Beskydy

Při rozhodování mezi lákavými terény šumavskými a beskydskými nakonec zvítězila kratší dojezdná vzdálenost a rodné kořeny, takže jsme s očekáváním vyrazili na Visalaje. A nelitovali jsme. Sněhová bouře jako před 10 lety se nekonala, naopak jsme se v sobotu vyhřívali na sluníčku a kochali se kýčovitým výhledem na Lysou horu. Setkání se spoustou známých, kteří za hranice severomoravského kraje jezdí jen výjimečně, bylo prima. A čistý horský les byl úžasný. Pravda, žlutá mlha způsobená nikoliv popílkem, ale bujaře kvetoucími smrky, zavařila zvláště astmatikům a alergikům, nicméně kdo těžce nepopadal dech kvůli pylu, tomu daly zabrat kvalitní kopce. Vlastní závody se vydařily, ač pár kaněk na kráse se vždycky najde. I když třeba kultovní zelený otazník na mapě z pera Toma Sikory (aneb "co ten pak Vlach tím hustníkem myslel?") přeživší z roku 1991 je spíše úsměvný :-). Horší to bylo se sobotním vyhlášením výsledků, kdy se pořadatel snažil obdarovat diplomem všechny závodníky umístěné na bedně, takže se "slavnostní" akt konal hodinu a půl, přičemž polovina vyhlášených stejně nedorazila :-(. V neděli už to naštěstí svištělo rychleji. A v lese to bylo fakt pěkné, ač drsné. Děti si užily spaní v chatce, zdolávání beskydských strží i vyhlášení vítězů (s tatínkem). Ani nevadilo, že jsme prohráli hokej. No, možná Havířovi jo :-).
Foto z Beskyd zde.

(vyhlášení hlavní mužské kategorie :-)