Souboj na klasice...

... těsně vyhrál Osinek. O jedno místo. 11. x 12. :-)
Do Bečova nad Teplou nás lákal především lukrativní terén, proto jsme si nechtěli mistrovství na klasice nechat ujít. Jen jsme měli trochu obavu, jak Vojta zvládne tak dalekou cestu. A to jsme netušili, že zpátky bude ukrutně dlouhá...
Veliké díky patří babi a dědovi ze Seče, kteří nás doprovodili a pomohli nejen s hlídáním Vojtíka. DĚKUJEME!
Sobotní kvalifikaci jsme zvládli bez ztráty kytičky :-). Zdenče se dokonce povedla, díky tradičně nevyrovným skupinám, mladická nerozvážnost vyhrát rozběh. (Kdo by to byl řekl na 188. místo v rankingu, když dle Bédi 200. stejně nemá šanci postoupit do A-finále :-)) Navíc to byl rozběh C, což znamenalo osamocený běh na konci startovního pole s vyhlídkou zabaleného cíle při doběhu (o délce přes 10km ani nemluvě).
Slunečné sobotní odpoledne jsme završili prohlídkou zahrad u Bečovského zámku a hradu.
V neděli bohužel vyšla rosničkářům předpověď a od rána pršelo. K tomu jsme identifikovali defekt na zadní pneu :-(. Při přesunu na shromaždiště nás pořadatelé odklonili parkovat zpět do Bečova kvůli bouračce. Auta jsme s malou dušičkou nechali u Sparu vedle podezřelé skupinky neskutečně ožralých týpků. Pak se Vojtovi v kočárku nelíbilo. A začalo lít... Zdenča už pomalu vytahovala ručník k hození do ringu, ale doprovodné komando ji nakonec přesvědčilo k nástupu na start. Přestalo lít a už jen poprchalo. A tak jsme s Vojtou vyrazili do karantény. Výsledek už víte (viz výše). Všichni tři jsme byli spokojení: Osinek běžel pěkný závod, Zdenča to uběhla a Vojta nehladověl :-). Tratě byly příjemné a jediný výšlap po diváckém úseku se dal přežít.
Zato cesta zpátky byla hrozná, ale skončila ještě v neděli. Po neúspěšném hledání otevřeného pneuservisu jsme pokračovali osmdesátkou až do Brna :-(. Naštěstí Vojta vytuhl už před Prahou a nevzbudil ho ani kamion, co nás vytroubil z odstavného pruhu.
Fotečky od fanoušků tady.