Rodinný víkend

Vánoční dárky v říjnu? Ano! Sněhová kalamita na Vysočině urychlila nákup nových zimních pneu pro nové autíčko, které tak mohlo v sobotu vyjet směr Seč v nových bačkůrkách. Ostatně zimní výbavu zvolilo i osazenstvo vozu (Zdenča a Štrajti), jen Mišifka vyrazil (jak je u Štrajtů zvykem) do hlubočáku v maratonkách :-).
Na chatě u Sečské přahrady nás už čekali Kozákovi a hlavně teplíčko. Popřáli jsme Jiřince k narozeninám a po obědě vyrazili závějemi na zříceninu Oheb. Všude bylo moc popadaných stromů, větví nebo alespoň zeleného listí, které nestihlo ani zežloutnout. Odpoledne nás pak čekalo utkání v bowlingu aneb škubni si se zády těžkou koulí :-). Na dráze Štrajti+Zdenča kralovala Štěpánka (kam na to ta holka chodí? :-)), druhou dráhu Kozáků+sousedů(Láďa+Hanka) suverénně válcoval Míša. Večer pak proběhla válečná porada před nedělním kláním rodinných týmů = neoficiálním Mistrovstvím ČR rodinných štafet.
Kolem restaurace Monaco u Slatiňan už nebylo po sněhu ani památky. Ale zato vytrvale jemně pršelo :-(. Nicméně optimismus, že si zase po roce pěkně dohromady zazávodíme, převládal. No co nám taky zbývalo :-). A hlavně jsme měli pořádné zázemí - na elitní štafetu Zdenča-Štěpánka-Mišifka připadali hned tři koučové (Havíř, Pavla a Zuza) a navíc nám drželi pěsti i Kozákovi s Tečkou. Příprava se vyplatila. Zvládli jsme všechny nástrahy všech tratí: dvě měřítka (všichni), micro-o (Zdenča a Mišifka) a paměťák s volbou trati (Mišifka - zvolil na jistotu delší, ale jednodušší). Zdenča překvapivě předávala osmá, přičemž na trati stihla pokonverzovat s Fukejsem. Štěpánka excelentně rozdrtila všechny dědečky a vyslala hodně nervózního Mišifku na poslední úsek z vedoucí pozice! To rozhodilo nejen Mišifku ("Kde mám sakra ten průkaz?!"), ale i komentujícího Béďu ("To jsou fakt první?"), který nás dokonce zmínil i na svém populárním blogu :-). Za Mišifkou vybíhala spousta dobrých koní (naštěstí ne ti z nedalekých slatiňanských stájí), takže se na trati nenudil. Pravda, esa typu Lála či Rajmo na něj nepočkala, ale na medaili bylo blízko. Nakonec, po zdrcujícím finiši, z toho bylo i tak výborné 5. místo v kategorii OPEN (tj. nepardubické štafety), když mu Radovan zkušeně nasadil v cílové rovince hradecké ramínko :-). HIP HIP HURÁ!
Ještě nás čekal rodinný obídek, vysvitlo sluníčko a valili jsme domů. Fotečky ze Seče i z rodinek od těch, co fotili (doplněny fotky od Havíře).