Manévry ve Slavkově

O sobotním sychravém dopoledni jsme se vypravili do Slavkova u Brna, kde se konala tradiční rekonstrukce bitvy Tří císařů. Spolu s Kozáky a Indruchy jsme pozorovali seřazování vojsk na náměstí, jejich přesun do zámeckého parku a následné nácviky manévrů. Hlavní bitva se měla odehrávat až odpoledne pod vrcholkem Santon, nicméně my jsme se spokojili s dopoledním programem završeným výborným obědem ve Staré poště (mimochodem, také plné císařských vojáků).
Fotečky (i od Jiřinky) jsou tradičně zde.
Odpoledne se nebe vymetlo a tak jsme po přesunu do Ostravy podnikli ještě jeden výpad do přírody - každý dle svého gusta: během, pochodem nebo alespoň mentální podporou :-). Pár romantických západů slunce nad ostravskou pánví je také tady.

Šumavská veselice

Když nám v červnu oznámili Pavla Fialka s Kubou tu slavnou novinu, neváhali jsme ani chvíli a přislíbili listopadový návrat na Šumavu. A tak jsme zkrátili výlet do Paříže o den, Osinek se omluvil z lukrativního represrazu a z ruzyňského letiště jsme si to namířili rovnou do Soběšic - teda ne těch u Brna, ale u Kašperských Hor v podhůří Šumavy.
Obřad se konal v kostelíku v Rejštejně, což je hned u zlatonosné řeky Otavy. Kromě příbuzenstva se sjela i početná skupinka o-příznivců z VJČ (= vyspělý jih Čech, haha), kteří ovšem návštěvu z Brna nazývali Bulhary (no nevím, jak by titulovali třeba havíře). Nevěsta byla samozřejmě krásná, tematicky s fialovou kyticí :-). A pan farář pojal obřad celkem volnomyslně, těžko říct, jestli tu nápovědu říkal víc oddávaným či sobě :-), nicméně jeho vystoupení s elektrickou kytarou překvapilo všechny :-).
Po obřadu se rodina odebrala na slavnostní oběd a my jsme si odskočili na vrch Javorník, kde jsme byli na procházce s příbuzenstvem z Kuřimi už v červnu. Nicméně jsme tehdá nestihli dojít až k rozhledně. A jelikož bylo teď úžasné azuro, výhledy stály za to.
Na večer jsme se vrátili do Soběšic, kde probíhalo svatební veselí pod taktovkou dvou zručných muzikantů. Dorazili jsme právě včas, abychom okusili kousek dortu a taky kremrole, které nám na naší svatbě unikly :-). Večer pak byl k dispozici luxusní zvěřinový raut - otec náčelník dal zřejmě vystřílet půl šumavského revíru :-). A bažantí vývar byl výborný i k snídani.
V neděli uspořádali novomanželé 2. kolo Sněhulákova kufru, které se běželo na mapě z červnových Áček (Zahájený). Osinek podle očekávání vyhrál kategorii A (skorelauf se 40 kontrolami), Zdenča taky běžela s chlapama a rozhodně nebyla poslední (a to tam dorazilo část USK, kteří měli nedaleko oddílové zakončení). Výsledky se objeví tady, až je dá Kuba dohromady.
Naše fotečky (pár z obřadu, ale spíše z výletu) jsou zde, ze svatby jsou tady u Rauchů.

Paříž

Vždycky jsme se chtěli podívat do Paříže, turisticky nejexponovanějšího města Evropy. A jelikož se Zdenče podařilo zapojit do výukového programu v rámci Erasmu, spojili jsme příjemné s užitečným - pracovní cestu a kulturně-poznávací zážitky.
Během šesti dnů jsme stihli nejen dvoudenní návštěvu Univerzity Marie a Pierre Curie s povinným odborným programem, ale i většiny známých pařížských skvostů: muzea Louvre a d´Orsay, Saint Chapelle s překrásnými vitrážemi a samozřejmě výstup na Eiffelovu věž (sice jen do druhého patra, ale zato po svých). Kolem dalších památek jsme se alespoň procházeli: katedrála Notre Dame, Pantheon, Vítězný oblouk a Elysejská pole, Invalidovna, Grand Palaise, muzeum moderního umění (Centre Pompidou) a uchvátil nás vrcholek Montmartre s dominatním chrámem Sacre Coer.
Bohatá fotodokumentace je tady, nicméně ještě pár zajímavých postřehů:
- Paříž je plná turistů, černochů a platanů (s malým p, na ten tekutý jsme nenarazili :-(...)
- metro funguje od roku 1900 a má neskutečně propojené linky (asi 15), takže je zážitek jím cestovat
- v neděli večer jídlo dostanete jen u asijských firem
- šneky jsme na jídelníčku vynechali
- v restauracích evidentně dodržují nekuřácký zákon, takže tradiční obraz vypadá následovně: malinká kavárnička s namačkanými stolky venku, uvnitř prázdno, venku se tlačí chumel dýmajících a schovávajících se do zimníků
- noční Paříž je úplně jiné město

Panoramata z Babího lomu

V sobotu před odjezdem do Paříže jsme si odskočili z víru balení do přírody, protože bylo opravdu nádherně. Zvolili jsme tradiční trasu Vranov-Babí lom-Lelekovice a podél Ponávky do Jehnic. Azuro bylo celou dobu, takže jsme se hlavně kochali a nabírali energii na následující cestovatelský týden.
Sluncem prosvícené fotečky najdete tradičně zde.

TMOU...

... jsme šli z pátku na sobotu. A byla tma :-). A kosa a déšť :-(. Ale nálada byla bojovná :-). Do osmi do rána na 10. stanoviště, kde jsme to zabalili :-(...
Ale popořadě. TMOU 11 byl již jedenáctý ročník týmové šifrovací hry, kterou pořádají Instruktoři z Brna - více přímo na aktuálních stránkách TMOU. Účastní se jí tří až pětičlenné týmy. Tým "Staří kozáci" šel nakonec v unikátním složení 2x Kozáci :-), keškařské komando Věrka + Olča a Ivča z kanclu. Začali jsme celkem dobře - úvodní 3D obrazce na BiGy (Biskupské gymnázium nad Rosničkou) jsme zvádli do dvou hodin (start byl v 17h). Další šifry jsme proběhli (a to téměř doslova) rychlostí blesku a zastavili se až u bazénu u Lužánek. Bohužel na delší dobu. Pasta Fluora nám dala zabrat. Dokonce jsme museli využít teplých prostor v nedalekém Tescu. Pán z ochranky se sice děsil, jestli tam nechceme (spolu s dalšími dorazivšími týmy) nocovat - my mu jen řekli, že taky doufáme, že ne :-) a že do půl hodiny odcházíme. A naštěstí jo :-). Sice trochu na tušáka, ale vyšlo to. A vzápětí jsme se opět proběhli - orienťák v Divišově čtvrti nás uklidnil. Heslo "Hlavně se nezpotit, ať pak nevykosneme" bralo za své :-).
Což se ale vymstilo dále, kde jsme zamrzli. Na lavičce nad Kociánkou jsme jen litovali, že už Hubánek bydlí jinde a nemůžeme se u něj zahřát. Takže jsme trochu neeticky vyrazili na další haluz. Nakonec se opět vyplatila (i přes odbočku ke špatnému rybníku), zprávu jsme dolouskli a dorazili k super bludišti na konci Zamilce. Jeho zmapování realizoval Osinek velmi rychle (praxe z Norska je znát :-)), takže jsme valili dál (už bez Ivči, která musela odjet na rodinnou oslavu). Byly tři ráno.
Zasekli jsme se až na devítce u Vránova mlýna (rybníky za Mokrou Horou). Krize mezi pátou a šestou ranní. Vlezlý deštík. Morálka klesá. Chceme opět popojít - Osinek navrhuje jít dál za rybníky, kam určo bude trasa pokračovat, zkušené matky ukazují směr Mokrá Hora (a autobus). Na zastávce po svačině, čokoládě a malém hintu spřáteleného týmu jsme šifru konečně prolomili. Bylo sedm. A jelikož jel za chvíli bus do Jehnic, rozhodli jsme se ještě pokračovat. Dopotáceli jsme se doprostřed zabláceného pole k posedu s dalším stanovištěm. Ale už to nešlo. Krčili jsme se pod stromy se šifrou stromu. Osinek tvrdil, že přece máme ještě 4 hodiny (hra končila až v poledne). Holky ho opravily na 3,5. Po půlhodině jsme vyhlásili ústup zpět do Jehnic... Bylo půl deváté. Čas zalehnout :-).
Fotky nemáme - byla tma :-). Do Zamilce jsme si zašli s Osinkem v neděli a pak nahoru do Soběšic na rozhlednu, takže pár foteček je zde.

Zakončení o-sezóny

Tradiční oddílový přebor Tesly se uskutečnil uplynulý víkend na Vysočině. Slibně se rozrůstající řady kosů (KOS = klub orientačních sportů) zaplnily prostory a chatky rekreačního střediska BVV u Zubří. Bylo nás tam i s malými dětmi skoro osmdesát!
V mrazivém sobotním dopoledni (naštěstí již bez sněhu) probíhal závod jednotlivců - kategorie byly rozděleny pouze na D a H (a DH12), přičemž veteránům byly dosažené časy přepočteny podle speciálních norských koeficientů rozhledňujících věk. Tratě natočené ve vysočinských bažinách měly rozumné parametry, takže jsme se v lese ani pořádně neohřáli (a to doslova, mrzlo až za ušima). Zdenče se podařilo vyběhnout titul přebornice, Osinek běžel taky výborně, ale nakonec se musel sklonit před Plechem, který šestikilometrovou trať prosvištěl za 32 minut. Podrobné výsledky najdete u kosů.
Odpoledne naštěstí vykouklo sluníčko, takže jsme se po skupinách vydali na výlety po okolí. Drželi jsme se raději na loukách, kde nebylo tak frišno jako v lese. Podzimní výhledy byly skvělé. Jukněte sem.
Před večeří měli nejmenší děti karneval masek, na němž se to hemžilo nejen kosy. Vyhlášeny byly všechny závodící děti - a že jich bylo! Po večeři následovalo i vyhlášení hlavních kategorií přeboru, krájení dortů a losování týmů na nedělní štafetky. Další zábava probíhala jako na tradičním oddíláči, a to i přes to, že došlo pivo :-(. Naštěstí měla paní v zásobě dostatek lahváčů, takže žízniví nežíznivěli dlouho. A nakonec došlo i na oblíbené scénky. Tentokrát však byla opravdu jen jedna - Junior a jeho parta. Ale byla vypečená :-).
Jasná noc proměnila trávník před chatkami v bílý koberec. Přesto to (téměř) nikoho neodradilo a na start štafetek se postavilo 15 týmů! Systém byl obdobný jako o Velikonocích na Čeřínku - začínala středně silná skupina (převážně ženy), pak malí (děti a veteráni) a nakonec borci. Běžely se postupně okruhy 2, 1 a 3 km a pak ještě jednou (každý okruh měl vždy variantu A a B a závodníci ji šli v jiném pořadí). Jako obvykle to byla velká zábava, furt se něco dělo a pořadí se přelívalo až do konce. O rivalitě mezi veterány na nejkratším úseku svědčí Žánova (H45) hláška při Dufínově (H65) odběhu: "Dýchněte mu někdo na brýle!" :-)) Závěrečné úseky borců opět přemíchaly pořadí, takže nakonec byl v cíli opět první Plech (Katka-Bětka-Plech) těsně před Osinkem (Claudio-Tomík-Osin). Zdenčina štafetka (Zdenča-Hela-Cvrček) skončila na velké bedně šestá. Více opět u kosů.
Vyhlášení po obědě provázely vynikající dorty, ale taky mlha. Naštěstí už jsme pobalili a vydali se na vlak domů.
Fotečky upocených účastníků přeboru i pěkná panoramata z výletu jsou zde :-).