořence v páskáčích? To bych asi nedělal." Načež jsme mu dali vzápětí zapravdu při nástupu modré značky do kopřiv a bahna. Cestou lesem jsme přibrali potulného Mišifku a po dobrých 40 minutách chůze zastavili u mameluku "Kořenec 3km"... Nevzdali jsme to a za dobrou hodinku dorazili splavení, žízniví a hladoví k větrnému mlýnu. Ani nevadilo, že nemá lopaty. V hospodě pak probíhala bujará oslava jakýchsi narozenin. Veselá byla i pinklice, takže k Maestru a utopencům (nic jiného neměli) jsme dostali i protekční talířek svatebních koláčků :-). Brzy jsme museli vyrazit zpět, abychom v lese nezatměli. Vzali jsme to zkratkou přes býčí ohradu a bylo to tak tak (myslím s tím stmíváním, býci už asi chrupkali). Takže výlet opravdu dopadl pozitivně.

V neděli jsme zvolili raději autovyjížďku do Velkých Opatovic, kde se nachází kartografické muzeum s největší plastickou mapou Moravy a Slezska - 100 m2. Také sama budova muzea vystavěná místo jednoho zámeckého křídla je pozoruhodná. Co se týče exponátů, tak map tam bylo požehnaně. Většinou to byla spíše umělecká díla (obrazy) než použitelné pomůcky. Malda se neustále domáhal Chrastěšova - a nakonec ho na jedné mapě v pidiprovedení našel! Ovšem VYZOVICE přebily vše :-).
Pondělní závěrečná etapa rozhodla o vítězích celých třídenních. Zdenča i přes pokousání hmyzem a následně nateklou nohu ustála vedení, Zuza podržela bronz, Štěpánka se taktéž probojovala na třetí příčku, Mišifka doběhl a Havíř tradičně fandil a fotil (a sbíral houby). Výjimečně nezabodovala mamka Pavla, která se nechala nachytat na cizí kontrolu hned v první etapě, takže poslední den také jen fandila.
Cestou do Brna jsme se ještě s Mirkou s Fukejsem stavili v Boskovicich v židovském ghétu na pořádný gábl.
Fotečky z výletů a Havířovi upocení běžci jsou jako obvykle zde.