Vylet na konich

Pro volny den v Punta Arenas (letadlo nam leti az prvniho) jsme dlouho hledali nejakou aktivitu. Na tucnacich uz jsme byli v Ushuaii a navsteva muzea byla jen zalozni varianta. Nakonec jsme zkusili lakavou nabidku - vylet na konich. Po zvazeni ceny a nasich zkusenosti s jezdenim (prakticky nulove) jsme zvolili jen dvouhodinovou vyjizdku. Nakonec se to ukazalo jako dobry tah. Zadek nas bolel uz po peti minutach, pak i lytka a po Osinkove koupacce v bahne (i s konem) jsme usoudili, ze stacilo. Ale bylo to fajne: gauco nas provedl z hlavni Estancie (rance) nejprve pastvinami, kolem koniku a kravicek, onou hlubokou bazinou a mensimi lesiky. Z kopecku jsme pak pozorovali more (Magallanchuv pruliv) a za nim Ohnovou zemi. A kupodivu ani moc nefucelo :-).

8 dni kolem Torresek

Tak mame za sebou druhy trek - v narodnim parku Torres del Paine. Zvolili jsme delsi variantu Paine Circuit, ktera obchazi kolem masivu hlavnich vrcholu a neni tak turisticky vytizena jako kratsi "W".
Ochutnavka fotecek zde.
Par postrehu:

• Pri nasem prijezdu bylo krasne, azuro. Ale vystup pod Torresky jsme bohuzel nezvladli, protoze jsme podcenili mapu a zastavil nas stometrove koryto potoka :-(. Druhy pokus na zaver treku jiz byl uspesny a vrcholky jsme videli vsechny (v odpolednim i rannim svetle). PS pro Stepiho: Kvuli mrakum v udoli si ale cervenou musime dobarvit ve Photoshopu :-).
  
• Vanoce (Stedry den) jsme oslavili na refugiu Dickson, spolecne s partou sympatickych Americanu, takze spanelstinu jsme moc neprocvicili.
  
• Vybornym zpestrenim jidelnicku bylo vanocni cukrovi od Kozaku. Nejprve jsme sice modrou krabicku proklinali, ze se s ni musime tahat, nicmene vydrzeli jsme az do svatku a cukrovi pak skutecne prislo k chuti - moc dekujeme!
  
• Pocasi jsme meli stridave: bud prselo a fucelo, nebo parilo slunicko a fucelo. Vetrik pod 50 km/h nepocitame za vitr.
  
• Velke stesti jsme meli pri prechodu nejkritictejsiho mista na treku, pasu Johna Gardnera (cca 1000 m.n.m.) - den po nasem pruchodu v nem napadlo pul metru snehu a nedalo se jim projit!
  
• Celou dobu nas taky "pronasledovala" banda Izraelcu, kteri byli hrozne hlucni a neporadni.
  
• Spanelstinu jsme nakonec uplatnili pri komunikaci se strazci v mensich refugiich.
  
• Vsude kvetlo hodne peknych kytek, vcetne Chilske narodni. Taky byly na kerich ruzne lakave bobule, ale radeji jsme je ve vetsim mnozstvi nekonzumovali.
  

Silvestr oslavime tady v Punta Arenas (snad) vydatnym steakem.

PF 2009

Letmy pozdrav z Puerto Natales

Trochu jsme se zasekli v Puerto Natales, protoze jsme vcera nezvladli koupit benzin do varice, takze odjezd do parku Torresek nas ceka az o pul treti. Aspon mame chvili napsat vam kratkou zpravicku. Letecky presun Ushuaia-Punta Arenas byl rychly, jeste vecer jsme odjeli autobusem do Puerta Natales, kde nas hned u autobusu odlovili mistni na spani v ponekud nouzovem hostelu - ale po jedenacte vecer jsme byli radi za jakoukoliv postel...
Cekani na autobus si kratime prochazkou po mestecku, i kdyz moc atrakci tu neni. Pocasi zatim preje, snad nam vydrzi pekne co nejdele.
V parku planujeme byt az pres Silvestra, takze dalsi zpravy podame asi az po Novem roce.

Ledovec Martial

Dneska jsme se vydali na kratsi trek k ladovci Martial. Pro mastnaky se da pod nej dojet taxikem a pak sedackovou lanovkou, my jsme si to z mesta vyslapli po svych. Ledovec nic moc, skoro nebyl videt, ale naopak vyhledy na zatoku a Ushuaiu dole byly uchvatne.
Pak jsme chteli zkusit prejit do zadniho udoli, ale sileny ficak a jeste brutalnejsi sutoviste nas od toho napadu odradilo, tak jsme si udelali picnic za sutrem a kouleli se zpatky stejnou cestou.
Cely den bylo krasne, ale jen co jsme dopili cafe con leche na spodni stanici lanovky, prisel slejvak, ktery trva doted :-(. Ale i tak supr vylet.

PS: Vsem dekujeme za prispevky a moralni podporu! Zitra opoustime Ohnovou zemi a presouvame se do narodniho parku Torres del Paine, kde stravime Vanoce i prichod noveho roku. Nevime, jak to pak bude s pripojenim, ale urcite se budeme snazit vam dat zase vedet, jak valcime :-).

Vylet za tucnaky

Dneska jsme si doprali komercniho vyletu a vyrazili superrychlym katamaranem po kanalu Beagle. Lod nas dovezla k ostruvkum se lvouny, kormorany, majakem Faro a nakonec i k vytouzenym tucnakum. Vzdycky na par delsich minut zastavila, abychom si zvirata mohli dosytosti nafotit a zase jsme valili dal. Byl to celkem pekny petihodinovy vylet po mori - a navic byla v cene kavicka :-).
Zitra zkusime zase nekam do prirody po svych...

Bobri trek

Tak mame za sebou ctyrdenni trek v divocine! Bylo to sice malinko vic narocnejsi, nez jsme cekali, ale libilo se nam to. A hlavne - videli jsme BOBRA! Na tucnaky snad dojde dneska... Jinak prselo nam cca 30%, snezilo 20%, coz neni tak spatne skore. Teplota lehce nad nulou, ale alespon jsme otestovali nove vybaveni, ktere vsechno vydrzelo. Kvuli bobrim hrazim a zvysene hladine potoku jsme brodili skoro kazdy den, ale aspon si nozky odpocinuly.
Po treku jsme se zahojili ve "snez co muzes", coz bylo skoro tak narocne, jako samotny trek :-).
Pro vice fotek kliknete na obrazek.

Ushuaia

Tak jsme zvladli chytit vsechny lety a v nedeli pred pul patou odpoledni mistniho casu (= -4 hodiny) jsme pristali v srdci destive Ohnove zeme, v Ushuaii. To je des, jak muze pocasi ovlivnit prvni dojem, meli jsme malinko depku, ale nakup v supermercadu a ochutnavka mistniho (no ne az tak mistniho, az z Mendozy) chardonay nam trochu zlepsila naladu. No a rano moudrejsi vecera - rano jsme se probudili do azura, takze asi preci jen vyrazime nejdriv na trek a pak ulovit nejakeho toho tucnaka :-).

Odlet!

Tak snad přece jen odletíme... Ve středu večer jsme zjistili, že Alitalia "nezklamala" a zrušila některé lety. Smutné bylo, že nás o tom neinformovala, zjistili jsme to víceméně náhodou. Naštěstí se jednalo "jen" o kratší přelet Vídeň-Řím a po včerejším intenzivním telefonování se nám podařilo letenky přebukovat, takže v sobotu v 17:30 startujeme z předvánoční Vídně.
A kam se v Jižní Americe všude chystáme? Kdeže je ta Patagonie? (Klikni na mapu.)
Hlavním letem přistaneme přímo v hlavním městě Argentiny - v Buenos Aires. Budou-li větry opravdu dobré :-), přesuneme se na vnitrostátní letiště a ještě v neděli odletíme dále na jih do Ushuaii, což je v samém srdci Ohňové země (Tierra del Fuego). Tam strávíme první týden a snad uvidíme tučňáky v akci. Pak se budeme postupně přesouvat Patagonií na zpět sever - v podstatě kvůli zvýšení turistické atraktivity je Patagonií nazývána skoro celá jižní půlka Jižní Ameriky (Chile a Argentina). Přesný program necháváme až na místních podmínkách, hlavními tahouny jsou zatím chilské národní parky Torres del Paine a baňos v Puyehue. Závěr plánujeme v Bariloche (ARG), městě čokolády a v národním parku Nahuel Huapi.
A hlavně nás čeká nás pět týdnů dovolené.... paráda :-).

Víkend v Železných horách

Program uplynulého víkendu nám naplánovala promovaná psycholožka Danča, která nás oba požádala, zda-li bychom si nepřipravili inspirační přednášku o tréninku pro Výběr dorostu. Jelikož se dorostenecký sraz konal na chatě Doubravce (oblíbená lokalita :-)), dlouho jsme neváhali. A tak jsme si v sobotu večer odskočili z chaty na Seči do Sokolovců, kde jsme po výborné domácí žemlovce hodinu a půl plkali o našem (ne)trénování v dorosteneckých letech a dále. Vypadalo to, ze jsme i celkem zaujali :-).
Na noc jsme se vrátili zpět na Seč, ale ráno jsme neodolali lukrativní nabídce proběhnout si s dorostenci štafetky na speciálně upravených mapách:
a) vynechané bílé fleky
b) bez cest
c) jen vrstevnice a voda
d) bez vrstevnic









Po sobotním vichru se udělalo teplo, sníh slezl a i v maratonkách a bez buzoly to bylo moc fajn proběhnutí.

Tunelem pod Hitlerovou dálnicí a údolím Bobravy

V sobotu jsme se překvapeně probudili do bíle oděného Brna. Fujavici venku rychle vystřídalo mrazivé azuro, a tak jsme se rozhodli pro návrat na místo činu – tam, kde jsme před dvěmi týdny skončili na TMOU – do Ostopovic. Lákal nás především tunel (vlastně spíš odvodňovací kanál) vedoucí pod valem nedokončené říšské dálnice. Vyrazili jsme v plné polní, abychom zároveň otestovali zapůjčené batohy a hole na naši výpravu na jih. Nový stan se pouze nesl, nová čelovka bohužel zůstala doma, takže dvousetmetrovým tunelem jsme šmátrali potmě – ale hole se osvědčily jako dostatečná slepecká navigace :-).
Od tunelu jsme pokračovali přes Nebovidy do údolí Bobravy. Vydrápali jsme se zabušeným terénem ke kapli sv. Peregrina, patrona bolavých nohou :-), kde jsme si dali v další fujavici sváču a čajík. Pak jsme se opět skouleli do údolí a pokračovali brutálně bahnitou cestou proti toku Bobravy až k mlýnu. Odtud už jsme se dali zpět na Ostopovice. Finální část po poli proti ledovému severáku a za stmívání byla krušná. Teplá sprcha doma ale vše zachránila :-).
Pár foteček z výletu najdete zde.

Prošli jsme TMOU...

Sice ne až na konec, ale jak se říká, není důležité zvítězit... a navíc jsme se pobavili (i zdravě naštvali). Pro ty, co neví, o co jde: TMOU je oblíbená šifrovací hra pro (až) pětičlenné týmy. Začíná se vždy první listopadový pátek v 17h, tj. po setmění, konec bývá zpravidla v sobotu v poledne. Tým musí vyřešit a projít 16 stanovišť, z čehož je cca polovina vesměs po městě, druhá půlka hry odvede účastníky více do terénu. Dle délky luštění pak jdou hráči více či méně právě tmou. Letošní ročník byl jubilejním desátým (TMOU X), což vedlo orgy k masovějšímu pojetí této hry se slavnostním zahájením na velodromu, kde po 17h zuřivě luštilo přes 450 týmů. Mezi nimi i ten náš - Sypejte ptáčkům. Kvůli velkému počtu účastníků byly úvodní městské šifry hodně složité a až překombinované, takže jsme na první terénní šifru (osmá v pořadí) do Ostopovic dorazili až po osmé ráno. Navíc začalo vydatně pršet, tak jsme se rozhodli pro únikovou variantu domů do sucha (taky abychom se trochu vyspali a nechrápali pak večer v divadle na Záskoku). Tímto jsme přišli (mimo jiné) o zajímavou cestu starým tunelem Hitlerovy dálnice... ale i tak jsme zase prometli zajímavá brněnská zákoutí. A za rok určitě projdeme TMOU o kus dál!

Bronzový HROB

Ne, nebojte se - nedali jsme se na vykopávky! I když po tomto náročném víkendu jsem se mezi ně málem zařadila... Rozhodli jsme se o první větší test naší novomanželské soudržnosti - závod dvojic na hooodně dlouhou vzdálenost. Proto jsme se zúčastnili MČR v horském OB, který se letos konal u Českého Krumlova ve Zlaté Koruně. A tak jsme dva dny pobíhali okolo Kleti (přes ni jsme nakonec nešli - stejně byla mlha), ke konci pevně navázaní na gumicuk, aby trhač želvě neutekl. Každý den jsme natočili přes 33km, snědli fůru banánů, čokolády, enervitek, jeden gelík a vypili litry ionťáku (plus platan v cíli). Po téměř 2x3,5h jsme cílovali, což nám vyneslo krásné třetí místo v mixech. I když i vyšší posty byly blízko, ale nevydržela kolínka...:-( Zážitky to ovšem byly fajné. A to hlavní - vydrželi jsme bez hádky!

PS: Želva nestíhala mluvit :-)

Rodinky 2008 = vítězství bab + super výsledek A-týmu!

Je neděle, 19. října... Nevím, jestli Béďa tuto svoji oblíbenou úvodní větu použil, nicméně funkce spíkra se na letošním neoficiálním MČR rodinných štafet opět ujal (až na cca 25 min, co byl v lese). A my jsme tam byli taky, u chaty Na vyhlídce nad Vamberkem, a to ve dvou silných sestavách: Staří-Štrajti-Kozákovi A (Mišifka, Zuza, Osin) a B = baby (Štěpánka, Pavla, Zdenča).
První vítězství jsme zaznameli (již tradičně) ještě před startem (tentokrát možná i před samotnou prezentací), kdy novější červené auto dorazilo na místo bezkonkurenčně první, zatímco starší červené auto ještě spokojeně rozmrzalo před ubytovnou ve Vamberku. Nové týmové stejnokroje optimistické zelené barvy ladily k ostatnímu oblečení zejména babičce Pavle, která se s dresem sladila i barvou obličeje po té, co jí bylo navrhnuto, že poběží v A-štafetě s klukama. Po střízlivém uvážení jsme tedy týmové sestavy poměnily, babičce se barva navrátila a vlastně na této výměně i vydělala :-).
Ale blíží se desátá a s ní start prvních úseků. Havíř bere zodpovědně funkci gauče a staví se s foťákem neohroženě do cesty hladovým rozbíhačům. Poslední taktické pokyny týkající se prémiové kontroly a už vybíhají - naše dva pěkné oranžové dresy s oranžovými čísly mizí v lese. Netrpělivě čekáme u divácké, která je uprostřed louky (jak jinak, než při výběhu do kopce). A Mišifka bojuje! Využil kratší farsty, v druhém pytlíku nezaváhal, setřásl Hadačovi, paměťákovou prémiovku rychle urval "tu severní vlevo" :-) a už předává Zuze na pátém místě, zatímco současně probíhá Štěpka do druhého pytlíku. Štěpánka se v pytlíku malinko zadrhává, ale už je tu taky v úporném souboji se "starou ochotou", prémiovku volí "tu u krmelce vpravo, když si zorientuješ mapu" a předává babičce, které mezitím Mišifka předal detailní instrukce, kterou prémiovku má vzít.
Současně se Štěpčiným doběhem už probíhají do pytlíku druhé úseky. Zuza se drží, sice malinko ztrácí, ale vypadá to nadějně. Ovšem divácký úsek je zrádný - bere dech, odkysličuje mozek, takže Zuza nejprve nevěřícně točí mapou v pytlíku a pak i u prémiovky (sama mapu sice nemá, ale půjčuje si ji od zmateného dítěte, kterému ji aspoň na revanš zorientuje :-)!). I tak předává Osinovi na cca 13. místě a ten se vydává stíhat koně před sebou. Havířovi docházejí baterky ve foťáku, ale dostává náhradní :-). Babička zbavená nervozity podává jistý výkon o něco málo rychlejší než Zuza a předává Zdenče na třetím místě celobabských štafet.
Na posledním úseku se rozhoduje tvrdě, mapa je zpestřena o bílá místa a ta, která zůstala barevná, jsou stejně jen zelený hustník. Osin si hned u třetí kontroly zvrtává kotník, takže stíhací jízda (zvláště v sebězích) je tím silně poznamenaná, navíc má ke konci delší farstu a záludnou "prostřední" prémii uprostřed hustníku. I tak je výsledné 6.místo v kategorii OPEN nejlepším výsledkem našeho posilněného klanu! Zdenča jde na jistotu a dobíhá tým "staré ochoty", kteří si získali náskok tím, že druhý úsek raději vypustil prémiovku za cenu 7min penalizace. Po prokličkování mezi hustníky a bílými místy na mapě jde do trháku kratší farstou v závěru a dotahuje se téměř na dohled první celoženské štafetě. Delší farsta před sběrkou a také záludná "prostřední" prémiovka v hustníku, oražená po delší diskuzi se spoluběžkyněmi, znamená cílovaní na druhém místě v babské soutěži, cca 2 min za Juračkovými. Nicméně pečlivost ve vybírání prémiovek se vyplácí, Juračkovy dostávají 7min penalizaci a náš dámský tým vyhrává babskou soutěž! Celkově pak obsazuje 16.místo v OPEN kategorii. Pěkným výsledkům jistě připěl i pozdější příjezd fanoušků z Kozákovic klanu.
Havíř-zásobovač vytahuje proviant, na který se všichni s chutí vrhají.
Po vyhlášení se společně vydáváme do údolí Orlice pod hrad Litice, kde se nejprve dosytosti nadlábnem a pak se zase vykulíme nahoru na hrad. Moc pěkný výlet.
Díky patří všem zúčastněným! Za rok jim to zase ukážem :-).
Dokumentační fotečky zde.

Podzimní Orličky

Konečně se zase udělalo pěkně! Babí léto na sebe nechalo chvíli čekat, ale vyplatilo se to. I když se teplota v sobotu ráno nebezpečně blížila nule, neodradila nás od plánovaného rychlovýletu do Orlických hor. Alespoň jsme mohli řádně otestovat naše nové outdoorové svršky a botičky, které nám budou sloužit i na daleké cestě u tučňáků...
Na parkingu u chaty Severka nás ještě vítala vlezlá mlha, při výstupu k pevnosti Hanička se ale mraky roztrhaly a mohli jsme načerpávat poslední záchvěvy teplého sluníčka. Ocenila jsem je zejména po výlezu z mrazivého podzemí, kde jsme s panem průvodcem strávili bezmála hodinu.
Pak už jsme se svižným krokem vydali po hřebeni přes Anenský vrch, Mezivrší až na Pěticestí. Cestou jsme se kochali výhledy do kraje a četnými bunkry. Jako prémii jsme u jednoho z nich objevili zapomenutou kontrolu (ještě s pozůstatky klasických kleští)... Z Pěticestí jsme si vyběhli pěšino-potokem ke Kunštátské kapli a pak už jsme se spustili dolů, kolem sjezdovek do Říček a dále přes Julinčino údolí zpět. Závěrečný západ slunce zabarvený do krvava dával tušit, že zítra na rodinky by mohlo být také pěkně...
Více fotek z našeho výletu si můžete prohlédnout zde.

Svatební cesta bude!

Po delší odmlce se opět vracíme psát řádky na naše stránky, neboť se stanou průvodci naší další velké akce v podobě svatební cesty... Ano, výprava za tučňáky bude! Už je to tak, odlétáme již 13. prosince (naštěstí je to sobota), obohaceni o kupu zážitků, fotek, znavených svalů, tabulek čokolády z Bariloche a tučňáčích suvenýrů se (snad) vrátíme o pět týdnů později, tj. v neděli 18. ledna. Snad Alitalia a její oživovatelé nezklamou. Harmonogram cesty se nám teprve pozvolna rýsuje, takže se ještě uvidí, zda Vánoce strávíme v Torreskách či pod Fitz Royem :-).
Budeme se snažit zážitky z naší výpravy průběžně aktualizovat. Zatím jsme alespoň malinko pozměnily design stránek a zajišťujeme nejnutější věci před odjezdem (výbava, očkování, lekce španělštiny, aby kytičky neuschly, kde sehnat chybějící dovolenou aj.).

Statistika nuda je

Nicméně jsme si neodpustili sečíst pár čísel, a jelikož se nám zdála zajímavá, chceme se s vámi o ně podělit :-).
Takže:

• Konečný počet svatebčanů, ke kterému jsme se dopočítali, je 95. Z toho bylo 74 dospělých a 21 dětí (a to nejsou započteny 3 ještě nenarozené :-)!). V počtu jsou zahrnuti pouze účastníci hostiny na ranči. V kapli v Rudici bylo lidí méně, ale zato přijelo navíc pár přespolních fanoušků. Konkrétní počet se nám asi nepodaří dát dohromady ani s použitím fotografií či kanálů JPP (např. záhada cyklisty v modrém :-)...).
• Na rautu se snědlo téměř 40 kg masa. (Pro četné dotazy ohledně klokanova zmizení jsme ráno provedli průzkum a opravdu – klokánek neustál nápor zimy a samoty a odebral se do klokaních věčných lovišť. Ovšem guláš byl prý skutečně jelení a byl moc dobrý.)
• Zajímavá je nápojová statistika. Vypilo se 200 litrů tekutin, přičemž dobré dvě třetiny činilo nealko. Namátkou uvádíme některé stěžejní artikly: Rájec 55 litrů, pivo 40 litrů, džus 37 litrů, víno 25 litrů, kafe 5 litrů, Martini 4 litry, slivka 4 litry (to je odhad, jinak ale těžko říct, před kostelem byla pekelná kosa).
• Napršené milimetry štěstí: 40 mm (při 12° C!).
• Počet svatebních gratulací a přání: na 4 poličky v obývací stěně.
• Původ nejvzdálenějšího přání: Amerika.
• Počet nejrůznějších darovaných tučňáků: hodně, k snězení 2 (marcipánoví) :-). Nicméně želvy mají u nás stále převahu!
  

Fotografie

Na první, zatím neupravené, obrázky se můžete podívat zde:

Krásné fotky od Janči Panchártkové
Od tatínků
Od Roberta
Od Palce
Svatební přípravy (od Lukáše)
Svatební obřad (od Lukáše)
Focení před kaplí (od Lukáše)
Na ranči U jelena (od Lukáše)
Rozbalování svatebních darů
Gardenparty Ostrava


Chtěli bychom poděkovat hlavně Lukáši Puchríkovi za jeho dobře odvedenou práci. Naše díky patří i ostatním fotografům.

Rozbalování darů a přání...

... jsme na ranči z nejrůznějších důvodů nezvládli. Dostali jsme se k tomu až v neděli odpoledne. Rozbalování bylo plné milých překvapení. Ještě jednou všem moc děkujeme. A abyste ani vy nezůstali ochuzeni, alespoň jsme pro vás několik málo darů vyfotili a připravili pro vás malé dárkové fotoalbum.

PS: Pořadí a výběr darů je zcela náhodný.
PS2: Na skupinovém fotu chybí jeden dar, který již prošel technickým zátěžovým testem po trase ranč U jelena-Muchova bouda-Líšeň :-).

Poděkování

Děkujeme všem svatebním hostům, ale i těm, kteří se nemohli dostavit, za krásná blahopřání a spoustu svatebních darů. Pomalu vstřebáváme úžasné zážitky včerejšího dne. Vděčíme za ně především vaší podpoře a přítomnosti.
Doufáme, že i vy jste se dobře bavili, ať už v kapli či na ranči :-).
Bohatou dokumentaci ze slavnostního dne budeme postupně zpracovávat a zveřejňovat prostřednictvím těchto stránek.
Ještě jednou moc děkujeme. Bylo to fajne!

Doplňující info o svátečním dni

Jelikož se nám den D nezadržitelně blíží, upřesňujeme vám některé detaily této slávy :-).
Kaple v Rudici bude otevřena od půl druhé.
Po skončení obřadu, gratulacích, focení aj. aktivitách se svatebčané přesunou na ranč U jelena k slavnostnímu přípitku a následné hostině. Začátek oslavy je naplánován na 16 h. Pozvaní hosté mají několik možností:

• přesunou se na ranč společně s hlavním konvojem, a to buď vlastním prostředkem, nebo bude možné využít volných míst u rodinných příslušníků (omezeně)
• vydají se do Mariánského údolí výletem s využitím hromadné dopravy
• vydají se kamkoliv jinam a na ranč dorazí později :-)

Rozhodnutí samozřejmě necháváme na vás, vašich možnostech, chuti, dětech apod. Rádi vás uvidíme v jakoukoliv dobu :-).
Zábavu na ranči bude provázet živá cikánská hudba.
Na půl šestou bude pro zájemce o svezení (zejména děti) přistaven dostavník. A koho by nezabavili novomanželé, tanec, raut či živá zvířata, může na potlach s mistryní světa! :-)

Ještě dodatečná informace k dopravě zpět do Brna v nočních hodinách pro ty, co nechtějí přespat v tunelu. Máme vytipované některé taxislužby, které vám v případě zájmu zajistíme.

POZOR! Uzavírka jedné příjezdové trasy k ranči :-(

Čerstvě jsme se dověděli, že od těchto dní kopou v Mokré kanalizaci. Tím pádem bude příjezd k ranči z této strany znemožněn :-(. Jedinou variantou tudíž zůstává směr od Ochozu - odbočka z cesty Líšeň-Ochoz, sjet dolů k hornímu mlýnu a odtud cca 0,5 km po nezpevněné cestě.

Svatební dary...

...bývají většinou problém. Ale jak si zasvěcení mohli přečíst na pozvánce, netoužíme po několika sériích ručníků, skleniček či porcelánovém ledním medvědovi (!), nýbrž navštívit kraje daleké. Nejlepším dárkem tudíž bude menší či větší příspěvek na naši cestu za tučňáky - kam až povede, záleží na vaší štědrosti (buď daleko na jih, nebo do Lešné do ZOO). Každopádně vám za vaši přízeň pošleme pohled a největšímu sponzorovi možná dovezeme i celého tučňáka! :-)

Jak se dostat k ranči

Autem z Rudice je nejlepší jet po trase Jedovnice-Křtiny-Ochoz. Odtud pak buď kratší cestou přes horní mlýn (s rizikem blátivého půkilometru k ranči), nebo raději doporučujeme objet údolí z východu přes Hostěnice do Mokré.
Vjezd do údolí je sice zakázán, nicméně povolenek k vjezdu dostaneme, kolik si řekneme. Takže případné zájemce prosím o nahlášení počtu cca dva týdny předem. Možnost parkování je i u hlavní cesty na Ochoz, odtud je to přibližně 1,5 km.
Pro cestu autem z Brna existují dvě varianty - západní cesta z Líšně směrem na Ochoz u Brna nebo východní cesta po dálnici (sjet u Rohlenky) a pak přes Mokrou. Tato cesta bude uzavřena kvůli stavbě kanalizace v Mokré. (viz plánek zde). Západní varianta od Ochozu má nevýhodu v méně sjízdné závěrečné pasáži - z hlavní cesty vede asfaltka do údolí k hornímu mlýnu, odtud je to k ranči cca 0,5 km po polní cestě, na níž jsou za mokra nepříjemné díry (za sucha je celkem ok). Cesta z Mokré je zpevněná až k ranči. Oba příjezdy by měly být značeny cedulemi.

Pěším doporučujeme využít autobus z Jedovnic do Ochozu (jede opět každou hodinu). K ranči je to nejblíž ze zastávky Říčky (1,5 km). Pěkný výlet lze uskutečnit např. údolím z Ochozu kolem jeskyně Pekárny.

Kdo se nebude chtít zdržet do rána :-) a nemá vlastní dopravní prostředek, k cestě domů může využít MHD:
a) zastávka Říčky (1,5 km) = bus 201 z Ochozu (poslední 21:33)
b) zastávka Mariánské údolí (cca 4 km) = bus 45 (do 22h), resp. bus 99 (v nočních hodinách)

Hostina na ranči

Náš slavnostní den završíme hostinou na ranči U jelena v Mariánském údolí, kam zveme kromě rodinných příslušníků i naše kamarády. Na programu bude raut, živá cigánská hudba (doufejme :-)), volná zábava, tlachání a možná přijede i dostavník, který zřejmě ocení především děti :-). Dále je k vidění různé zvířectvo - koně (guláš má být jelení :-)!), pštrosi, klokan, kozy... jen pes baskervillský prý zůstane raději doma :-).

Přenocování
Pokud s námi budete chtít strávit celý večer, resp. noc až do rána, budeme rádi. Možnost přenocování na ranči bude zajištěna. Útulné pokojíčky penzionu budou sice obsazeny rodinnými příslušníky, máme ale přislíbeno vyhrazené místo na louce pro oddílový stan (minimálně jeden). Postavení vlastního provizorního přístřešku taktéž nebude problém. V případě nevlídné mokré varianty (která snad nenastane) je připravena záložní varianta v podobě velkoplošného bytu na Dvořákové (omezený počet postelí, gauč, koberce, ...) - tuto variantu bude možné využít i za sucha :-). Pokud se pro jednu z variant rozhodnete, raději nám své úmysly sdělte, abychom mohli včas řešit případný přetlak zájemců.

Jak se dostat do Rudice

Pro motoristy
Z Brna-Kr.Pole nejlépe přes Lipůvku do Blanska a následně buď přes Olomučany, nebo přes Lažánky. Z Brna-Líšně pak tradiční cestou Ochoz-Křtiny-Jedovnice.
Kostelík se nachází u lesa na jih od Rudice směrem ke hřbitovu (zde), parkovat se dá přímo u kostelíku (omezená kapacita), v aleji podél obou příjezdových cest či u hřiště hned na konci vesnice.
Pro cyklisty
Asi nejkratší cesta z Brna vede přes Útěchov a Adamov k Býčí skále a pak buď po silnici přes Olomučany, nebo lesem přes mapu Klostermanka. Delším variantám po krásách okolí se meze nekladou :-).
Pro pěší (a odkázané na hromadnou dopravu)
Spojení z Brna v rámci IDS JMK je jednoduché a ve dvou variantách:
a) vlakem z Brna-hl.n. do Blanska a dále autobusem přímo do Rudice (nejlépe tímto spojem).
b) autobusem č.201 ze Staré Osady do Jedovnic (jede každou hodinu) a odtud pak buď navazujícím autobusem do Rudice (např.), nebo pěšky (cca 2 km) přes Rudické propadání.

Něco o obřadu

Nakonec u nás zvítězila kaple v Rudici. Sice nejsme ani jeden pokřtěný, avšak víra nám není cizí a navíc nám Dobra dohodila výborného pana faráře z Blanska. Doufáme tudíž v důstojný vstup na společnou cestu, který nebude odbytý za 8 minut :-). Dalšími pozitivními body vybraného místa je jeho situování v přírodě za dědinou a ještě k tomu na orienťácké mapě, takže co víc si přát? A i starý havíř jistě uvítá zasvěcení kaple sv. Barboře, patronce to všech horníků :-).
Pro ty, co by chtěli spojit účast na našem obřadu s výletem po okolí, máme informaci pana faráře, že návšteva kaple nemusí být nutně spojena se svátečním oblečením. Tudíž i cyklodres je povolen :-)!
Oba se těšíme na vaši účast na našem obřadu.

Tak jsme se rozhodli...

...že se vezmeme :-). A taky že si vytvoříme vlastní stránky, kde třeba kamarádi najdou nejrůznější informace o obřadu, hostině, dopravě, ubytování apod. Snad se budou líbit :-).

Vzkazovník

Chcete-li nám napsat vzkaz nebo se na něco zeptat, použijte komentář zde ve vzkazovníku.