Na pousti mezi hovady

Nasim dalsim trekem byla vyprava za termalnimi prameny a gejziry v NP Puyehue. Prvni den jsme zvadli uvodni vystup ze 400 m.n.m. k refugiu el Caulle ve 1400 m.n.m., a to v plne polni. Protoze vsude otravovala neskutecne velka a vlezla hovada (tzv. tabanos), rozhodli jsme se pro vystup na vrchol vulkanu Puyehue jeste ten stejny den. Nalehko jsme vybehli ke krateru za 1.5h. Nahore byl uzasny vyhled na okolni vulkany a nastesti zadna hovada (foukalo)! Dole jsme sjeli sutovistem za slabych 40 min.
Druhy den jsme vyrazili opet s plnou polni k Banos de Caulle. Cesticka nejprve obtraverzovala kolem vulkanu a pak uz jsme klesali vicemene pousti a snehovymi splazy k termalnim pramenum. Hovada otravovala neustale (pribyla i mensi, ale o to doternejsi - jako nase ceska). K banos jsme dorazili pomerne brzy, tak jsme se rozhodli utect hovadum vyletem ke gejzirum (nalehko). Nejprve jsme nekolikrat brodili ledovy potok, abychom se zbytek cesty plazili pousti a vyschlym jezerem. Gejziry sice netryskali deset metru vysoko, ale i tak to byl u nich pekny zazitek (smrdelo to u nich jako v pekle).
I presto, ze jsme se nekolikrat mazali kremem s faktorem 30, vecer jsme byli pekne doruzova prismahli. Osinek dokonce i na ramenou pod trickem! (Senzor asi nedela moc hustou tkaninu vhodnou do pouste.)
Po navratu z gejziru jsme objevili teply pritok kousek od naseho stanu, tak jsme se s chuti do nej nalozili. Trochu tezke bylo spravne uregulovat vrelou (fakt skoro varila) a ledovcovou vodu, ale po pernem dni v prachu a potu to byla supr regenerace.
Treti den jsme se vratili stejnou cestou zpet k refugiu a po obidku i dolu do udoli (dolu to bylo skoro horsi nez nahoru) a odchytli bus zpet do Osorna.

PS1: Pulku vyletu jsme stravili s jednim kamaradskym Izrealcem, ktery byl (na rozdil od nasich predchozich zkusenosti) uplne v pohode.
PS2: Po navratu jsme zjistili, ze hovada pritahuje zejmena tmava barva (ach ty termohadry) a ze se zde vyskytuji jen mesic od cca 21.12. do 21.1. To byl pech...
PS3: Dnes odpoledne se presouvame zpet do Argentiny, do Bariloche. Vivat chocolatte!