Bronz a Černý Petr

Osinek je prostě klasik :-). Už minulý týden na Áčkách v Jeseníkách zaválel na nedělní stíhací klasice, kdy se vytáhl z 16. místa na 4. Tento víkend pak finálně zúročil několik desítek odmapovaných hodin z Panské líchy na nejprestižnějším mistrovství - klasice. V pěkném vysočinském terénu u Kostelce u Jihlavy nezaváhal už v rychlé kvalifikaci, kde každá drobná chyba byla potrestána nekompromisním odsunem do nepostupových pozic, a vyhrál svůj rozběh. Strategicky si tím vyběhl startovní pozici před letcem ze Kbel, Šéďou. Seběhli se na poslední kontrole rozdělovacího "motýlku", který byl mapově dost obtížný (šutýrky a srázky schované ve smrčkách), a pak už to solili dlouhými postupy na diváckou a do závěrečného pytlíku. Jelikož si Osinek z Jeseníků kromě dobrého nedělního umístění odvezl i betelnou rýmu, poslední svižné kilometry pro něj byly krušné (kdosi na doběhu: "Jééé, ten je posmrkaný, fuuuj!" :-)). Nicméně se tím pádem orienťácké štěstíčko přiklonilo na jeho stranu a nakonec porazil Lálu o 11 vteřin, čímž si vybojoval bronz (Lálo, neboj, příště to zas může být naopak - na družstvech vám dáme šanci :-)). Šéďa vyhrál, druhý byl Olaf. Osinek by byl spokojený i s velkou bednou, ale takhle ho třeba uvidíte v televizi :-).
Zato Zdenče se povedl husarský kousek, který jí přisoudil Černého Petra v poli neklasifikovaných závodníků...
Kvalifikaci zvládám na pohodu jen s několikaminutovým zdržením u ošklivě naraženého kolene jedné dorostenky. Jako poslední postupuji do finále B a těším se na nedělní souboj s Kaškou. Startovky si tradičně dávají na čas, takže počítám s tím, že půjdu první (běžela jsem semifinále A) v čase 9:30. Večer se k nám na pokoj stavuje Kaška, a že jdu až 43. Paráda, říkám, 9:43 (!), to mám skoro čtvrthodinu k dobru. Časně ráno tedy dovalíme na shromaždiště, ani se neobtěžuji podrobněji zkouknout startovky a ještě v polospánku se vydávám na dlouhatánskou cestu na start (skoro 3 km). V koridoru je celkem narváno a zmatkuje tam jeden brněnský veterán. Nespěchám a jako poslední ukazuji dívčině čip. Ta ho luští jako binární soustavu, ale zapomene jednu nulu, tak číslo ještě jednou hlásím po svém a jdu si vynulovat... O dva koridory dál se přechází silnice. Pár borců z "naší" minuty ji hned přeběhne - volám na ně, že tam ještě ne, a pořadatelům u pásky říkám, ať si to tu hlídají nebo jim někdo o minutu dřív vystartuje (jooo, kdyby o minutu :-)!). V 9:43 tedy v klidu vybíhám do ranního lesa... Terén je supr, trať si užívám, v zadní části neotravují žádní závodníci, takže si v klidu obcházím kamínky ve smrčcích a za necelých 80 minut spokojeně cíluji devítikilometrovou trať. U vyčítání je ale zádrhel: "Zdenčo, jsi disk. Nenarazila jsi check." "Cože?! Hmmm, tak to jsem hlava děravá, co se dá dělat..." Jdu odevzdat mapu. Najednou si ale zřetelně vybavím moment, že jsem si čip zkontrolovala. To je divné. Jdu si pro mezičasy. Vždyť tady check mám... v čase... 10? A start... 43? Cože? Mrknu na první mezičas: -27min! Aha. A jsme doma. Tak to jsem větší expert na ulitý start než Škorpil! :-))
Pozn.: obě fota od Kadeho, další třeba přibudou časem.