BALKÁN aneb cesta na jih

Tak jsme po roce zase nahodili stan, sestavili vestavbu, naložili krabice a vyrazili na kočovnou cestu...

Letos chtěl Vojta objevovat Balkán, holky zase chtěly k moři, tak jsme se rozhodli to spojit s multikulturním exkurzem do zemí bývalé Jugoslávie. Z časových důvodů, kdy jsme dovolenou museli vklínit mezi Vojtovo STK (= stacionární tréninkový kemp) ve švédském Orebru a o-tábor v Srbsku (ale v Českém ráji!), jsme stihli navštívit jen dvě nové země: Bosnu a Hercegovinu (BiH) a Černou Horu, plus autonomní části Srbské republiky v Bosně. Což ale spolu s již známým Slovinskem a Chorvatskem už dělá větší část bývalé Juginy. Zajímavé je, že každá země je skutečně odlišná. Zatímco Slovinsko má nejblíže k Rakousku, Černá Hora se podobá středomořskému Chorvatsku, ovšem v BiH se mísí neskutečně mnoho kultur s největším vlivem muslimské populace (80% obyvatel se hlásí k islámu, ale jsou velice tolerantní i k dalším třem náboženským směrům: křesťanství, židům i pravoslavným). To srbské části inklinují k jisté východní zemi, o čemž svědčí jak podobná vlajka (červeno-modro-bílé pruhy, ale se znakem), tak typické arogantní chování.

Vzhledem k charakteru jižních krajů byla tedy tentokrát cesta více o poznávání kultur, památek, přírodních krás a zajímavostí, ale na hory a ferraty také došlo. A samotné cestování autem po Balkáně nám přineslo spoustu dobrodružných zážitků, přičemž pojem "panoramatická cesta" byl v určité fázi zakázaný :-). Schéma naší cesty je níže, bohatá komentovaná fotodokumentace zase zde.

Cesta začala dlouhým přesunem přes Slovensko, Maďarsko a část Chorvatska až do Sarajeva, hlavního města Bosny a Hercegoviny. Následně jsme se přesunuli do Černé Hory, kde jsme se kochali přírodou dechberoucích národních parků: Durmitor (s nejvyšším vrcholem Bobotov Kuk, 2523 m n.m.), Biogradska Gora (s nejstarším chráněným pralesem v Evropě, od r. 1886) a Lovcen (s krasovými jeskyněmi). Dojeli jsme i k vytouženému moři ve slavné zátoce Boka Kotorská s městem tisíce a jedné kočky, Kotorem. Poté jsme se vrátili do BiH obdivovat úžasné vodopády Kravica, koupat se v průzračně modrých, ale ledových řekách (Neretva a Trebižat) a celý pobyt jsme zakončili v historickém Mostaru.

A výsledné skóre letošní dovolené? Projeto 5,5 států (Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora a autonomní části Srbské republiky), 3 panoramatické cesty, vylezeny 4 ferraty a nejvyšší vrchol Durmitoru a současně druhý nejvyšší v ČH, viděny čtyři hlavní náboženské svatyně (mešity, synagogy, křesťanské i pravoslavné kostely) a pohlazeno milion koček :-). I přes děsivé vedro a všudypřítomné kupy odpadků se dovolená opět vydařila. Ovšem příště to nejspíš vezmeme zase na sever :-).

(my a Sarajevo)

(my, Durmitor a řeka Tara)

(my a Bobotov Kuk)

(my a moře)

(my a Stari most)

(my a vodopády)

(holky a kočky)

Hochschwab dobyt!

Hurá, prázdniny!

Zatímco si holky užívaly začátek prázdnin se skauty na táborech, s Vojtou jsme vyrazili k jižním sousedům zdolat vrcholky, které jsme si vyhlédli už na podzim. Tehdá se je nepovedlo dobýt kvůli velké vzdálenosti (z Burgeralmu na Hochschwab), respektive jelenům v říji (ferraty na Spielmauer).

Ani teď to ale nebylo jednoduché, protože když můžeš, tak musíš, a počasí neovlivníš... Rezervovali jsme si tedy přespání na chatě v údolí pod Hochschwabem (2277 m n.m.) a doufali, že děsivá víkendová předpověď nevyjde... V záloze jsme proto měli i alternativní výběh ze sedla Niederalpl na téměř dvoutisícový Hohe Veitsch. Nakonec ale počasí nebylo tak hrozné a i přes nulové rozhledy z hlavního vrcholu jsme vše zvládli dle plánu. Posuďte sami na fotečkách v komentovaném albu zde.

(zdolali jsme 1500 m převýšení k Voisthaller hutte)

(dobyli jsme mlhavý vrchol Hochschwabu - 2277 m n.m.)

(kochali jsme se okolními panoramaty vápencových skal...)

(...i barevnými kytičkami, o pozorování kozorohů, kamzíků a svišťů nemluvě)

(prolezli jsme jeskyní a po nebeském žebříku na Spielmauer - 1360 m n.m.)

Jaro

Stejně jako loni, i letos jsme jarní aktivity spojili s pohybem, abychom se přesunuli z města více do přírody. Oblíbenou výběhovou destinací zůstává Babí lom nebo Kuřimská hora, kam jsme párkrát zamířili nejen v zimě, ale proběhli jsme si i údolí Divoké Oslavy (foto). Samozřejmě jsme také zavítali na Seč, kde to na jaře jen kvete a o pohyb na vodě, okolo vody nebo ping-pongového stolu není nouze :-) (foto).

(oslava prvního máje kolem Oslavy)

Orienťáckou sezónu jsme zahájili tradičně na jihu ve Slovinsku, kam Vojta odjel dříve se skupinou žáků potrénovat v krasových terénech. S holčičkami jsme tam jeli jen na skok zúčastnit se víkendových závodů Lipica Open. Díky pěknému počasí jsme také mohli vylézt ferraty na Pleše, kam jsme loni jen vybíhali na vrcholový západ slunce. Tentokrát nás západ zastihl až při sestupu téměř u auta :-). Jak se nám dařilo na závodech a při lezeckých aktivitách, se můžete podívat zde.

(zdolat vrchol Gradiška Tura...)

(...se nám i přes vedro a saharský písek nakonec podařilo)

Na tradiční velikonoční soustředění jsme zamířili do jižních Čech k Číměři. I přes jednodenní deštivé počasí a náročnější ubytování v nevytápěných chatičkách se program vydařil. Okolní lesy jsou totiž nádherné a běhání v nich je radost. Získali jsme spoustu nových zkušeností s mapou a buzolou a podívali se na dost zajímavých míst. Fotodokumentace tady.

(jihočeské lesy jsou pohádkou pro orienťáky)

Následně jsme získané dovednosti zúročili v jarní části o-sezóny, kde se nám také dařilo. I když Miška začala běhat se staršími v kategorii D12, vedla si výborně a výsledkem je vyběhnutá licence B z jarního oblastního žebříčku. Na mimooblastních závodech si pak spravila chuť ve své kategorii D10 a posbírala několik cen a diplomů :-). Zuzanka se také odvážně pustila do vyšší kategorie D14, aby prosadila svoji mapovou techniku. V těžké konkurenci posbírala několik cenných umístění i zkušeností. Vojta si i přes zlomeninovou indispozici rovněž vyzkoušel vyšší kategorii. Nejprve získal titul mistra oblasti ve sprintu ve své kategorii H14, pak byl bronzový na mistrovství oblasti na krátké trati v H16, zkusil si první celorepublikové závody v H16A, kde na krátké trati bodoval 19. místem, a vrcholem byla účast na MČR na krátké trati, kde o místo nepostoupil do A finále a následně v B finále bral skvělé 7. místo (celkově 31.). A aby toho nebylo málo, na mistrovství oblasti štafet pomohl postoupit druhé teslácké dorostenecké štafetě H18 na MČR, když skončili třetí... Bohatá galerie ze závodů zde. A protože nejezdíme po republice jen běhat po lese, ale také za zážitky kulturními i přírodními, máme jich letos také dost. Čas na KPČ jsme měli na Béčkách v Hoštejně (foto), na Áčkách na Křivoklátsku (foto) i na MČR v Jizerkách (foto).

(nejen děti byly letos úspěšné)

Highlightem jarní sezóny ale byl štafetový závod 250 Českým rájem, kterého jsme se zúčastnili spolu s dalšími šesti Tesláky. Zážitky z denního i nočního pobíhání skalami Českého ráje byly parádní a výsledné 17. místo našeho smíšeného týmu je nad očekávání. Celou trasu jsme zvládli za 20,5 hodiny! Podrobnou fotodokumentaci, jak závod probíhal, si můžete prohlédnout tady.

(uběhli jsme 250 km Českým rájem)

Když je vám hic...

...myslete na kostky ledu, ať se vám uleví :-). Proto je nejvyšší čas naservírovat spoustu bílých nebo alespoň mrazivých obrázků... aneb co jsme dělali v zimě?

Sportovní aktivity byly (pominu-li běhání) tentokrát více běžkařské, i když na sjezdovky či snowboard jsme se také vypravili. S bruslením už to bylo slabší, neboť rybníky a přehrada zamrzali jen výjimečně a na krátkou dobu. Foto tady a ze zimních návštěv Ústupek zase zde. A nezastavily nás ani dvě snowboardové zlomeniny - Miščino zápěstí a Vojtova klíční kost! :-)

(všichni do stopy!)

Běhání jde naštěstí provozovat za každého počasí, a to jak s mapou a buzolou, tak bez nich. Krajinky a fotodokumentace z výběhů tady a z úspěšných štafet Krátký den zase tu.

(všichni do lesa!)

Jarní prázdniny jsme letos rozdělili na vícero zimních aktivit. Nejprve jsme vyrazili na běžky do Petříkova (foto), v týdnu jsme navštívili Sloupsko-šošůvské jeskyně s magickými průsvitnými krápníky (foto) a závěr týdne jsme strávili v Rakousku na sjezdovkách (foto).

(všichni do jeskyně!)

Vysvědčení!

Jak praví klasik: "Je to marný, je to marný, je to marný..." Už je zase další rok za námi... Završený 3x vyznamenáním, kupou jedniček ze ZUŠky a jednou absolventskou prací navrch... A od příštího roku válčíme na třech frontách... Zuzanka povýší na gymnazistku, Vojta si s ní mění místo na matematické škole a Mišku budou čekat první přijímačky...

A jak se dětem dařilo v jejich uměleckém rozletu? Posuďte sami v obrazové (i zvukové) dokumentaci zde. Jen nevím, po kom jsou tak šikovné? :-)

(...a hurá na prázdniny!)

Vánoce

Loni jsme (opět) museli být strašně hodní (= někdo strašně a někdo hodní :-)), takže na nás Ježíšek bohatě pamatoval, a to nejen dárky, ale i nezapomenutelnými zážitky. Obrazový záznam z adventního, vánočního, povánočního, silvestrovského i novoročního času v Brně i na Seči si můžete prohlédnout tady.

(advent v Seči)

(Vánoce v Brně)

(bruslení na přehradě)

(šifrovačka u Ohebu)

K veškerým darovaným radostem se dá zahrnout i netradiční předvánoční pobyt v Bormiu, na který se můžete podívat zde. Zimní dovolená se opět vydařila a děkujeme dětem, že se nakonec vyrovnaly s absencí na školních besídkách, lyžování si užily a míra brblání a protestů zůstala na relativně snesitelné úrovni :-).

(top lyžování)

(top snowboardování)

(top panoramata)

(i top běhání... nebo to bylo stop běhání? :-))

Ohlédnutí za rokem 2024...

...aneb co se ještě nedalo na web... Zde se můžete podívat na pár obrázků z tradičních oslav, kulturního a uměleckého vyžití (foto) a v neposlední řadě jsme strávili další rok s kočkou. Zkrátka, bylo veselo.

(přináším samé zajímavé vzpomínky)

PF 2025