Hochschwab dobyt!

Hurá, prázdniny!

Zatímco si holky užívaly začátek prázdnin se skauty na táborech, s Vojtou jsme vyrazili k jižním sousedům zdolat vrcholky, které jsme si vyhlédli už na podzim. Tehdá se je nepovedlo dobýt kvůli velké vzdálenosti (z Burgeralmu na Hochschwab), respektive jelenům v říji (ferraty na Spielmauer).

Ani teď to ale nebylo jednoduché, protože když můžeš, tak musíš, a počasí neovlivníš... Rezervovali jsme si tedy přespání na chatě v údolí pod Hochschwabem (2277 m n.m.) a doufali, že děsivá víkendová předpověď nevyjde... V záloze jsme proto měli i alternativní výběh ze sedla Niederalpl na téměř dvoutisícový Hohe Veitsch. Nakonec ale počasí nebylo tak hrozné a i přes nulové rozhledy z hlavního vrcholu jsme vše zvládli dle plánu. Posuďte sami na fotečkách v komentovaném albu zde.

(zdolali jsme 1500 m převýšení k Voisthaller hutte)

(dobyli jsme mlhavý vrchol Hochschwabu - 2277 m n.m.)

(kochali jsme se okolními panoramaty vápencových skal...)

(...i barevnými kytičkami, o pozorování kozorohů, kamzíků a svišťů nemluvě)

(prolezli jsme jeskyní a po nebeském žebříku na Spielmauer - 1360 m n.m.)

Jaro

Stejně jako loni, i letos jsme jarní aktivity spojili s pohybem, abychom se přesunuli z města více do přírody. Oblíbenou výběhovou destinací zůstává Babí lom nebo Kuřimská hora, kam jsme párkrát zamířili nejen v zimě, ale proběhli jsme si i údolí Divoké Oslavy (foto). Samozřejmě jsme také zavítali na Seč, kde to na jaře jen kvete a o pohyb na vodě, okolo vody nebo ping-pongového stolu není nouze :-) (foto).

(oslava prvního máje kolem Oslavy)

Orienťáckou sezónu jsme zahájili tradičně na jihu ve Slovinsku, kam Vojta odjel dříve se skupinou žáků potrénovat v krasových terénech. S holčičkami jsme tam jeli jen na skok zúčastnit se víkendových závodů Lipica Open. Díky pěknému počasí jsme také mohli vylézt ferraty na Pleše, kam jsme loni jen vybíhali na vrcholový západ slunce. Tentokrát nás západ zastihl až při sestupu téměř u auta :-). Jak se nám dařilo na závodech a při lezeckých aktivitách, se můžete podívat zde.

(zdolat vrchol Gradiška Tura...)

(...se nám i přes vedro a saharský písek nakonec podařilo)

Na tradiční velikonoční soustředění jsme zamířili do jižních Čech k Číměři. I přes jednodenní deštivé počasí a náročnější ubytování v nevytápěných chatičkách se program vydařil. Okolní lesy jsou totiž nádherné a běhání v nich je radost. Získali jsme spoustu nových zkušeností s mapou a buzolou a podívali se na dost zajímavých míst. Fotodokumentace tady.

(jihočeské lesy jsou pohádkou pro orienťáky)

Následně jsme získané dovednosti zúročili v jarní části o-sezóny, kde se nám také dařilo. I když Miška začala běhat se staršími v kategorii D12, vedla si výborně a výsledkem je vyběhnutá licence B z jarního oblastního žebříčku. Na mimooblastních závodech si pak spravila chuť ve své kategorii D10 a posbírala několik cen a diplomů :-). Zuzanka se také odvážně pustila do vyšší kategorie D14, aby prosadila svoji mapovou techniku. V těžké konkurenci posbírala několik cenných umístění i zkušeností. Vojta si i přes zlomeninovou indispozici rovněž vyzkoušel vyšší kategorii. Nejprve získal titul mistra oblasti ve sprintu ve své kategorii H14, pak byl bronzový na mistrovství oblasti na krátké trati v H16, zkusil si první celorepublikové závody v H16A, kde na krátké trati bodoval 19. místem, a vrcholem byla účast na MČR na krátké trati, kde o místo nepostoupil do A finále a následně v B finále bral skvělé 7. místo (celkově 31.). A aby toho nebylo málo, na mistrovství oblasti štafet pomohl postoupit druhé teslácké dorostenecké štafetě H18 na MČR, když skončili třetí... Bohatá galerie ze závodů zde. A protože nejezdíme po republice jen běhat po lese, ale také za zážitky kulturními i přírodními, máme jich letos také dost. Čas na KPČ jsme měli na Béčkách v Hoštejně (foto), na Áčkách na Křivoklátsku (foto) i na MČR v Jizerkách (foto).

(nejen děti byly letos úspěšné)

Highlightem jarní sezóny ale byl štafetový závod 250 Českým rájem, kterého jsme se zúčastnili spolu s dalšími šesti Tesláky. Zážitky z denního i nočního pobíhání skalami Českého ráje byly parádní a výsledné 17. místo našeho smíšeného týmu je nad očekávání. Celou trasu jsme zvládli za 20,5 hodiny! Podrobnou fotodokumentaci, jak závod probíhal, si můžete prohlédnout tady.

(uběhli jsme 250 km Českým rájem)

Když je vám hic...

...myslete na kostky ledu, ať se vám uleví :-). Proto je nejvyšší čas naservírovat spoustu bílých nebo alespoň mrazivých obrázků... aneb co jsme dělali v zimě?

Sportovní aktivity byly (pominu-li běhání) tentokrát více běžkařské, i když na sjezdovky či snowboard jsme se také vypravili. S bruslením už to bylo slabší, neboť rybníky a přehrada zamrzali jen výjimečně a na krátkou dobu. Foto tady a ze zimních návštěv Ústupek zase zde. A nezastavily nás ani dvě snowboardové zlomeniny - Miščino zápěstí a Vojtova klíční kost! :-)

(všichni do stopy!)

Běhání jde naštěstí provozovat za každého počasí, a to jak s mapou a buzolou, tak bez nich. Krajinky a fotodokumentace z výběhů tady a z úspěšných štafet Krátký den zase tu.

(všichni do lesa!)

Jarní prázdniny jsme letos rozdělili na vícero zimních aktivit. Nejprve jsme vyrazili na běžky do Petříkova (foto), v týdnu jsme navštívili Sloupsko-šošůvské jeskyně s magickými průsvitnými krápníky (foto) a závěr týdne jsme strávili v Rakousku na sjezdovkách (foto).

(všichni do jeskyně!)

Vysvědčení!

Jak praví klasik: "Je to marný, je to marný, je to marný..." Už je zase další rok za námi... Završený 3x vyznamenáním, kupou jedniček ze ZUŠky a jednou absolventskou prací navrch... A od příštího roku válčíme na třech frontách... Zuzanka povýší na gymnazistku, Vojta si s ní mění místo na matematické škole a Mišku budou čekat první přijímačky...

A jak se dětem dařilo v jejich uměleckém rozletu? Posuďte sami v obrazové (i zvukové) dokumentaci zde. Jen nevím, po kom jsou tak šikovné? :-)

(...a hurá na prázdniny!)