TMOU...

... jsme šli z pátku na sobotu. A byla tma :-). A kosa a déšť :-(. Ale nálada byla bojovná :-). Do osmi do rána na 10. stanoviště, kde jsme to zabalili :-(...
Ale popořadě. TMOU 11 byl již jedenáctý ročník týmové šifrovací hry, kterou pořádají Instruktoři z Brna - více přímo na aktuálních stránkách TMOU. Účastní se jí tří až pětičlenné týmy. Tým "Staří kozáci" šel nakonec v unikátním složení 2x Kozáci :-), keškařské komando Věrka + Olča a Ivča z kanclu. Začali jsme celkem dobře - úvodní 3D obrazce na BiGy (Biskupské gymnázium nad Rosničkou) jsme zvádli do dvou hodin (start byl v 17h). Další šifry jsme proběhli (a to téměř doslova) rychlostí blesku a zastavili se až u bazénu u Lužánek. Bohužel na delší dobu. Pasta Fluora nám dala zabrat. Dokonce jsme museli využít teplých prostor v nedalekém Tescu. Pán z ochranky se sice děsil, jestli tam nechceme (spolu s dalšími dorazivšími týmy) nocovat - my mu jen řekli, že taky doufáme, že ne :-) a že do půl hodiny odcházíme. A naštěstí jo :-). Sice trochu na tušáka, ale vyšlo to. A vzápětí jsme se opět proběhli - orienťák v Divišově čtvrti nás uklidnil. Heslo "Hlavně se nezpotit, ať pak nevykosneme" bralo za své :-).
Což se ale vymstilo dále, kde jsme zamrzli. Na lavičce nad Kociánkou jsme jen litovali, že už Hubánek bydlí jinde a nemůžeme se u něj zahřát. Takže jsme trochu neeticky vyrazili na další haluz. Nakonec se opět vyplatila (i přes odbočku ke špatnému rybníku), zprávu jsme dolouskli a dorazili k super bludišti na konci Zamilce. Jeho zmapování realizoval Osinek velmi rychle (praxe z Norska je znát :-)), takže jsme valili dál (už bez Ivči, která musela odjet na rodinnou oslavu). Byly tři ráno.
Zasekli jsme se až na devítce u Vránova mlýna (rybníky za Mokrou Horou). Krize mezi pátou a šestou ranní. Vlezlý deštík. Morálka klesá. Chceme opět popojít - Osinek navrhuje jít dál za rybníky, kam určo bude trasa pokračovat, zkušené matky ukazují směr Mokrá Hora (a autobus). Na zastávce po svačině, čokoládě a malém hintu spřáteleného týmu jsme šifru konečně prolomili. Bylo sedm. A jelikož jel za chvíli bus do Jehnic, rozhodli jsme se ještě pokračovat. Dopotáceli jsme se doprostřed zabláceného pole k posedu s dalším stanovištěm. Ale už to nešlo. Krčili jsme se pod stromy se šifrou stromu. Osinek tvrdil, že přece máme ještě 4 hodiny (hra končila až v poledne). Holky ho opravily na 3,5. Po půlhodině jsme vyhlásili ústup zpět do Jehnic... Bylo půl deváté. Čas zalehnout :-).
Fotky nemáme - byla tma :-). Do Zamilce jsme si zašli s Osinkem v neděli a pak nahoru do Soběšic na rozhlednu, takže pár foteček je zde.